Jak milion chvilek nafurt do historie vešel

Co vlastně obnáší ona dosud nedefinovaná jednotka času, jedna ´chvilka´, natož brutálně znásobená miliónem? Přinášíme fejeton Jiřího Macků.

Bylo to tenkrát v roce 2099 pozdvižení i na kruhy historiků mimořádné. Odhalení, že už poněkud vyšusovaná archívní pohlednice plné Letenské pláně není původně domnívaný dokument z Tyršova lidového tábora v květnu 1869, leč ve skutečnosti z masové události o rovných 150 let mladší z června 2019. Navíc připadlo do dnů celonárodních oslav 74. výročí odstranění ukrajinské národní vlajky z českého národního muzea.

Historie si ho zapamatovala jako masovou sešlost nejen pražského lidu za účelem symbolického upálení mistra Andreje Babiše. Ale o toho v této připomínce vůbec nejde. Aktuální otázkou k řešení bylo, co vlastně obnáší ona dosud nedefinovaná jednotka času, jakou byla tehdy hojně používaná jedna ´chvilka´, natož brutálně znásobená miliónem. Do té doby se to totiž neodvážil určit ani v Sévres sídlící Mezinárodní úřad pro míry a váhy. (Organizace ovšem poněkud nedůvěryhodná, založená v roce 1875 Dohodou o metru, ačkoli první metro na evropském kontinentu bylo otevřeno až v roce 1896 v Budapešti. Ale to sem nepatří.)

Mnozí přišli po svých od hospody Na mýtince

Rozhodl jsem se tedy, že se odvážím sám, aby naši spoluobčané demonstranti věděli. Jednotce času ´jedna chvilka´ jsem  zkusmo přidělil dvě minuty – a došel k zajímavému odhalení! Pokud totiž má jeden rok 365 dní (přestupný v tomto případě obstrouhejme), krát jeden den (24 hodin) a krát jedna hodina (60 minut), vychází na jeden milión chvilek 2 102 400 minut. Což jsou, při opačném přepočtu, plus-mínus čtyři roky. Ano, jedno celé naplněné či vybrakované vládní vládnutí!

Leč vraťme se s pohlednicí na Letnou, než se nám to tam rozejde. Prostranství dominovala vyštafírovaná čestná tribuna, z níž přišedší přivítáním a požehnáním oslovil bratr Mikoláš (uprostřed). Kolem něj lelkují na tribuně různí tribuni lidu většinou z řad politicky neukojených příslušníků kulturní sféry. Dlouhotrvajícím skandovaným potleskem byl přivítán zvláště divadelník Svěrák (ze středu ostře doprava), jenž se zasloužil o početnou návštěvu, když sebou přivedl všechny lidi, kteří mu chodili do hospody Na mýtince.

Tvůrčí atmosféru neomaleně narušil pouze bezzubý bezdomovec

Z dalších dějů si zaslouží připomenutí milého setkání dvou příbuzných zástupců jedné čeledi, hudebníka Myšíka a herce Myšičky, i dvě kulturní vložky. S několika prudce angažovanými tóny se jako obvykle dostavil frontman skupiny Poklus, a následně se k mikrofonu doslova vetřel i autor erotických básní tvořící pod uměleckým pseudonymem Zdechy, tentokrát ukázkou ze své poslední sbírky osobních zážitků Hluboké vzdechy: „Když jsem vyšel z krčmy, vybídla mě, Strč mi! A já jsem jí strčil, a on se mi…“ (pokračování v placené verzi).

Neplánované vzrušení způsobil v závěru apel, s nímž se na mladou generaci obrátil jeden vetchý senior (zcela na kraji snímku i společnosti) s petkou Braníka v igelitce Yves Rocher. Požádal přítomné, aby neodsuzovali své předlistopadovým vývojem poznamenané rodiče a prarodiče, a ponechali jim alespoň dočasně volební právo, řidičský průkaz a důchod, příp. dům, který sami postavili.

I tato letenská všelidová manifestace s markantními rysy demonstrace se jako mnohé předtím jednou pro vždy dostala do archívu a též vryla do paměti účastníků.

Ano, je to již tolik let. A až k jaké demokracii jsme se mezitím vlastním přičiněním dohrabali…

Čtěte také:
Pazderková se s Rusáky nemaže. Fiala našel ideální platformu
Jdu na západ…
Kraválový terorismus