Už jsme na tomto místě (30. 10.) psali o podstatných okolnostech stávky v České televizi a Českém rozhlase. Také jsme upozornili na skutečnost, že minimálně jedna z těch institucí (fotograficky zdokumentováno v Českém rozhlase) byla oblepena propagačními letáky rekrutujícími další účastníky stávky.
Otázka zněla jednoduše: kdo ty plakáty zadal, vyrobil a zaplatil, z jakých peněz, kdo povolil, aby jimi byl oblepen Český rozhlas, kolik a komu za tuto plošnou reklamu (ne)fakturoval a kdo tu (ne)požadovanou částku (ne)zaplatil?
A je to tu zase. Už máme onu (ne)slavnou stávku za sebou, zato před sebou nejen nedělní trachtaci chvilkařů na Letné. Jak uvedla MF Dnes, jedná se o vysoce ziskový neziskový projekt, kde se otáčejí částky minimálně v desetimilionech, ne-li více, a slouží to celé politickému účelu – skrze „veřejnoprávní“ záminku zaútočit na legitimně zvolenou vládu a pokusit se vyvolat předčasné volby. Spojenec na Hradě se už třese, aby takový glejt podepsal.
Jeden by očekával, že veřejnoprávní média (aspoň ta, těm soukromým, kromě zákona, nemáme jak poroučet) se zachovají podle svých reglementů (zákon, kodex atd.) a nepůjdou do této rýsující se politické bitvy jako spojenci jedné strany, té protivládní, a že zachovají aspoň zbytečky profesionality, tj. přinejmenším zdravý racionální odstup a zpravodajskou objektivitu.
Jenže běžte se podívat k budově Českého rozhlasu na Vinohradské 12, k té budově, odkud svolávali stateční moderátoři na pomoc občany v květnu 1945 a v srpnu 1968. Dnes to spíše vypadá, jako by si tu někdo – ovšem s pomocí samotného Českého rozhlasu – chystal předehru k nějakému novému listopadu.
Hlavní vchod budovy, přesněji stromořadí před ním, je ověšeno špagáty se zavěšenými hesly typu „Veřejnoprávní média nedáme“. Pak pohlédněme na vchod samotný. A co vidíme? Na historických dveřích se skví křiklavý nápis „Nenechme umlčet veřejnou službu“. Hned vedle je zas nalepen nápis „Ruce pryč od rozhlasu“ a pod ním další – „Ne slovenskou cestou“. Vše můžete vidět na přiložených fotografiích pořízených 12. 11. odpoledne.
Opět každého nutně napadne otázka: Kdo je autorem této „výzdoby“? A kdo jménem Českého rozhlasu dal souhlas s tím, aby se ty nápisy objevily na budově slovutné mediální instituce, která si tak pyšně před třemi lety připomněla sté výročí svého vzniku? A jaké s tím vším byly spojeny penězotoky?
Jak dedukuje už výše zmíněný článek z MF Dnes, jsme v situaci, kdy se vysoce profesionální politický marketing zmocnil příležitosti a zakázky a dělá, co umí. Pochopil jsem to už před pár dny, kdy v oněch slavných 4:36 hod. Sněmovna hlasovala o prvním čtení zákona o změně financování veřejných médií.
Mám kamarádku žijící v Německu. Protože je mladá a poměrně revolučně založená, tak navštěvuje tamní pouliční akce podobného typu. Zajímalo ji, jak to děláme my tady. Tak přišla k budově Parlamentu, kde probíhalo to noční jednání. A první, co ji tam potkalo, bylo to, že jí kdosi hned u příchodu do Sněmovní ulice vrazil do ruky velice profesionálně zhotovený transparent s příslušným rebelujícím heslem.
To se jí prý v Německu ještě nestalo. Je to jasný důkaz, že tohle nejsou spontánní akce občanstva, ale profesionálně zorganizované provokace, mající za cíl vnést do společnosti neklid, nervozitu a prohloubit ono slavné „rozdělení“. Kdysi se tomu říkalo „třídní boj“ a vypadalo to hodně podobně. Kdo byl byť jedinkrát v prvomájovém průvodu, ví, o čem mluvím. Profesionálně vyrobená mávátka, hesla, portréty klasiků marxismu-leninismu. A to celé bylo vydáváno tehdejší propagandou za demonstraci všelidového souhlasu s tím, co bylo ve skutečnosti diktaturou. Nějak se nemohu zbavit dojmu, že jdeme po stejné cestě. A veřejnoprávní média, stejně jako tehdy ta státní, tomu tleskají, co jim síly stačí.
Zeptá se tedy už konečně někdo, kdo za tím vším stojí a – mimo jiné – kdo bude odpovídat za ty letákové akce, které račte viděti na obrázcích? Když byla rebelie v České televizi v zimě 2000–2001, nebyl pohnán k hmotné, profesní ani politické odpovědnosti nikdo. Nerad bych byl svědkem toho, že i tato část dějin se bude opakovat.
