Stalo se už zvykem, že veřejná vyhlášení paní profesorky Danuše Nerudové jsou zdrojem opravdu dobré zábavy. Což by bylo pochopitelně v pořádku, kdyby se živila třeba jako stand-up komička, a nikoliv europoslankyně.
Naposledy takto „zaperlila“ před několika dny, kdy v reakci na zprávu z NATO, že naše země nesplnila za rok 2025 závazek dávat 2 % HDP na obranu, obvinila na síti X vládu Andreje Babiše z ohrožení naší bezpečnost. Jenomže jí jaksi uniklo, že v té době u nás vládl kabinet Petra Fialy. A když jí vzápětí došlo, že opět rychleji psala, než myslela, příspěvek smazala. Bohužel pro ni je však internet mrška pamětlivá a co do něj někdo jednou vloží, to už nepustí. A tak se tato její myšlenková perla zachovala v několika reakcích jako například v této od pana ministra Metnara.
Paní Danuše se zkrátka opět neřídila pravidlem: „Když na to nemáš, nemysli. Když už myslíš, tak to nepiš. A když už to napíšeš, tak rozhodně ne na internet.“ A uřízla si zase pořádnou ostudu. Jako už ostatně mnohokrát předtím a dá se předpokládat, že se jí to povede nejednou i v budoucnu.
Její největší „myšlenkové perly“ jsou ostatně notoricky známé a nemá cenu je zde opakovat. Jenomže paní Danuše není jenom političkou prokazující opakovaně hlubokou „nechytrost“ (takových ostatně je), ale honosí se i profesorským titulem v oblasti ekonomie. A tak se přímo nabízí otázka, jak mohl někdo takový na tak vysokou akademickou hodnost dosáhnout.
Přiznám se, že mne tato otázka poprvé napadla už před mnoha lety. Konkrétně v roce 2019. Tedy v době, kdy nebyla paní Danuše ani zdaleka tak veřejnosti známá, jako je dnes. Bylo to v souvislosti s jejím působením v čele „Komise pro spravedlivé důchody“, která vznikla za předchozí vlády Andreje Babiše. Jejím úkolem bylo připravit návrh penzijní reformy. Výsledkem byla ovšem naprosto tragická slátanina, která sice široce popisovala komu a kolik bude na penzičku přisypáno a jak bude zaveden „nultý“ pilíř garantující důchod pro všechny, ale jaksi zapomněla na kapitolu „financování“. O jak „kvalitní“ materiál se jednalo, ostatně dokládá i to, že se jím tehdejší vláda Andreje Babiše ani nezabývala.
Právě v souvislosti se závěry této Komise se nabízejí pochybnosti o profesní erudici paní Danuše. Sice šlo o „kolektivní“ dílo, ale přeci jenom je na místě se ptát, jak se mohla pod takový ekonomický paskvil profesorka ekonomie coby předsedkyně podepsat. Vždyť obsahoval záležitosti, které kdyby zmínil student ekonomie u zkoušky, tak věřím, že z ní vyletí. Tak jak mohou projít profesorce?
S profesorským stavem si však člověk vedle hlubokých odborných znalostí spojuje také vážnost, moudrost a určitý nadhled. Tedy vlastnosti, kterými paní Danuše také příliš neoplývá. Často je arogantní a bez svého „černého deníčku“ s taháky neumí odpovědět ani na základní ekonomické otázky. Tedy něco, co by „prostý“ ekonom vysypal z rukávu, i když ho o půlnoci vzbudíte. Natož profesorka ekonomie. Paní Danuše je zkrátka ostudou profesorského stavu a podle mne je otázka, jak ke svému profesorskému titulu vlastně přišla, naprosto na místě.
