Migrační katastrofa ze španělské Ceuty nás zastihla na dovolené nedaleko odtud u Gibraltaru, zhruba 20 km přes moře. Samozřejmě mezi místními to okamžitě zarezonovalo, byť v masmédiích zpočátku nebyly žádné relevantní informace.
Do Ceuty nekontrolovaně prorazilo až 100 tisíc Marokánců. Dnes už víme, že se tak stalo na popud marocké vlády. Ta využila divokou migraci jako diplomatickou páku na španělskou vládu ve věci sporu se svým rivalem Alžírskem. Svět je šokován záběry desetitisíců Marokánců, kteří nerušeně proudí do Ceuty. Důvod je jednoduchý. Španělská policie ani armáda jim ve vstupu nijak nebránila. Naopak, nelegálním migrantům pomáhala a brány hraničních opevnění Ceuty dobrovolně otevřela. Proč se tak stalo, premiér Španělska Pedro Sánchez veřejnosti doposud nevysvětlil.
Ceutu sice dělí od Evropy úzký patnáctikilometrový pruh Gibraltarského průlivu, ale i tahle přirozená hranice byla překročena. Včera byly u Algeciras zaznamenány první čluny s Marokánci, které přistály na plážích. Jsou to ale jednotky lidí, na rozdíl od masy v Ceutě. Ta je v katastrofální situaci. Stále tam přebývá masa tisíců Marokánců. Veřejné parky, pláže, dětská hřiště jsou plná.
Všechno zavřít!
Situace Marokánců v Ceutě se stala neudržitelnou. Tedy mnozí začali odcházet dobrovolně zpět. Taktika jejich eliminace ze strany místních je brutálně jednoduchá. Zavřeli vše. Obchody, benzínky. Prostě v Ceutě si teď nic nekoupíte. Nic. Ani místní. A když strávíte dvě dny o hladu a žízni na lavičce v parku, pak vás to „dobývání“ přestane bavit.
Místní navíc zorganizovali domobranu a své čtvrti aktivně brání. Používají baseballové pálky, hole, obušky. Byl ale už zaznamenán i případ použití střelných zbraní. Policie ani armáda nezasahují. Pouze v případě, kdy je migrant brutálně bit a oni jej „zachrání“. Marokánci zase útočí noži. Mrtvých už je 67. Většina zemřela v moři. Ale čísla obětí stále stoupají.
V Ceutě mezitím propukly nepokoje. Za pokřiku „Allahu Akbar!“ začali Marokánci útočit na vozy s jídlem. Mají hlad a odmítají Ceutu opustit. Jenom připomínám, že do Ceuty proniklo i zhruba 20 tisíc propuštěných vězňů. Problém je, že v Ceutě je plno Marokánců se španělským pasem. Někteří migranty schovávají. Viděl jsem video, kde policisté vybouchali zavřenou kavárnu, kde jich bylo tak 20 schovaných. Ale když majitel otevřel, nic neudělali. Jen vyšli ven. Žádné zatýkání. Vše je postaveno na dobrovolnosti.
Armáda má stále zakázáno na migranty útočit. Mohou jim pouze „přátelsky domluvit, aby Ceutu opustili“, ale nesmí použít jakékoliv násilí. Mezitím premiér Pedro Sánchez odletěl na dovolenou na Lanzarote.
Armáda mezitím natáhla do moře nafukovací bóje, které mají zabránit Marokáncům v přeplavání na druhou stranu. No… asi by to podplavalo i šestileté dítě. Ale dejme tomu, že to někoho „odradí“.
To nejhorší Ceutu ale čeká. Před hranicí se usídlila početná skupina černochů ze subsaharské Afriky. Ti čekají na příležitost, aby do Ceuty pronikli. Daleko větší problémy ale čekají další africkou výspu Španělska: Melillu. Tam jsou naprosto stejné problémy. Mají tam ikonické vysoké ploty, které černoši z Afriky přelézají. Na hranicích Alžírska se jich už sesrocovalo dalších 100 tisíc, kteří čekají na povolení překročit marocké hranice a pokračovat do Melilly.
Včera do Ceuty dorazil španělský mladý populární politik a youtuber Alvise Pérez. Ten zastává konzervativní postoje. Tedy je proti migraci. Tam člověk pochopí, jak je na tom Španělsko špatně. Policie mu nebyla schopna zajistit ochranu. Vyjeli totiž na něj Marokánci, kteří už mají španělské pasy. Vyhrožovali mu, že jej podřežou. Přímo před davy policie a lidí. Nic. Policie nikoho nezatkla. Schovali jej do jedné kavárny a tam na něj rozzuření Marokánci útočili přes výlohu. On vše natáčel. Nakonec jej musela policie odvézt do přístavu na trajekt. Ceuta není pro Španěly bezpečná. Marokánců se španělským pasem zde žije již více než samotných Španělů.
Španělský socialismus v praxi
Že za to může premiér Pedro Sánchez, je jistě pravda. Ale sám by tuhle katastrofu nezapříčinil. Těch faktorů je daleko více.
Faktor číslo 1: Nejvyšší soud Španělska. NS rozhodl ve prospěch migrantů několikrát. V podstatě jde o to, že policie ani armáda nesmí vrátit za hranice nikoho, kdo na španělské území pronikl z moře (rozsudek z 29. června 2026) nebo se prohlásí za nezletilého. Basta. Tedy politici se zaštítí strachem z porušení rozhodnutí soudu a zakáží policii a armádě konat.
Faktor číslo 2: Maroko. Politici a král pochopili, že mají šanci si vzít Ceutu a Melillu zpět. Je to historická příležitost, která se nemusí opakovat. Útoky migrantů zvyšují pozornost celého světa. Zvláště nyní, když USA jsou antimigrační. Španělsko to nemůže ututlat. Jako v květnu 2021, kdy do Ceuty prorazilo 10 tisíc Marokánců. Tohle samozřejmě dává Maroku poměrně slušný vydírací potenciál. Uvidíme, zdali budou zahájeny oficiální rozhovory. Vše tedy může nakonec skončit úplně jinak. Na druhou stranu Maroko má pořádat se Španělskem a Portugalskem MS ve fotbale 2030. Tohle může Afričany vyřadit. Marocký král přitom investuje do MS skoro vše, co má.
Faktor číslo 3: politika socialistické strany PSOE. Vládní socialisté jsou pevně u moci. Mají ve společnosti stabilní podporu zhruba 30 %. Důvody jsou jednoduché. Sánchez si lidi kupuje a ví, že bohatých bude ve společnosti vždy méně než chudých a migrantů. Jeho zákon, který legalizuje squatting, je unikát. Ve zkratce jde o to, že když je byt prázdný (je to třeba váš druhý byt) a kdokoliv prokáže, že v něm přebývá více než 48 hodin, není možné jej vykázat. Může se klidně prokázat falešnou smlouvou. Následuje složitý soudní proces na léta. Celou dobu tam může vetřelec bydlet s rodinou. Samozřejmě bezplatně. Celkem je takto okupováno zhruba 80 tisíc bytů. Toto jsou voliči.
Sánchez také zvýšil minimální mzdu na 1 200 eur (30 000 Kč). Zavedl Ingreso Mínimo Vital, tedy minimální příjem. Je to zhruba 1 000 eur (25 000 korun) měsíčně. V obchodech je neskutečně levno. Jogurty stojí od 4 do 6 korun, salámy, šunka, sýry kolem 10 korun/10 deka a podobně. Oblečení za hubičku oproti ČR. Platy jsou v průměru dvakrát vyšší než u nás.
A hlavně, zavedl amnestii pro nelegální migranty. Tím získal obratem milion nových voličů. Většina nelegálů po nabytí občanství totiž volí PSOE. V neposlední řadě mu pomohla strategická amnestie pro katalánské separatisty. Koupil si jejich podporu.
Faktor č. 4: rozdělené Španělsko. Ten příběh je znám úplně všude, kde se uplatňuje vliv tzv. Sorosových neziskovek. Národ je uměle rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou „koupeni“ PSOE a zbytek je proti tomu všemu. Říkají jim „dezoláti“. Ano. Úplně stejně jako u nás, ve Francii, v Německu, Belgii, Holandsku, Maďarsku a všude… Realita je taková, že to je spíše naopak. Oni si kupují neschopné a část inteligence a ti „dezolé“ to platí. Problém „dezolé“ je v tom, že nemají jednotné velení jako protistrana. Je to klasická občanská společnost. Tedy VOX, lidovci a menší strany. Ti lidovci jsou navíc pod vlivem evropské centrály, která je promigrační. Takže to je pro Španěly doslova španělská vesnice. Je to vidět na diskusích na sítích. Každý se bojí, aby nebyl označen za „rasistu“. To je tady oblíbené. Zejména Marokánci. Samozřejmě pod povrchem bublá restaurace frankismu.
Výbuch kotle
Ceuta je pouze výbuch kotle, který se vaří. Je to ukázka hybridní války a diplomacie, která se nyní vede těmito prostředky. Vina je na straně slabých politiků a vlád v Evropě, které migranty svou nechutí chránit hranice a nečinností doslova zvou.
Afrika si tuto slabost uvědomuje a využívá ji jako páku.
Dokud nedojde v Evropě k zásadním změnám politické reprezentace, situace se bude nadále zhoršovat. Ceuta také ukázala, že řešení bezpečnosti je na samotných občanech Evropy, kteří se organizují do domobrany, když je politici, policie a armáda opustili. Ceuťané si město ubránili sami, navzdory vládě. Ale vyhráno ještě nemají, krize stále trvá a to nejhorší je teprve čeká.
