Vláda schválila zrušení povinného poplatku za příjem České televize a Českého rozhlasu. Je to pouze začátek procesu, protože vládní návrh podléhá schválení v obou komorách parlamentu a podpisu prezidenta. Kolem tohoto kroku vlády je velké mrzení především v obou médiích označovaných za instituce veřejné služby, ale i mezi politiky opozice a aktivisty.
Hlavním argumentem odpůrců změny financování ČT a ČRo je, že tento krok povede k zestátnění obou médií a tím k ohrožení demokracie.
ČT a ČRo byly v 90. letech transformovány z Československé televize a Československého rozhlasu, v minulém režimu jediných elektronických médií. Protože tehdejší televize a rozhlas byly hlavními platformami komunistické ideologie, hledal se v 90. letech model, jak od ideologie média oddělit. Kupodivu i v době komunismu se tehdy jediná televize a rozhlas platily formou tzv. koncesionářských poplatků. Asi nikdo však v té době nepochyboval o tom, že jde o instituce totálně podléhající státní moci.
ČT a ČRo jsou státní média
Stát státním médiím v 90. letech přidělil majetek, kmitočty a vymezil jejich základní úkoly. Pro vytvoření určité distance od moci výkonné (vlády) určil jako kontrolní orgán ČT a ČRo jejich Rady, volené zákonodárným sborem – poslaneckou sněmovnou. Až do přelomu let 2000/2001 fungovala tato média v uvedeném režimu, v těchto letech však došlo k tzv. televizní krizi, která byla za podpory části politické reprezentace vedena v duchu „o médiích veřejné služby rozhodují jejich zaměstnanci.“
Od té doby se poslanci, kteří mohou volit a také kontrolovat rady ČT a ČRo, do zákonů o těchto institucí obávali zasáhnout. Televizní krize ukázala, že moc nejsilnějších mediálních domů je velká, může otřást politickou scénou. Novelizace zákonů o ČT a ČRo tak vycházely vstříc těmto médiím a aktivistům (navrhování členů rad nikoliv poslaneckými kluby, ale občanskými spolky, rozšíření počtu členů rad a rozšíření nominace na senát, v minulém volebním období zvýšení poplatků a rozšíření množiny povinných poplatníků).
Jedinou výjimkou je právě probíhající legislativní proces možnosti kontroly hospodaření televize a rozhlasu ze zákona Nejvyšším kontrolním úřadem. Tento návrh podala v Senátu Hana Kordová Marvanová, která dlouhodobě mluví o ochraně veřejnoprávních médií jako záruky demokracie. Rozhodně tedy za jejím návrhem není motivace ohrožení těchto médií. Bude věru zajímavé sledovat, jak se k návrhu postaví současná opozice, která hodlá za média veřejné služby bojovat.
Odvaha kousnout do kyselého jablka
Současná vláda je první od 90. let, která se rozhodla řešit média veřejné služby jinak než populisticky, tj. buď změnou v oblasti mediálních rad nebo zvýšením poplatků. Samozřejmě by bylo třeba otevřít oba zákony a věnovat se tomu skutečně podstatnému – je-li očekávání zákonodárce o veřejné službě ČT a ČRo naplňováno a není-li třeba úkoly médií ze zákona nově stanovit. To už by se ale opozici, zaměstnancům a aktivistům teprve nelíbilo.
Model našich současných médií veřejné služby zdaleka neodpovídá původnímu zadání zákonodárců z 90. let. Jejich cílem bylo vymezit základní roli vysílatelů ze zákona v oblasti zpravodajství a publicistiky, v dalších žánrech a také základní funkci při krizových situacích.
Dnes, kdy existuje jak v rozhlasovém, tak v televizním vysílání řada soukromých provozovatelů, je i poslední role saturována (krizové situace), často ve vyšší kvalitě než v ČT a ČRo. Vymezení nových úkolů vysílatelů ze zákona je tedy více než potřebné.
Bude současná koalice odvážná?
Už stávky v ČT a ČRo ukazují, že půjde o zásadní politickou bitvu. Média veřejné služby mají naprosto mimořádné postavení, jejich managementy si mohou rozhodovat prakticky bez ohledu na cokoli o čemkoli. Rady ČT a ČRo mají minimální možnost do chodu těchto institucí zasáhnout, jejich hlavním nástrojem je de facto jen volba a odvolání generálního ředitele. Pokud se politická reprezentace dohodne na změně úkolů médií veřejné služby, pravděpodobně nebude tyto úkoly rozšiřovat v oblasti zábavy či sportu, neboť tyto oblasti mohou dostatečně obhospodařit soukromí vysílatelé.
A jsme opět u financí. Právě zábavné a sportovní pořady jsou finančně náročné (jsou však také divácky sledované, tudíž výhodné pro reklamu jako zdroj financí soukromých vysílatelů) a tedy logicky by byly zdrojem úspor ČT a ČRo.
Z historie médií veřejné služby od 90. let můžeme soudit, že o efektivitu práce a financí však v těchto médiích příliš nejde. Logicky, proč by mělo, když si se štítem – veřejnoprávní média jsou hlavní zárukou demokracie, ruce pryč! – vždy čas od času na zákonodárce dupnou kvůli zvýšení přílivu peněz nebo kvůli rozředění své kontroly.
Politici se chovají účelově
ODS byla dlouhodobě médii veřejné služby ostře kritizována. S Fialovou vládou se stala spojencem ČT a ČRo. Od strany, která měla na fungování veřejnoprávních médií realistický pohled, se pomalu přesouvá „do spacáků“ televizní krize. Smutné, ale je to skutečnost. ODS dnes vlastně boj za ochranu ČT a ČRo v opozici vede.
Koalice do kyselého jablka kousla, je však otázkou, zda bude schopná situaci médií veřejné služby řešit koncepčně až do vytvoření nových mediálních zákonů, které by odpovídaly současné situaci na poli elektronických médií. Kromě zrušení poplatků a převedení financování ČT a ČRo do rozpočtu existuje celá řada modelů, jak by mohla být veřejná služba televize a rozhlasu realizována.
Tak doufejme, že koalici odvaha vydrží a že českého poplatníka zbaví současného televizního a rozhlasového molocha a zároveň mu přinese mediální služby, které divák a posluchač od vysílatele ze zákona ocení.
Čtěte také:
Pochvala CNN Prima News za pořad k výročí konce 2. sv. války
Prof. Piťha a krev, za kterou je dobré poděkovat
Když je černá prohlášena za bílou a bílá za černou
