Samuel Paty neodhadl, do jaké míry zmetamorfoval, respektive zmetastázoval veřejný diskurz ve francouzské společnosti. Neodhadl tempo, jakým určitá část francouzské populace zanevírá na zmíněné republikánské tradice (přesněji řečeno jde o tu část, která tyto tradice nikdy neuznávala, nikdy nepřijala, a především je nepovažuje za své). Patrně vůbec neodhadl, že ho ilustrativní snímky karikatur islámského proroka, které byly součástí jeho prezentace před studenty, mohou stát ve Francii roku 2020 holý život. A přesně tak se stalo.
Samuel Paty vyučoval na jedné střední škole, situované na předměstí Paříže, historii a občanskou nauku. Svými kolegy a studenty byl líčen jako tolerantní, klidný a přemýšlivý pedagog oddaný svému řemeslu. Intelektuálně byl odchovancem francouzské filozofické klasiky – věřil v diskuzi, kritické uvažování, toleranci, svobodu slova, v přísně sekulární charakter státu. Tyto hodnoty, po dlouhou dobu pokládané za univerzální a správné, se snažil předávat také svým studentům.
Nejinak ke svému učitelskému poslání přistupoval i na jedné z hodin onoho osudného 16. října před pěti lety, v níž se zabýval právě svobodou projevu. Jako příklad ohrožení této svobody uvedl útok islamistů na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a na hodině svým studentům ukázal, co náboženské fundamentalisty tak pohoršilo a podnítilo, aby vzali do rukou zbraně… Byly to obyčejné karikatury proroka Mohameda, které se právě kvůli dotyčným islamistům později staly nedílnou součástí francouzských nejmodernějších dějin a zvučným tématem ve společnosti. Nešlo o žádnou provokaci muslimských studentů. Paty je předem upozornil – a dokonce jim dovolil, aby se na chvíli vzdálili, pakliže by je karikatury urážely.
Štvavá kampaň s tragickými důsledky
Nejméně jedna muslimská žákyně se však přesto uražena cítila (přestože na dotyčné hodině vůbec nebyla přítomna a vše si vymyslela, jak ukázalo pozdější vyšetřování) a postěžovala si doma rodičům. Její otec pak rozpoutal proti Patymu nelítostnou štvavou online kampaň a přesně v duchu levicové politické hyperkorektnosti požadoval jeho společenské zavržení a okamžité propuštění ze zaměstnání. Tato kampaň se rychle rozšířila, vymknula se z kloubů a vygradovala do děsivých rozměrů. Bezúhonný učitel Samuel Paty měl rázem na zádech nakreslený terč a čelil opakované agresi. Iniciativu převzali extremističtí islamističtí aktivisté.
Tato nenávistná atmosféra postačila mladému čečenskému uprchlíkovi Abdullahu Anzorovi, aby se po Patym takříkajíc poptal (údajně snad jeho žáků a za úplatu), na učitele si počkal před školou a ubodal jej. Okamžitě poté mu ještě sťal hlavu. Svou zohavenou oběť vyfotografoval a k snímku připojil pár islamistických žvástů, které bezprostředně poté zveřejnil a adresoval francouzskému prezidentovi coby varovný vzkaz. Následně byl vrah, jen kousek od mrtvého Patyho, zastřelen policií.
Tento obludný zločin vzbudil ve Francouzích obrovský šok a soucit se zavražděným. Do ulic vyšly houfy demonstrantů, kteří vraždu nepovažovali pouze za hrozivou lidskou tragédii, ale rovněž za zbabělý útok na samotnou Francii a na všechno dobré, co představuje. Také politici se po mnoho týdnů předháněli v tom, kdo k záležitosti pronese údernější slova (vyjma islamisticko-komunistického okraje, který dlouhodobě odmítá vnímat realitu a vůbec připustit problém).
Když vraždí zdrogovaná alžírská imigrantka
Památka Samuela Patyho je přesto v posledních dvou třech letech trochu zastřená – dvěma jinými hrůznými zločiny obdobného charakteru, které spolu časově kolidují (13., 14. a 16. říjen). Tím prvním je případ zavražděné dvanáctileté školačky Loly Daviet z roku 2022. Ta byla nalezena doslova umučená a následně rozřezaná v cestovním kufru vhozeném do kontejneru ve dvoře domu, kde žila se svou rodinou. Z nepochopitelných a dodnes nevyjasněných pohnutek ji tímto sadistickým způsobem zavraždila mladá zdrogovaná alžírská imigrantka, která se do Francie dostala ilegálně v období migrační krize probíhající zhruba před deseti lety. Kuriózní je, že měla být ze země dávno před vraždou vyhoštěna – což však úřady nechávaly (jak je jejich zvykem) plavat. Malou Lolu jejich nečinnost stála život.
Tím druhým případem je o rok mladší vražda – a opět středoškolského učitele, tentokrát z města Arras. Jmenoval se Dominique Bernard… a to je asi jediný zásadní rozdíl s případem Samuela Patyho. Též šlo o mezi studenty populárního učitele, který vyznával obdobné hodnoty jako Paty, a též ho zavraždil čečenský džihádista. Jedna specialita by se však přece jenom našla – jeho vrah byl typickým příkladem nebezpečného a velice rizikového individua, čehož si byly dobře vědomy bezpečnostní složky státu, které ho ale důsledně nekontrolovaly (přitom s přesností věděly, že pochází z extrémně zradikalizovaného prostředí muslimských přistěhovalců a z rodiny, kde se vyšetřoval teroristický útok!).
I když jsou si tyto dva případy podobné jako vejce vejci, není možné neprůstřelně prokázat, že šlo o nějaké „pokračování“ politických atentátů na učitele, kteří se svým studentům snaží vštípit alespoň něco z republikánského dědictví Francie. To, co však bohužel začíná být zjevné, je fakt, že jsou podobné (do jisté míry rituální) ideologicko-náboženské útoky svým způsobem efektivní. Velmi účinně totiž děsí.
Odpor proti islamizaci versus děs a strach
Na jedné straně sice zvedají neobvykle – a stále ještě hodně letargickou – francouzskou společnost ze židle, mobilizují odpor proti pokračující islamizaci země a otevírají oči už i těm, kteří ještě vcelku nedávno celou hrozbu z masové migrace vyplývající bagatelizovali. Na straně druhé však, jednoduše řečeno, děsí: veřejné činitele, publicisty, novinářskou obec… a také učitele.
Ti si nemohou být jisti, že jim například za propagaci svobody slova někdo přímo ve třídě neuřízne hlavu. A proto hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, tolerance, racionální přístup, sekularismus, základní lidská práva, osvícenské ideály staré dobré Francii vlastní atd., prostě nebudou hájit – nebo je budou hájit méně, opatrněji a tišeji. Nebudou stát v cestě tragickému degresivnímu propadu své země kamsi do nového „období temna“, do dystopické podoby nějakého totalitního chalífátu. A nelze se jim tak úplně divit – ta jejich země jim není schopna garantovat elementární bezpečnost, a možná ani nechce…
Čtěte také:
Proč se mladí tak radikalizují?
Podvolená Vídeň: Vyděšení rakouští školáci pod tíhou šikany hromadně konvertují k islámu
Je libo totalita, nebo občanská válka?
https://messerinzidenz.de/