Ještě na začátku tohoto století byla Evropská unie považována za ekonomickou protiváhu Spojených států. Obě ekonomiky disponovaly špičkovými univerzitami, silným průmyslem, technologickými firmami i vysokou životní úrovní. Málokdo tehdy pochyboval, že Evropa bude i nadále patřit mezi hlavní motory světového hospodářství.
O dvě desetiletí později je obraz podstatně jiný…
V roce 2005 dosahoval hrubý domácí produkt Spojených států přibližně 13 bilionů dolarů. Ekonomika zemí dnešní Evropské unie vytvářela výkon okolo 11,5 bilionů dolarů. Rozdíl existoval, ale nebyl zásadní. Evropská ekonomika představovala zhruba 90 % výkonu ekonomiky Spojených států.
Dnes americká ekonomika přesahuje 31 bilionů dolarů, zatímco ekonomika Evropské unie se pohybuje kolem 19 bilionů. Zatímco na začátku století byly obě ekonomiky srovnatelnými soupeři, dnes je ta americká přibližně o polovinu větší.
Ještě výmluvnější je pohled na bohatství jednotlivých obyvatel. V roce 2005 připadalo na jednoho Američana přibližně 44 tisíc dolarů HDP, zatímco na průměrného obyvatele Evropské unie okolo 30 tisíc dolarů. Dnes se Spojené státy pohybují kolem 86 tisíci dolarů na obyvatele, zatímco Evropská unie kolem 35 až 40 tisíci dolarů. Rozdíl, který byl před dvaceti lety nepříliš významný, se proměnil v propast. Američané dnes vytvářejí více než dvojnásobnou ekonomickou hodnotu oproti průměrnému obyvateli Evropské unie.
Rozdíl mezi HDP USA a HDP EU je tedy v podstatě stejný, jako byl před rokem 89 mezi tehdejším socialistickým Československem a Německou spolkovou republikou.
To není statistická zajímavost. To je alarmující příběh dvou odlišných hospodářských modelů.
Dvacet let rozevírajících se nůžek
Zatímco Amerika dokázala využít digitální revoluci, rozvoj kapitálových trhů, energetickou soběstačnost i nástup nových technologií ve svůj prospěch, Evropa během stejného období budovala stále složitější systém pravidel, povolení, směrnic a kontrolních mechanismů.
Výsledky jsou patrné téměř ve všech klíčových ukazatelích. Spojené státy vykazují vyšší růst produktivity, rychlejší růst HDP na obyvatele, vyšší dynamiku mezd i výrazně větší schopnost vytvářet nové globální firmy.
Když se dnes podíváme na seznam nejhodnotnějších světových společností, dominují mu americké technologické firmy. Apple, Microsoft, Nvidia, Alphabet, Amazon nebo Meta vytvářejí hodnotu v řádu bilionů dolarů. Evropa v této kategorii prakticky chybí. Kontinent, který kdysi stál v čele průmyslové revoluce, dnes stále častěji sleduje technologickou revoluci z tribuny. Zjednodušeně řečeno: zatímco Amerika vytváří budoucnost, Evropa stále častěji spravuje minulost.
Bohatství minulosti není zárukou budoucnosti
Obhájci současného evropského modelu často namítají, že Evropa zůstává bohatým kontinentem. To je nepochybně pravda. Podstatnější otázka však zní jinak: vytváří Evropa nové bohatství stejným tempem jako její konkurenti?
Mnohé evropské země stále těží z obrovského majetku vytvořeného v minulých desetiletích. Průmyslová revoluce, poválečný hospodářský rozmach, budování infrastruktury i rozvoj průmyslu vytvořily základ prosperity, který nezmizí během několika let. Stejně jako rodina může dlouho žít z majetku vybudovaného předchozími generacemi, může i kontinent čerpat z bohatství vytvořeného v minulosti.
To však ještě nedokazuje, že současný model funguje. Rozhodující není stav majetku dnes, ale rychlost, jakou vzniká nový.
Kde se berou evropské problémy?
Za evropským zaostáváním se obvykle skrývá celá řada faktorů – drahé energie, nedostatek investic, slabší kapitálové trhy nebo nepříznivá demografie. Mnohé z těchto problémů však nejsou příčinou. Jsou důsledkem.
Drahé energie
Ceny energií nejsou přírodním zákonem. Jsou výsledkem politických rozhodnutí. Evropská energetika patří mezi nejregulovanější sektory na světě. Emisní povolenky, klimatické cíle, dotační schémata i komplikované povolovací procesy významně ovlivňují konečnou cenu energie. Spojené státy disponují levnější energií mimo jiné proto, že jejich energetický trh zůstává podstatně flexibilnější.
Nedostatek investic
Investoři neodcházejí z Evropy proto, že by jí nevěřili. Odcházejí tam, kde mohou podnikat snadněji. Každá nová povinnost představuje náklad. Každé nové hlášení znamená další administrativu. Každá další regulace zvyšuje nejistotu. Jednotlivě mohou působit zanedbatelně. Souhrnně však vytvářejí prostředí, které snižuje atraktivitu investic.
Slabší kapitálové trhy
Americké finanční trhy jsou největší a nejdynamičtější na světě. Evropské zaostávají. Důvod není složitý – regulace dopadají nejtvrději na nové a menší hráče. Velké korporace si poradí. Začínající podnikatel často ne. Výsledkem je méně konkurence, méně inovací a menší ochota financovat rizikové projekty.
Demografická otázka
Ani demografii nelze oddělit od ekonomiky. Mladé rodiny reagují na ceny bydlení, výši zdanění, perspektivu růstu mezd i celkovou ekonomickou jistotu. Pokud jsou podmínky méně příznivé, odkládají zakládání rodin, nebo mají méně dětí. Demografické problémy tak nejsou pouze sociálním tématem. Jsou i důsledkem hospodářské politiky.
Amerika vytváří nové bohatství
Největší technologické firmy světa vznikají převážně ve Spojených státech. Stějně tak největší objem rizikového kapitálu se soustřeďuje v USA a sídlí tam také největší investiční fondy. Vzniká tam podstatná část technologického pokroku, který následně mění světovou ekonomiku. Evropa mezitím často odpovídá dalšími pravidly, směrnicemi a dohledovými institucemi. Amerika produkuje podnikatele. Evropa produkuje regulátory.
Evropa jako muzeum prosperity
Nikdo nedokáže přesně předpovědět budoucnost. Trendy však naznačují směr. Pokud bude Evropská unie pokračovat ve zvyšování regulatorní zátěže a Spojené státy si zachovají flexibilnější ekonomické prostředí, lze očekávat další rozevírání rozdílů mezi oběma ekonomikami.
Neznamená to, že Evropa zchudne. Může se však stát něco možná ještě nepříjemnějšího: Evropa zůstane relativně bohatá, ale přestane být ekonomicky rozhodující. Bude mít krásná města, kvalitní infrastrukturu, špičkové univerzity a mimořádné kulturní dědictví. Bude pohodlným a bezpečným místem k životu.
Jenže prosperita minulosti sama o sobě nezaručuje prosperitu budoucnosti. Kontinent se může stát dobře udržovaným muzeem úspěchů předchozích generací.
Okamžik pravdy
Není těžké vydat se na špatnou cestu. Nejtěžší je včas přiznat, že po ní kráčíme příliš dlouho. A ještě těžší je najít odvahu změnit směr.
Evropská unie se vydala cestou stále větší regulace, centralizace a administrativní kontroly už před dvěma či třemi desetiletími. Dlouho bylo možné přehlížet varovné signály a žít z prosperity vytvořené v minulosti. Dnes už to možné není. Rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy se stává příliš viditelným.
Když se Spojené státy a Evropská unie na začátku století postavily na startovní čáru, stály vedle sebe. Po dvaceti letech běhu se Amerika vzdaluje na horizontu a Evropa stále diskutuje o tom, zda potřebuje další formulář, další směrnici a další regulační úřad.
Nastal okamžik položit si nepříjemnou, ale nezbytnou otázku: chceme pokračovat na cestě, která Evropu posouvá do ekonomické druhé či třetí ligy? Chceme se smířit s rolí kontinentu, který reguluje více, než tvoří, a spravuje více, než buduje? Nebo ještě máme odvahu vrátit se k principům, které Evropu kdysi učinily jedním z nejbohatších a nejdynamičtějších míst na světě?
A je vůbec Evropská unie, jejíž dnešní politickou architekturu po desetiletí utvářeli lidé vyrůstající v prostředí radikální levicové kritiky trhu a kapitalismu, schopna takového obratu?
To je otázka, na kterou musíme v příštích letech hledat odpověď. Nejde přitom pouze o tempo hospodářského růstu nebo statistiky HDP. Jde o to, zda Evropa zůstane místem, kde vznikají nové myšlenky, nové technologie, nové firmy a nové bohatství. Nebo zda se spokojí s rolí dobře spravovaného skanzenu prosperity vytvořené generacemi, které ještě věřily ve svobodu podnikání, konkurenci a ekonomickou odpovědnost.
Historie ukazuje, že žádná společnost nebyla zregulována k prosperitě. Mnohé však byly zregulovány k úpadku. A právě před ním dnes Evropa stojí.
Čtěte také:
Skanzen Evropa v odstavném pruhu
Idylický skanzen Evropa? Spíš oplocená zdecimovaná válečná zóna…
Trump nastavil EU zrcadlo
