„Jsou jen tři věci, které vláda dělat musí, protože je nemůže dělat nikdo jiný,“ říkávala a připomínala premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová. Měla to po celé své vládnutí hluboce vryté do paměti, od té doby, co jí to (když teprve vládnout začínala) vysvětlil jeden z jejích ceněných rádců, historik Paul Johnson. Ten tuto zásadu měl z historie dobře nastudovanou a dokumentovanou.
Nechte se ještě pár vteřin napínat, které tři věci to jsou, a citujme si Johnsona dál: „Jsou tisíce dalších věcí, které vlády dělat mohou a často dělají. Ale čím víc takových nepovinných věcí vláda dělá, tím pravděpodobněji bude zapomínat na ty tři zásadní.“ Konec napínání, jsou to vnější obrana, vnitřní klid a stabilní finance. Zavzpomínáme-li si na roky vládnutí „Železné lady“, vybaví se nám následující.
- Stabilní finance: Po labouristech zděděnou inflaci setrvačností překračující 20 % v počátcích jejího vládnutí do dvou let stáhla na 4 %. Zděděný státní deficit 11 % HDP snížila a na konci vládnutí přeměnila v přebytek.
- Vnitřní klid: Zděděný chaos v průmyslu a službách, způsobený nadměrnými požadavky agresivních odborů a narušující sociální mír, uklidnila jednak neústupností vůči věčně stávkujícím odborům a jejich porážkou, jednak privatizací těch neefektivně fungujících zestátněných podniků.
- Vnější obrana: Vedle efektivního a silně aktivního vojenského příspěvku do NATO (tehdy v Evropě nejsilnějšího) našla sílu vyslat expediční sbor 38 bitevních a 77 podpůrných plavidel s 11 tisíci ozbrojenci na druhou stranu planety bránit a ubránit mrňavoučké britské územíčko se dvěma tisíci bezbranných britských občanů a půlmilionem britských ovcí. Ozbrojené složky ji za to pochválily klasickým britským humorem, jak naloďování doprovázela vojenská kapela pochodovou verzí „Neplač pro mě, Argentino“ z muzikálu Evita.
Jenže to, pravda, Británie kdysi bývala. A už není. Ale i tak se pokusme tuto šablonu přiložit na vládu naši, tu nynější, nadějnější, než stihne ukázat, že je jen o něco míň „rádoby“ než ta před ní.
Tři zásady u nás
Stabilní finance: Mohlo by být hůř, a určitě ještě bude. Světové krize neovlivníme, ale můžeme na ně reagovat chytře, nebo blbě. Řídit se, nebo neřídit „hokynářským“ pravidlem Thatcherové neutrácet víc, než vyděláte. Ne vypůjčíte. Vyděláte. (Tak dobře, třeba i nakradete a nemusíte vracet, jak to umějí v Bruselu). Ostatně, jak máme uvěřit údajné nízké inflaci, když bydlení za pár let zdražilo ostošest, pivo o třetinu, kafe o polovinu, zubaři o dvě třetiny, olivový olej a krůtí maso dvojnásob – jen tak namátkou? Co se o tolik zlevňuje, aby se to vyrovnávalo směrem dolů? Nutella?
A kde v tom třistamiliardovém deficitu najdeme peníze na pokuty EU za odmítání afro-islámské imigrace? Ty totiž na beton přijdou i k nám. Viz třeba těch 8,7 milionu eur, které právě Bruselu zaplatilo Portugalsko za 420 nepřijatých „azylantů“. A kolik že jich ještě přijíždí?
Vnitřní klid: Ten je zde na rozdíl od mnohých západních sousedů narušován zatím převážně a naštěstí jen kafráním. Jednak díky tomu, že se Češi dají snadno zblbnout, ale těžko zfanatizovat, jednak díky prozatímní absenci imigračního džihádu. A jednak díky hlavám zahrabaným v písku před vědomím, že dřív nebo později to z Německa a Rakouska přeteče k nám a nás to zastihne „se spadlými kalhotami“, jak praví anglické úsloví.
Vnější obrana: Když nám někdo opakovaně vyhrožuje, je bezpečnější věřit víc jemu, než těm, kdo to bagatelizují. Ze všech představitelných obran na východě je pořád nejúčinnější metodou dobře vyzbrojená Ukrajina. Proto každá koruna, kulka a čepice jí darovaná by se měla započítávat do obranného rozpočtu NATO. Věčně humorní Italové si zkusili započítat i plánovaný most na Sicílii. Sice je s tím NATO poslalo do háje, ale silnice směrem k Ukrajině (dejme tomu do Vsetína) nám určitě do obranného rozpočtu projde.
Ale invazi z jihozápadního Schengenu rovnou do ulic našich měst za nás nikdo bránit nebude. Nebrání se jí Němci, nebrání se jí Rakušané. Je jen otázka času, kdy přeteče k nám. Povinný vojenský výcvik „jen“ pět měsíců si vůbec nezaslouží mediální výsměch jen proto, že jej navrhuje herec.
Okolo nás nějakou formu udržely nebo obnovily všechny státy skandinávské, pobaltské, Švýcarsko a nejnověji Chorvatsko. Pravda, u nás by to s těmi branci šlo pomaleji. Ale začněme jedním, pak dvěma, třemi… A do obranného rozpočtu započítávat každý potenciálně obranný pár bot a kalhot, každou zelenou nebo modrou košili, každé trenýrky, každý kilometr silnice vedoucí okolo nějakého cvičáku, střelnice, každou opravu každé budovy potenciálně použitelné pro armádní ubytování, každý vlakový vagon použitelný k vojenské přepravě, každý hrnec použitelný v polní kuchyni.
A s trochou fantazie každý další předmět jakékoliv obranné použitelnosti. To by v tom byl čert, aby to nevylezlo na těch pět procent HDP a nevysloužilo nám pochvalu od amerického velvyslance. Vždyť ten Trump nám opravdu fandí, tak mu to nekazme.
Čtěte také:
Páni poslanci a paní poslankyně, demolici ČT a ČRo zpomalte…
A příštím prezidentem bude…
Veselé Vánoce aneb Ve vítězství velkorysost
