Posselt mluví o dekretech. Ale kdo se ho konečně zeptá na nesplacené válečné reparace?

Šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) Bernd Posselt. Zdroj: Shutterstock
Petr Žantovský
Petr Žantovský Komentátor

V diskusi o (ne)přípustnosti sudetoněmeckého sjezdu v Bně poněkud zaniká jedna důležitá faseta. Tu už před lety vyndal ze šuplíku předseda SPD Tomio Okamura.

Navrhoval vložit do programu schůze Poslanecké sněmovny dne 22. ledna 2019 bod s názvem Německé válečné reparace. Argumentoval ve zdůvodnění tohoto návrhu řadou odborných posudků, citujme alespoň ten od profesora Jana Kuklíka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který uvádí:

„V roce 1945 došlo jen k předběžnému vyjádření Německem způsobených škod. Československo tak na pařížské reparační konferenci uplatnilo pouze 11 583,5 milionu amerických dolarů v hodnotě roku 1938. Dodatečně byla celková výše československých nároků na reparace vyčíslena na 19 471,6 milionu dolarů. Celkem však bylo Československu od mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu a přímými restitucemi československého majetku skutečně uhrazeno jen 91,3 milionu dolarů. Německo vyplatilo v reálu tedy jen směšný zlomek.“ Okamura tím neřekl nic více a nic méně, než že je třeba se znovu otázkou reparací za druhou světovou válku zabývat.

Jak se hlasovalo

Aniž by byl vysloven jediný konkrétní nárok, hlasovalo se pouze o vložení bodu do programu schůze. A návrh byl zamítnut. Je zajímavé podívat se na sjetinu hlasování.

Proti diskusi na téma německých (nesplacených) reparací byl komplet celý tzv. demoblok (ODS, TOP 09, KDU/ČSL a STAN – jen nemnozí se alespoň zdrželi, konkrétně Petr Gazdík ze STAN a Václav Klaus, tehdy ještě za ODS).

V dojemné shodě s demoblokem hlasovali Piráti (jen dva se zdrželi) a ČSSD (tři se zdrželi, jediný statečný, tehdy ještě sociální demokrat Jaroslav Foldyna, se nebál vyslovit svůj hlas pro návrh).

Rozpolceným výsledkem se vykázali poslanci ANO. Kromě Julia Špičáka (hlasoval pro návrh), ostatní byli v poměru cca 3:2 proti nebo se zdrželi. Nemusím asi dodávat, že kolektivně pro návrh byli jen členové SPD a KSČM (kromě pár chybějících).

Co je podstatou

Oč tedy jde? 21. prosince 1945 byla uzavřena (nikdy nenaplněná, viz výše) Dohoda č. 150/1947 Sb. o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata. Ta vyjmenovala řadu způsobů, jak se reparací na Německu domoci.

Bylo to mimo jiné též vývozem zařízení, technologií a jiných majetků výrobního charakteru z Německa do cílové země, přidělování lodí a jiných plavidel pro vnitrostátní přepravu, využití německého majetku v cizině pro reparační účely a samozřejmě zacházení s ukořistěným majetkem Německa během války. Myslelo se zde i na odškodnění obětí nacistické perzekuce (ano, tento termín se v dohodě užívá).

Mimochodem, je zajímavé se podívat i na tabulku vyjadřující podíl jednotlivých signatářských zemí na celkovém (100%) objemu německých reparací.

Nejvíce si vyjednaly Spojené státy a Velká Británie (oba státy kolem 30%), dále Francie (16%), Jugoslávie (cca 7%), ostatní země pak ještě méně. Československo jen 3%.

Nutno říci, že tyto počty se týkají tzv. kategorie A německých reparací, která vyjadřuje všechny nároky s výjimkou výše uvedených zařízení, lodí atd. Bylo by jistě zajímavé vědět, zda aspoň vítězné mocnosti, USA a UK, se ke svým nárokům vskutku dostaly. Spíše bych se vsadil, že ne. Bylo koneckonců výhodnější mít vedle sebe v budoucnu vzkvétajícího partnera (pomocí Marshallova plánu), který by byl poslušný a nezrál by z chudoby do další vojenské agrese.

Leč to k naší diskusi už tak nepatří. Dnes nám tady Posseltovi lidé, včetně jeho samého, viz poučný rozhovor Bernda Posselta v iDnes (Posselt: S dekrety nemohu souhlasit. Šéf sudetských Němců nejen o sjezdu v Brně), tvrdí, že sudetští Němci už dlouho mluví o tom, že vlastně nechtějí rušit Benešovy dekrety, avšak ústy svého šéfa s nimi vyjadřují nevoli. Tak jak to tedy je?

A kdy už jim někdo položí otázku, co bude s těmi reparacemi? Proč je zde zjevná nevole tohoto džina z láhve vypustit? Nejde tu o mnohem hlubší vnitropolitickou krizi, která se nám vymstí kvůli našemu mlčení?

Čtěte také:
Předseda Milionu chvilek Minář půjde před soud. Žene ho tam europoslanec Bystroň
Exradní Kňourek udeřil na ČRo: Stížnost, kterou Český rozhlas těžko zamete pod koberec
Gulyho realita: Vidle Donalda Trumpa

Ukázat komentáře (1)
  1. prý reparace koštují 15,-bilionu kč.
    zachování Benešových dekretů, které jsou základním kamenem našeho právního řádu, s ohledem na poválečnou majetkoprávní situaci v ČR a SK.
    Dlouhodobě jsou totiž živeny snahy, a to bohužel i českými vlastizrádci, o otevírání Pandořiny skříňky ve snaze přehodnotit závazné dokumenty z minulosti, tj. především relativizovat Postupimskou dohodu, která právně i politicky ošetřuje odsuny Němců po 2. světové válce z Československa.

    Nejnověji je historie nabourávána plánovaným květnovým sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, požadavkem nově zvoleného maďarského premiéra revidovat BD na Slovensku i postoji českého prezidenta, který se se „svou“ nedávnou myšlenkou Spojených států evropských jako jediným možným řešením pro Evropu pohybuje na hranici velezrady.

    Sjezd se má v Brně uskutečnit 22.-25. května. „Zvací dopis“ poslala organizace Meeting Brno z. s., což je (ne)ziskovka, která z velké části žije z peněz daňových poplatníků.
    Konání sjezdu revanšistické německé organizace, která usiluje o revizi výsledků druhé světové války, v České republice je hrubou urážkou všech obětí hrůzné německé okupace českých zemí a všech statečných bojovníků proti ní. Hnutí SPD je jediným parlamentním politickým subjektem, který proti těmto aktivitám dlouhodobě aktivně protestuje a který se snaží této hanebné akci zabránit.
    Již dříve se tohoto srazu účastnili předáci KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a Daniel Herman (který o sudeťácích hovořil jako o „milých krajanech“) či poslanec TOP 09 Daniel Korte. Předseda ODS Petr Fiala zase spolupracoval s předákem Sudetoněmeckého landsmanšaftu a Panevropské unie Berndem Posseltem.
    Sudetoněmecký landsmanšaft je organizací, kterou založili nacisté, fašisté a němečtí šovinisté. V roce 1949 byl vyhlášen jeden ze základních a dodnes platných dokumentů SdL, tzv. Eichstättská adventní deklarace, kde se mj. objevují tyto požadavky: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy“.
    Tuto deklaraci podepsali: W. Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP), Walter Brand (člen henleinovského hnutí), F. Brehm (SS Sturmbannführer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP), W. Hergl (SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP), H. Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář), H. Götz (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP), E. Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu), W. Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD), E. Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky podílející se na popravách českých vlastenců v Kobylisích), W. Zawadil (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby), R. Schreiber (bývalý nacista), G. Preissler (bývalý nacista), H. Schütz (člen SdP), W. Jaksch (sociální demokrat), R. Reitzner (sociální demokrat), P. Sladek (duchovní).
    Součástí „milých krajanů“ je i organizace WITIKOBUND. Je personálně jasně propojena se sudetským landsmanšaftem. Citace ze zprávy českého ministerstva vnitra z roku 2004:,,Pozornost si rovněž zaslouží organizace sudetoněmeckých nacistů WITIKOBUND, který v prostředí landsmanšaftu šíří protičeské názory. Programem organizace je odčinění údajných válečných zločinů spáchaných spojenci na německém národě a dále odstranění lží o německých zločinech včetně takzvané holocaustové kultury, jakožto projevu neněmeckého myšlení.“
    Celostátně se Sudetoněmecký landsmanšaft ustavil 25. ledna 1950 na setkání v Detmoldu, kde bylo přijato druhé základní prohlášení SdL, které opět požadovalo právní nárok na vlast a znovuzískání vlasti. Mezi sedmnácti signatáři se to bývalými funkcionáři NSDAP opět jenom hemžilo: R. Lodgman, B. Tins, R. Staffen, R. Wollner, E. Leibl, H. Schmidt, K. Schneider, S. Benatzky, A. Diewock a další….
    https://messerinzidenz.de/

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >