Ministerstvo životního prostředí zastavilo placenou propagandu větrných elektráren. Předchozí vedení ji maskovalo jako „boj s dezinformacemi“. Čím ji obhajuje třeba takový Deník N?
„Deník N má dokument s jejich připomínkami k dispozici,“ píše Deník N v článku, v němž kritizuje fakt, že si nové vedení ministerstva životního prostředí nechalo připomínkovat podklady k propagační kampani, jež měla „bojovat s dezinformacemi“ o větrných elektrárnách. Připomínky na žádost ministerstva zpracoval Jaroslav Čížek a František Hrdlička, profesor z ČVUT. Oba jsou členy think-tanku Realistická energetika a ekologie. Přestože autorky textu uvádějí, že připomínek je více než 70, konkrétně neuvedly ani jednu.
„Komunikovat přínosy a pozitivní dopady spravedlivé transformace na životní prostředí a život obyvatel České republiky v návaznosti na cíle Pařížské dohody (dále jen Green Deal) tak, aby se lidé zelené transformace nebáli,“ uvádí se v textu ministerstva s názvem Strategie komunikace OPST (Operační program Spravedlivá transformace, psali jsme o tom zde). Což je klasický zelený newspeak, za nímž se ukrývá propagandistická kampaň, jež má „vyvracet mýty“ o větrných elektrárnách. Mimochodem, „spravedlivá transformace“ je jedním z mnoha nepravdivých pojmů zelené lobby, které používá ke zmatení veřejnosti. Cílem onoho vyvracení mýtů mělo být to, aby méně lidí protestovalo proti stavbě větrných elektráren. Jenže po volbách bezohledný zelený lobbista Petr Hladík (KDU-ČSL) na ministerstvu skončil.
„Po změně vlády a nástupu šéfa Motoristů Petra Macinky do čela ministerstva životního prostředí však dokument k připomínkování dostali i odpůrci větrných parků – aktivista Jaroslav Čížek z platformy Realistická energetika a ekologie a zastánce jaderných zdrojů František Hrdlička z ČVUT,“ uvádí text Deníku N. Zde se autorky dopouštějí další podpásovky. Z jejich dikce je totiž zřejmé, že dát dokument připomínkovat odpůrcům větrných elektráren je špatné. Současně přitom čtenářům neříkají, že ministr Hladík se průběžně radil se špičkami české zelené lobby, jako je třeba šéf Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa nebo Edvard Sequens ze sdružení Calla.
Vyslechnout obě strany by mělo být samozřejmé
Pokud se tedy něco stalo tím, že dokument mohli připomínkovat i odpůrci, tak jen to, že došlo k jeho objektivizaci, neboť se na něj konečně mohla podívat i druhá strana. Vyslechnout obě strany by přitom mělo být samozřejmé, pokud svou práci chce ministr vykonávat s nejlepším svědomím. Bohužel, v případě obou ministrů průmyslu a ministra životního prostředí minulé vlády takovou snahu nebylo možné zaznamenat. Proč nebrali ministři argumenty odpůrců v úvahu, je zřejmé i z toho, jak o zrušení propagandistické kampaně referuje Deník N.
O ryze technické věci, jakou produkce dostatečného množství elektřiny je, píše pouze na základě pocitů a se snahou denunciovat oponenty. To je zřejmé z opakované snahy shazovat Jaroslava Čížka coby aktivistu. Což v tomto případě, na rozdíl od aktivistů zelených, má znamenat, že problematice nerozumí. Profesora ČVUT Františka Hrdličku, energetického odborníka na slovo vzatého, článek raději označuje jen jako „zastánce jaderných zdrojů z ČVUT,“ což je samozřejmě v kontextu zelené lobby závažná deformace osobnosti. Kdyby tak autorky tušily, že jim za pár dnů podrazí nohy dosud neochvějně zelená předsedkyně EU Ursula von der Leyenová, když likvidaci jaderných elektráren v Německu a dlouhodobé brojení proti nim označila veřejně za chybu…
Článek Deníku N srozumitelně ukazuje, že spor ohledně obnovitelných zdrojů energie (OZE), jež jsou zároveň jen občasným zdroji energie, je veden ve dvou rovinách.
Think-tank Realistická energetika a ekologie, jehož zakladatelem je Jaroslav Čížek a František Hrdlička členem, prezentuje nevyvratitelné technické argumenty o nevýkonnosti a nestálosti OZE. Prezentují také závěry odborných institucí jako je ČEPS, který je provozovatelem české (elektrické) přenosové soustavy, či ENTSO-E, což je evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav. Zveřejnili také například kritickou analýzu modelování sdružení Seepia, o kterou chtěla vláda Petra Fialy opírat přechod Česka k bezemisní energetice. To je rovina, jíž se ve většině českých médií nedostává prostoru.
Neobjektivní argumentace má v médiích velký prostor
Druhou rovinu představuje argumentace, již vede zelená lobby. V ní se operuje se závazky vůči EU, s tím, že Česko má méně OZE než jiné státy v unii, s klimatickou nouzí i s dovozem elektřiny ze zahraničí. Nebo s tím, jak je elektřina z OZE laciná. Neříká se však, že OZE jsou mohutně dotované, protože bez dotací by je nikdo nestavěl. Že ceny elektřiny jsou vysoké právě kvůli nasazování OZE a emisním povolenkám, že OZE nejsou schopné zajistit stabilní dodávky elektřiny, ani to, že leckdy nejsou schopné dodat vůbec žádnou elektřinu. O tom, že elektřinu nebude – při zachování současné unijní politiky – odkud dovážet. Přestože je z namátkového výčtu zřejmé, že tato argumentace není objektivní ani zdaleka, dostává ve většině českých médií velký prostor.
Kdyby média připustila na své stránky porovnání instalovaného výkonu OZE a dodaného výkonu z OZE, bylo by každému jasné, že sázka na OZE je hloupost. Právě proto tohle porovnání čtenářům nikdy neukážou. Ale budou hledat kdejaké drobnosti, aby znevěrohodnili kritiku OZE jako celek. Článek Deníku N jasně ukazuje, jak to dělají. Je to prakticky stejný způsob, jakým Rudé právo „argumentovalo“ proti Chartě 77.
Čtěte také:
Kdo je proti stavbě větrníků, není proruský
Green Deal zabíjí!
Pochopte princip energetiky. Pochopíte, jak politici lžou
