Bitva o Německo za kulisami Bundestagu

Varování soudruhů

První diskutovanou možností byla zrada poslanců z koaliční sociální demokracie. „Nebudeme tak poslušní, jak si myslíš, ty pravičáku. Tak pozor!“ Jenže ta se všem lidem, znalým německých poměrů, jeví jako nejméně pravděpodobné. Soudruzi z SPD po zpackaném vládnutí, výrazné neoblibě u národa a historicky rekordním výprasku ve volbách, nemají sebemenší důvod zvedat výstražně prst. Mohou být rádi, že budou ve vládě a těšit se na čtyři roky u moci, kdy budou čas lízat si rány.

Varování spolubojovníků

Shoda panuje na tom, že právě tato varianta je asi nejpravděpodobnější. Jakási připomínka: „Nebudeme tak poslušní, jak si myslíš, ty levičáku. Tak pozor!“ Merz má od začátku ve své straně nemálo oponentů, kteří se s ním rozcházejí i v zásadních tématech, třeba v pohledu na ultrazelenou blamáž, nové progresivistické ideologie, nebo bušení do válečných bubnů. Při volbě šéfa vlády přitom byla nejlepší chvíle na vyslání důrazného a „jasného signálu“, že má být kancléřem v čele demokratické země a nikoli Ceasarem, za kterého se prý – podle některých straníků – má Merz občas sklon považovat. Nemálo konzervativních poslanců vítězné strany také rozladilo, že Merz ještě s použitím dosavadní sněmovní většiny odblokoval dluhovou brzdu, čímž uvolnil cestu k zadlužování. Nicméně jestliže bude nový kancléř rozumně komunikovat a svolí občas k nějakému tematickému kompromisu, pak výcvik od Merkelové a ordnung v krvi udělají své a nemusel by mít s bratry a sestrami ve straně větší problémy. Možná.

Varování partyzánů

O poslední možnosti se v CDU mluvilo jen šeptem a v něm vždy nějak zaznívalo „AfD“. Část křesťanskodemokratických poslanců nebyla smířena s bleskově upečenou koalicí s levicovou SPD a pokukovala naopak doprava směrem k Alternativě pro Německo. Tuto náladu uvnitř strany nebylo možné přehlédnout ani přeslechnout. Jistě, „krajní pravice“, jak ji sveřepě nazývají „liberální“ média, byla odsunuta za ostnatý drát. Pardon, dnes se vlastně u našich sousedů korektně říká, že byli odsunuti za „protipožární zeď“. Avšak hlasy, spekulující o prolomení protipožární zdi, byly natolik nepřeslechnutelné, že řada lidí může jen těžko uvěřit tomu, že zveřejnění verdiktu německé kontrarozvědky o AfD coby „prokazatelně pravicově extrémistické straně“ před pouhými několika dny, bylo jen obyčejnou náhodou. Merz si musel mnout ruce radostí. Už ve chvíli, kdy tuto zprávu Spolkový úřad pro ochranu ústavy zveřejnil, diskutovalo se v Německu o tom, že Merz to ve své pravicové straně věru nebude mít s pravicovými poslanci lehké.

Ti se zatím chovají jako praví partyzáni. Občas provedou varovnou akci, po níž se stáhnou a tváří se slušně a koukají ctnostně. Jak se budou chovat dál a zda se jejich řady v budoucnu rozšíří, to zatím nikdo neví. A nejméně ze všech nový kancléř Merz. Všechno bude záležet na tom, jak se mu podaří vyrovnat s nejhoršími problémy Německa, s padající ekonomikou, rostoucí drahotou, naprosto nezvládnutou migrací, sílící islamizací země a bujícím násilím. Až čas ukáže, jestli dokáže stranu ovládat jako sadu loutek podle vzoru Angely Merkelové, nebo se ocitne tak nějak po jakešovsku mimo jako kůl v plotě.

Čtěte také:
Německo je na prodej. Stane se kolonií jako Česko?
Mutti Merkelová opět na scéně
Německo je říše ze špatného vtipu