Blíží se 17. listopad a opozice a její příznivci evidentně hodlají státní svátek využít k protestům. Možná žijí v představě, že tím navazují na rok 1989, leč hluboce se mýlí. Ponejvíce připomínají bolševické pučisty roku 1948.
Naprostá absurdita protivládních protestů souvisejících s navrhovanou změnou financování veřejnoprávních médií vyvolává řadu nesmírně palčivých otázek:
Jsou opoziční politici dementní? Jsou biskupové dementní? Jsou rektoři dementní? Jsou herci Národního divadla dementní? Jsou redaktoři České televize dementní? Jsou redaktoři Českého rozhlasu dementní? Jsou novináři hlavního proudu dementní? Je generální ředitel České televize dementní? Je generální ředitel Českého rozhlasu dementní? Je předseda Senátu dementní? Je prezident dementní?
Okruh podobných otázek lze libovolně rozšiřovat o další aktéry té neuvěřitelné tragikomedie, onoho hromadného pomatení smyslů, jež se v těchto dnech v naší zemi odehrává. Pokud výše zmiňované osoby dementní nejsou, což se asi dá předpokládat o většině zmiňovaných, zbývají pouze dvě další možnosti. Část z nich ve své prostomyslnosti vůbec netuší, co činí, což je ale vůbec neomlouvá. S těmi dalšími je to mnohem horší. Jsou motivováni těmi nejtemnějšími úmysly. Poplatky jsou pro ně záminkou k rozpoutání mocenského puče. Historie jim za to nebetyčné svinstvo, jež rozfoukali a které z nich už nikdo nikdy nesejme, dříve či později vystaví účet.
Proč? Protože taková snůška demagogie, polopravd i vyložených lží se hned tak nevidí. Ostatně tohle říká Miroslav Kalousek, politik, kterého dozajista nelze podezřívat ze sympatií k Babišově vládě ani k navrhované změně financování ČT a ČRo: „Příspěvek ze státního rozpočtu bude mandatorní výdaj, který nelze každoročně měnit zákonem o státním rozpočtu a rozpočet ho musí povinně vyplatit. Jeho výši lze měnit pouze novelou původního zákona stejně tak, jako výši poplatků lze měnit pouze novelou zákona o poplatcích. Technicky i politicky to jsou zcela stejné procesy… Varuji proto, že používání zavádějících termínů a argumentů je nebezpečné. Lze jimi snadno vybudit aktuální emoce. Dlouhodobou důvěru však podlamují.“
Česká televize a Český rozhlas tohle nebetyčné svinstvo nemohou přežít. Dříve či později je skutečnost, že se naprosto zpronevěřily svému poslání, dostihne. Boží mlýny totiž melou. Někdy pomalu, ale melou. Amen!
