A to je přitom Brno dokonce velkoměsto, i když jenom moravských parametrů. Pěkně staré, už téměř tucet století, a zasloužilé, plodné. Co jen nejrůznějších velikánů dalo ba až světu, až to není hezké. Slavných a oslavovaných, i takových, že ani ne tak moc. Třeba mě.
Má taky různé památky, například kdysi na Staré radnici ku zastrašení reptajících domorodců zavěšeného vycpaného draka. (On je to sice krokodýl, ale není každý terarista.) Nebo ten hrad Špilberk, který Brňané vztyčili na kopci téhož jména, jenž vzdoroval i hamižným Švédům, a v chladném přítmí jeho kasemat vyvinuli zvláště mazaný způsob mučení. Naopak městu chybí taková atraktivní podívaná, jako Praze nebo Olomouci ne – orloj. Pokud tedy za ni nebudeme považovat onu blyštivě se topořící skulpturu na Náměstí Svobody.
Proč to všechno píšu?
Totiž… mně se právě předevčírem zdálo, že podobnou pamětihodnost jako Praha má i mé rodné město. Reprezentativní, vyštafírovanou, pozlacenou, s hitparádou osobností, taky s Turkem (neplést s europoslancem) třesoucím měšcem s bitcoiny a výhrůžně se tvářící Smrtkou.
A když se konečně otevřou dvířka, jeden po druhém se zjevují a na přihlížející vlídně usmívají jejich slavní rodáci volení političtí apoštolové: Petr Fiala se všemi získanými tituly, Pavel Blažek se všemi aférami, Danuše Nerudová se všemi prodanými tituly, Daniel Křetínský ve sparťanském dresu, Markéta Vaňková ve zlatém řetězu s nějakými bílými obálčičkami a… proboha… taky já se vším všudy!
Probudil jsem se naskrz zpocený. Leč po horké sprše a černé kávě téže teploty po chvíli už zase provozuschopný. Povstat na obranu dobrého jména rodného města a připomenout jeho vydařené a skutečně zapamatování hodné rodáky. Třeba architekti Loos a Kotěra budou slavní, i když nikdy Bílý dům nenavštívili, natož aby ho postavili. Moravskou metropolí již v minulosti měly za svou takové středověké VIP, jako česká a polská královna Eliška Rejčka, Jošt Moravský, markrabě moravský, kurfiřt braniborský a římský král, nebo královna Marie Tereza Rakouská.
Život s Brnem spojila i pestrá galerie skutečných osobností všech oblastí společenského života: kandidát Nobelovy ceny míru Slepánek, vynálezce vodní turbíny Kaplan či zakladatel genetiky Mendel (ano ten, bez něhož by europoslankyně a emeritní rektorka Danuše snad ani neměla kde vystudovat), velitel Pražského povstání gen. Kutlvašr, uznávaní literáti Kundera, Hrabal, Trefulka, Halas a Skácel.
Kulturní scénu navždy výrazně obohatili dramatik a režisér Mahen, bratrské spisovatelské duo Mrštíkových, a zvláště obdivovaná divadelní elita Haas, Gollová, Kurandová, Höger, Matulová, Cupák, Fialová, Menšík, Chramostová, Vránová a Polívka. Také světový klavírista Firkušný a neméně slavný skladatel Janáček, dirigent nezapomenutelného big bandu Brom či tři majitelky výjimečných hlasů: jazzového Pilarová, muzikálového Kozderková a operního Kožená.
A v řadě neposlední také sportovci: pokořitelka Wimbledonu Novotná, držitelka olympijského zlata veslařka Topinková Knapková, několikanásobní mistři světa v kolové bratři Pospíšilové, nebo za celou řadu úspěšných hokejistů a fotbalistů alespoň mimořádný obojživelník Vlastimil Bubník. A nádavkem klidně i vyhlášený lamželezo srandista Franta Kocourek.
Vážení volení, nám na karbid nekape
Kdysi si dokázala vrchnost na Špilberku s tehdejšími nepolepšitelnými dezoláty a obdivovateli carského režimu snadno poradit. Odsouzence zazdili v podzemní kobce tak festovně, že se nemohl pohnout, a potom mu nechali na hlavu kapat vodu. Kap, kap, kap na jedno vyholené místečko. Celé dny, týdny, ba až měsíce, dokud nezešílel. My jsme však ještě odolnější, my si nechali na hlavu (doplňte sami, kapat ovšem není adekvátní slovo, kvůli censuře a pro dobré mravy nabízím mládeži přístupný výraz) ´dělat´ roky, a to nejen na hradě brněnském. Až vše zákonitě dospělo k tomu, že co nevidět se na pražském orloji zase důrazně připomene Smrtka.
A ta už se tentokrát jistě nezakecá a leckterému típku nejen z brněnské vrchnosti to odzvoní. Doufejme, že na furt.
Kam dál?
Železný může být i ředitelem. Pokud nepadne na barikádě
Hokej před volbami a čápi se vrátili
Životní reminiscence občanky Němcové, od narození chcimírky
že je v brně ústavní soud, nejvyší správní soud a koncentrace vysokých škol, krajského soudu, úřadů atd. už z principu to zakládá na latentní megalumpárny…tak jako v praze, bruselu, ap. proto překvapení, divení a zděšení se zde předpokládá jen u milky a blbuše…čest práci.
Soud za podplacení při přidělování nebytových prostor v Brně uložil podmínky…
USA uvalily sankce na čtyři soudkyně Mezinárodního trestního soudu
(ICC)…
EU prosazuje zákon o uchovávání metadat a obnovuje hromadné sledování navzdory soudním rozhodnutím..
Islamizace dětských domovů ve Francii: Chlapci jsou konvertováni k islámu, dívky prodávány pasákům …
Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu by se mohl příští rok konat v Brně. V pátek to při zahájení letošního sjezdu řekl dlouholetý sudetoněmecký předák Bernd Posselt s tím, že sudetští Němci dostali pozvání k uspořádání akce v Brně od pořadatelů festivalu Meeting Brno.
Autor se zpocený zřejmě probouzí často. Doporučuji nasadit vlažnou vodu a válium. Občas čtu jeho „články“ a dost dobře jsem nikdy nechápala, proč někdo tvoří tak strašné slátaniny. Teď se mi konečně dostalo vysvětlení. Pan Macků zřejmě chtěl vyzkoušet sám na sobě mučení na Špilberku. Podle všeho se experiment dostal mimo kontrolu. Kapky dopadací na jeho lebku zanechaly v jeho vybavení hlubokou, doživotní jizvu. Pane Macků, trpím s vámi. Vím, že to máte těžké. A Moskva je tak daleko. A tam je přitom tak krásně. Jako aperitiv vodka, jako předkrm kaviár a červená řepa… A také chlapečci, bílá trika a červené trenýrky. A čisla registračních svazků například ev. č. 13960 Hezký den Jiříku.♥
Adélko, Adélko, Vy zřejmě nebudete pravá na to, abyste pochopila princip žánru zvaného fejeton. Ale nic si z toho nedělejte, z toho se nestřílí. A když se sama snažíte něco napsat, plácáte pitominy, to zase není trestné. Horší ovšem je, že si do toho plácání zle vymýšlíte a snažíte se někoho, koho jste v životě neviděla, dehonestovat. Ono totiž hrát si veřejně s termíny jako ev. číslo a reg. svazek, a na někoho to přilepit, z toho už by se střílet mohlo.
Přesto nevylučuji, že jste na mé jméno ve svazcích StB narazila, mně se to podařilo také. Ten svazek je ovšem vedený na Sledované osoby, a dostal jsem se do něj v létě 1989 poté, kdy jsem sháněl v nakladatelství Olympia podpisy pod Několik vět, a pár dní na to se s touto aktivitou dostal do vysílání Hlasu Ameriky, což je dodnes dohledatelné. Ale už jsem si to snad odpracoval.
Pro pravověrnou Adélku je zřejmě svazek jako svazek. Demonstrace nebo menstruace, všechno jedno, hlavně když teče krev, že? Pokud ale máte v souvislosti s mou osobou přístup ke svazkům jiným, uděluji Vám tímto souhlas, abyste kopii s mým jménem a mým datem narození zveřejnila v tomto časopise. A pokud možno pod svým pravým jménem.
V Brně mají unikátní sanitku pro bezpečné užívání drog. Projekt inspiruje Prahu…rozklad společnosti pokračuje, pirátský drogový eurohnus..
Významných architektů dlouhodobě spojených s Brnem je víc (i když jsem nezkoumal, zda jsou brněnskými rodáky), např. Ernst Wiesner a Eduard Fuchs. Proto také Brno je naším nejvýznamnějším městem v „kategorii“ funkcionalismus.
A nemělo by se zapomenout ani na malíře Antonína Procházku.
Bohuslav Fuchs