Představme si demonstraci v Praze, která by během ruské invaze požadovala, aby se Ukrajina přestala bránit. Veřejnost by se rozhořčeně právem ptala, zda takový protest nepomáhá agresorovi. Proč se podobně neptáme na demonstrace proti Izraeli, který čelí Hamásu a dalším teroristickým organizacím?
Bez ohledu na složitost situace v regionu byla akce Izraele reakcí na hrůzný teroristický útok palestinského hnutí Hamás. To ve svobodných volbách v Gaze získalo legitimní moc, kterou si následně násilím upevnilo. Není to tedy jen nějaká další teroristická organizace; je to v podstatě kvazistátní aparát, který politiku proti Izraeli prosazuje terorismem. Solidarita s palestinskými civilisty je legitimní. Podpora terorismu nebo požadavky, které ignorují právo Izraele na obranu, jsou něco jiného.
Proti Izraeli se nezačalo bojovat až jeho odvetou
Dne 7. října 2023 zaútočil Hamás a další ozbrojenci na Izrael. Zabili přibližně 1 200 lidí a 251 dalších unesli. Stovky lidí byly brutálně znásilněny, umučeny a zmasakrovány, a to včetně dětí a seniorů. Izrael následně zahájil vojenské operace s deklarovaným cílem zničit vojenské kapacity Hamásu a zabránit dalším útokům.
Izrael má právo chránit své obyvatele, stejně jako se Ukrajina brání ruské agresi. To samozřejmě neznamená, že každý izraelský vojenský zásah je oprávněný. Izraelská armáda musí dodržovat mezinárodní humanitární právo a případná porušení musí být vyšetřována.
Zásadní otázkou ale zůstává: proč někteří demonstranti odsuzují především Izrael, zatímco odpovědnost Hamásu a jeho útoky na civilisty zůstávají v pozadí?
Izrael varuje civilisty. Proč na tom záleží?
Izraelská armáda před některými útoky varovala civilisty prostřednictvím telefonátů, zpráv, letáků a evakuačních výzev. Takovým varováním minimalizuje právě zbytečné civilní oběti. Tato varování ale mají i svoji cenu: protivník se může připravit, přesunout bojovníky nebo uniknout. Izrael tím může přijít o moment překvapení. Zde je vidět, že pro Izrael má ochrana civilistů větší hodnotu než momentální zisk v poli.
To samo o sobě nedokazuje, že každá operace vždy ochrání všechny civilisty. Hamás často skrývá vojenské cíle v civilní infrastruktuře, nemocnicích či školách. A tak varování civilistům nemusí být vždy dostatečně účinné. Přesto jde o důležitý aspekt, který při hodnocení války nesmí být přehlížen.
Hamás naproti tomu při útoku 7. října úmyslně vraždil civilisty a unášel rukojmí. Jeho vojenské působení v hustě obydlených oblastech navíc úmyslně vystavuje nebezpečí i palestinské obyvatelstvo, které používá jako živý štít.
Rozdíl mezi snahou varovat civilisty a úmyslným útokem na ně není detail. Je to zásadní rozdíl v přístupu k životu.
Stejný metr pro Kyjev i Jeruzalém
Představme si demonstraci, která by odsuzovala ukrajinskou obranu, ale nepožadovala konec ruské agrese. Určitě by bylo namístě ptát se, komu takový protest ve skutečnosti prospívá. Ti samí lidé, kteří poběží demonstrovat na náměstí Míru, by byli nejhlasitějšími odpůrci.
Stejnou otázku si ale nekladou ani v případě Izraele. Pokud demonstranti požadují zastavení izraelských operací, měli by zároveň říci, jak chtějí zajistit bezpečnost izraelských civilistů a zabránit opakování útoků, jako byl masakr ze 7. října.
Podpora Palestinců neznamená podporu Hamásu. Kritika Izraele není sama o sobě podporou terorismu. Pokud ale někdo odsuzuje výhradně izraelskou obranu a přehlíží zločiny jeho protivníků, je namístě zkoumat, zda skutečně hájí civilisty, nebo jednostranně prosazuje zájmy jedné strany konfliktu, protože prostě nemá rád Židy. Antisemitismus je koneckonců na vzestupu v celé Evropě.
Kdo demonstruje proti Izraeli, měl by jasně říci, zda opravdu podporuje palestinské civilisty, nebo zda jeho požadavky fakticky oslabují obranu Izraele proti teroristickým útokům. Právě na tuto otázku by měli organizátoři pražské demonstrace odpovědět.
