Titulek záměrně navozuje několik asociací. Předně známý Havlův esej o „životě v pravdě“, který autor stavěl proti Solženicynově analýze „života ve lži“. Obě vzpomínky se zde hodí víc než přiléhavě. Václav Havel je stále (a možná čím dál více od jeho odchodu ze světa) ikonizován jako morální maják, vztahují se k němu jak vybraní politici (včetně, což je obzvlášť bizarní, dnešní hlavy státu, generála Pavla), tak mnozí občané. Je to pochopitelné. Normální člověk, který nesedí denně osm hodin nad knihami dávných autorů, má intuitivní potřebu najít pro sebe jistotu, kompas, který ho zavede do míst, kde nebude bloudit, a ještě si u toho bude připadat jako slušný, dobrý, možná dokonce ten lepší. Solženicynovy úvahy směřovaly k chování sovětského i poté Jelcinova režimu, který slavný spisovatel viděl jako hájemství nepravdy, zla a propasti. Protože tam, kde se lže o drobnostech, je lež doma, a nic jí nebrání, aby panovala i ve věcech velkých a podstatných.
Proč toto zamyšlení úvodem? Tyhle myšlenky mě napadaly při sledování sobotní demonstrace Milionu chvilek, která měla vetknuta ve štít samá velká slova o svobodě, demokracii, a tím pádem i o pravdě a lásce, která jistě zvítězí, až přijde čas, nad lží a nenávistí. Kdo je reprezentantem lži a nenávisti, víme z Minářových úst už dlouho: přece Andrej Babiš a celá jeho suita včetně momentálních spojenců ve vládní koalici. Nu a dobro, pravda, svoboda a láska jsou doma na opačné straně barikády. U lidí, kteří drží transparenty, na nichž lají Babišovi, případně jej (jak jsme nejednou v minulosti viděli) rovnou posílají na šibenici.
Tihle dobráci jsou pevní v ramenou, zejména když je jich zástup. Jak napsal už před víc než sto lety francouzský psycholog a sociolog Gustave Le Bon ve své knize Psychologie davu, býti součástí zástupu jedince posiluje, smývá se v něm nutkání definovat sám sebe individuálně, přejímá kolektivní postoje, názory i jednání, stává se „vyvlastněným“, jak pro změnu říká teorie propagandy. Společným rysem uvedených jevů je ztráta smyslu pro odpovědnost. Jako součást davu tuto vlastní povinnost přehazujete na pomyslné či skutečné lídry, jimž tímto zároveň vyslovujete bezmeznou poslušnost.
Jeden by očekával, že když někdo, třeba „chvilkaři“, svolá veřejnou akci na podporu těch řečených velkých slov, bude se aspoň sám podle nich chovat. Třeba že nebude lhát. Tak se podívejme zblízka na to, co je pravda a lež v jejich provedení.
Po demonstraci 1. února na Staroměstském náměstí prohlásil šéf „chvilek“ Mikuláš Minář, že vypisuje petici na podporu Petra Pavla, a tedy implicitně proti dnešní vládě. Slíbil, že když petice dosáhne milionu podpisů, zorganizuje na Letné velkou demonstraci. Dne 21. března webové stránky „chvilek“ oznamovaly něco málo přes tři čtvrtě milionu podpisů. Přesto se demonstrace konala. Pointa? Lež!
Policie o číslech opět mlčí…
Mikuláš Minář ještě krátce před demonstrací sliboval účast půl milionu lidí. Po akci samé to „chvilkaři“ odhadovali na cca polovinu, tj. 250 tisíc. Zajímavé je, že objektivnější vhled neposkytla ani Policie ČR, která stejně jako u toho Staroměstského náměstí 1. února neposkytla čísla žádná. Média se tedy drží čísel od Mináře a spol. Nechci se tvářit jako vševěd, nemám spolehlivé „peoplemetry“, ale těch demonstrací už jsem od roku 1988 zažil opravdu hodně a zkušené oko mi říká, že na Letnou mohlo přijít tak 150 tisíc, a to ještě započítávám paničky s kočárky a pejsky, co šly okolo, protože bylo hezky. Lež?
Velmi demokraticky se „chvilkaři“ zachovali i ve vztahu k vox populi – vox dei. Přímý přenos z akce byl k vidění na YouTube a jako obyčejně byl provázen dlouhou řadou komentářů. Správci jediné pravdy od Mináře tyto komentáře ale promptně čistili, resp. převáděli z kapitoly „nejlepší“, tedy na první pohled viditelné. Nepozornější divák tak přišel o často dosti výstižná hodnocení akce od občanů, jejichž jménem se tu demonstrující (a hlavně organizátoři) tak oháněli. Pár citací na ukázku: „Pěkný sraz komunistů. Tady těm demonstrantům zvednout daně minimálně na 50 %, a pak bude na zbrojení a vy demonstranti budete spokojení. Neziskovkám jde jen o prachy, protože bez státních peněz by nepřežily. TOP 09 a KDU-ČSL by výsledkem voleb neměly ve sněmovně co dělat. Hanba tady těm demonstrantům. Herci vás objímají, nutně potřebují státní peníze.“ „Tak jste měli ji k volbám, ovečky.“ „Kde byl Milion chvilek, když tu byly kauzy Bitcoin, Dozimetr, Fialova kampelička?“ Jedna uživatelka se tázala: „Před 4 lety vláda p. Babiše prohrála těsně volby a v klidu předala vládu p. Fialovi. Proč nynější opozice včetně p. prezidenta ignoruje výsledky voleb a snaží se o zvrácení výsledků?“ A vzápětí jí jiný uživatel odpověděl: „Protože se ohánějí demokracií a sami jsou nedemokrati a totalitáři, pokud nezvítězí.“ Asi nejhezčí vzkaz zněl takto: „Měli bychom se snažit národ spojovat a vytvářet si krásnou a bezpečnou vlast pro současnost i budoucnost. Tyto demonstrace ničemu neprospívají. Moudří lidé by se takových akcí neměli zúčastňovat, demonstrace ničemu neprospívají.“ Podobně se vyjádřilo mnoho sledujících. „Chvilkařská“ cenzura však do „nejlepších“ přepustila pouze vzkazy plné díků a srdíček. Lež? Nebo jen manipulace s fakty, jíž se obvykle říká podvod?
Jistě nečekanou pointu demonstraci poskytla prezidentova manželka Eva Pavlová. Zamíchala se do davu, ale nechala se (náhodou? omylem?) vyfotit fotografy, např. z webu Extra.cz. Nebyla to náhodou právě Pavlová, kdo se, obdobně jako její manžel, nechala slyšet, že prezidentský pár je tu pro všechny a nebude hrát žádné politické hry? O co jde, si už každý doplní jistě sám.
Čtěte také:
Tuší ti lidičkové na Letné, za co vlastně bojují?
Kdo je český DeepState? Demonstroval na Letné!
„Demokrati“ na Letné: Jsme pro dialog, ale někdy je třeba ukázat sílu!
