Na začátku června 2026 se v Poslanecké sněmovně uskutečnil seminář o proruských sektách, pořádaný poslancem Janem Bartoškem (KDU-ČSL). Na první pohled se jednalo o akci věnovanou bezpečnostním hrozbám. Ve skutečnosti ale mohla být Sněmovna využita jako kulisa pro zpravodajskou hru.
Zadržení metropolity Ilariona při silniční kontrole v Unhošti na konci května vyvolalo řadu otázek. Šlo o vysoce postaveného duchovního s mezinárodním postavením. Policie však poskytla k události jen minimální informace. Vznikl tím prostor pro spekulace a dohady. Právě do tohoto informačního vakua vstoupil Bartoškův seminář, jehož témata (proruské sekty, náboženské vlivové operace a infiltrace církevních struktur) se nápadně překrývala s podezřeními, neoficiálně spojovanými s Ilarionem. Načasování tak působilo jako pokus nabídnout veřejnosti „vysvětlení“, které bezpečnostní složky neposkytly.
Nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším prvkem semináře ve Sněmovně byla účast zástupců ukrajinské tajné služby SBU. Zpravodajské instituce v demokratických státech mají být apolitické a jejich veřejná vystoupení bývají pečlivě oddělena od politického prostoru. Vystoupení SBU na půdě českého parlamentu, navíc v akci organizované konkrétním poslancem, tak působilo neobvykle a vnucovalo představu, že cizí zpravodajská služba byla vtažena do vnitropolitické komunikace. Ať už vědomě, nebo jako nástroj někoho jiného. S jasným záměrem její přítomností dodat akci potřebnou autoritu.
Opět se asi vrtělo psem
V každém případě nešlo o běžný odborný seminář. Pozváni byli pouze vybraní novináři, což je typický postup, když má být vytvořen „kontrolovaný mediální obraz“ jisté události. Tato selektivní komunikace umožnila, aby se v médiích objevily články, které skrytě spojovaly Ilariona s širším narativem o ruském vlivu. Bez toho, aby to kdokoli musel explicitně říkat. Veřejnost tak dostala sdělení, které nepřímo působilo jako „dovysvětlení“ policejního zásahu. Aniž by bylo jasné, na základě jakých informací je postaveno.
Bartošek nejenže akci organizoval, ale také jí poskytl politickou legitimitu. Jeho dlouhodobé zaměření na hybridní hrozby mu umožnilo vystupovat jako odborník, ale zároveň mu dalo možnost vytvořit politický rámec, který veřejnost mohla spojit s kauzou Ilariona. Tím, že umožnil vystoupení SBU a pozval vybraná média, sehrál roli prostředníka mezi tajnou službou a veřejným prostorem. To je role, která je v demokratickém systému, řekněme to diplomaticky, velmi ošemetná.
Demokracie na úbytě
Pokud vezmeme v úvahu načasování, účast SBU, výběr médií, tematické zaměření i politickou garanci, dostaneme obraz akce, která působí jako zpravodajská hra určená pro veřejnost.
Nejde o to, zda byla koordinovaná mezi českými a ukrajinskými službami. Podstatné je, že mohla působit jako pokus ovlivnit veřejné vnímání kauzy Ilarion, aniž by byly poskytnuty ověřené informace nebo oficiální vysvětlení. Takové jednání může podkopávat důvěru v parlament, zamlžovat hranici mezi politikou a zpravodajskými službami a vytvářet precedent, kdy se parlamentní půda stává nástrojem politicko‑zpravodajské komunikace.
