Menu
Přihlásit se

Fejeton.

Železný může být i ředitelem. Pokud nepadne na barikádě

Jakub Železný je za správnou a jedinou správnou podobu České televize schopen jít i na barikády. Přinášíme fejeton Jiřího Macků.

Publikováno 03/06/2025
Doba čtení 2 min.
Jakub Železný. Zdroj: Profimedia

Jednou za čas se kola osudu otočí tak dramaticky, že vyženou občanstvo na barikády (= umělé objekty zabraňující průjezdu nebo usměrňující provoz požadovaným směrem). To se například stalo Pařížanům v 19. století, jak štětcem zachytil malíř Delacroix.

Podobný počin Pražanů o nějakých 155 roků později si zase vzal do pera spisovatel Drda. Symbolické přitom je, že v obou velkoměstech na těchto narychlo navršených zátarasech, složených většinou z všelikých povozů a kár naplněných dlažebními kostkami, zavlála trikolora shodných červenomodrobílých barev.

Letos jsme si pražské příběhy z barikád připomněli již po osmdesáté. Někde na ulicích přechodně vyrostly jejich repliky, v některých klukovských pokojících možná i miniaturní napodobeniny z Lega. Revoluční atmosféře zcela podlehl i jistý JAKUB ŽELEZNÝ, léta na Kavčích horách s otcovými ředitelskými geny nastavující hruď na ideové veřejnoprávní barikádě Události, dokud z ní koncem roku 2023 nezběhl.

Protože pravda a láska to nikdy neměly jednoduché, a zvláště jejich hlasatelům a vyznavačům jde v poslední době doslova o moc i moc. Už tam těch polistopadově spolu vyšlechtěných borců a borkyň ubývá, už zbývá možná poslední matador toho jména. Ten, jenž vděčné posluchače každou neděli a rovnou při obědě spolehlivě provází jedině pravými cestičkami poznání. Alespoň dle mínění onoho synka z televizní rodiny Železných, připraveného stanout v čele média údajně ryze veřejnoprávního, a přitom tak finančně strádajícího. Řekl to jasně:

„Představa, že by Václav Moravec měl být v jakémkoliv ohrožení, tak obrazně řečeno, a možná nejen obrazně, ale i skutečně řečeno, já půjdu na barikádu v jeho prospěch, samozřejmě.“

Magistrát připraven

To je ovšem slovo do pranice takřka revoluční. Pražský magistrát prý v tom již podniká první kroky. Zdeněk Hřib, dopravní náměstek odpovědný za totální neprůjezdnost metropole, už sondoval, kterou další ulici by si nekorodovaný železný junior přál svou barikádou ucpat. Jemu je to prý celkem jedno, jenom ne na Nábřeží Ludvíka Svobody, generála a pozdějšího prezidenta, protože ten nás vlastně tenkrát také pomáhal okupovat. Ke všemu příliš šancí – to je zase podmínka pražské policie – nebude mít ani barikáda na parkovacím místě určeném pro zásobování.

Když se však pořadatelé dokážou domluvit, jako tenkrát s c. a k. úřady, může festovní barikáda vyrůst třeba i ve staroměstské Mostecké věži, jako v onom revolučním roce 1848. Máme prostě tradici. Milovníky umění proto jistě potěší, že v úvodu připomenutý slavný obraz ´Svoboda vede lid na pařížské barikády´ se dočká domácího pokračování v připravované fresce ´Primátor Svoboda vede lid zabarikádovanými pražskými ulicemi.

Čtěte také:
Hokej před volbami a čápi se vrátili
Životní reminiscence občanky Němcové, od narození chcimírky
O zbabělcích všedního dne

Komentáře (1)

Napsat komentář