Jízda na tonoucí kře

V těchto dnech se mailové schránky relevantních adresátů (zejména z oblasti kultury a umění) zaplňují varovnou zprávou. Začíná těmito slovy: „Do české filmové branže se natvrdo vrací ideologické posuzování projektů a štábů. Sledovat se bude dodržování zelené ideologie nebo pohlaví filmařů. Vyplývá to ze schválené Koncepce rozvoje audiovize, ze které bude vycházet právě oficiálně startující Státní fond audiovize. Ten v září vyhlásí prvních devět výzev v celkové hodnotě více než 154 milionů korun.“

To vůbec nezní dobře. Tak jsem si našel čas k prostudování celého materiálu s názvem Koncepce rozvoje audiovize Státního fondu audiovize (dostupné to je zde). Po nastudování téměř dvousetstránkového materiálu – z větší části se věnujícího ekonomice audiovizního průmyslu, různým novým formám distribučních cest filmů k divákovi, a zejména velmi podrobné metodiky dotování jednotlivých projektů z onoho státního fondu – ale dojdete i k oné varovné problematice pojmenované výše, a to je ideologické zasahování do samotných obsahů uměleckých děl a jejich kastování při případné podpoře z veřejných prostředků. Podrobně to v citovaném materiálu najdete např. na str. 100-102, ale i mnohde jinde.

Jak vyplývá z KRA (což je základní strategický dokument fondu s příhodnou zkratkou), součástí hodnocení předkládaných projektů (filmových, televizních atd.) bude nově ideologické hledisko, podobně jako před rokem 1989 posuzovala filmové projekty tehdejší státní moc. „Kritérium udržitelnost (asi nejčastěji skloňované slovo celého materiálu – pozn. autora) bude sloužit k posouzení environmentální a sociální udržitelnosti projektu.“ „Dále se bude hodnotit zapojení tématu udržitelnosti do obsahové části projektu.“ „Dalším krokem v rámci tohoto specifického cíle bude příprava implementace kapacitně náročnějších opatření, jakými jsou audity udržitelného přístupu či kalkulačka uhlíkové stopy.“

Obludně reálné podoby nejen greendealismu

Když pomineme zdeúřední svahilštinu, jíž je materiál sepsán (nejspíše proto, aby mu normální člověk nerozuměl a při četbě ztratil trpělivost už na takové páté stránce), plyne z toho, že uvedené ideologické požadavky greendealismu a genderismu nabývají obludně reálných podob. Čtěme: „Téma udržitelnosti lze rozdělit do dvou samostatných oblastí. Tou první je oblast tzv. greenfilmingu, která je provázaná s celoevropskými cíli na dekarbonizaci a postupné budování bezemisní společnosti.“ Ve skutečnosti žádná bezemisní společnost neexistuje, chce se dodat. A už vůbec ne ve světě, jehož zlomečkem je zešílevší Evropa a dominantními hráči jsou společnosti, které tyto gorodky nehrají – Čína, Indie, Brazílie atd.

V širším kontextu chce nová dlouhodobá koncepce, ze které bude audiovizuální fond vycházet při rozdělování veřejných peněz, brát v potaz i genderovou ideologii, která bude kritériem při posuzování složení filmových štábů (před rokem 1989 se přihlíželo na počet členů KSČ v produkčním a tvůrčím týmu). „Z hlediska sledování genderové vyváženosti u podpořených projektů je nutné sledovat gender u členů tvůrčích týmů. Dlouhodobým cílem je podpora růstu počtu žen na klíčových pozicích při vývoji a výrobě AV děl.“

Nově se tedy bude monitorovat pohlaví filmařů. „Ve formulářích bude také po spuštění AIS PORT možné sledovat složení tvůrčích týmů dle genderu. K tomu je zapotřebí přidat do příslušných kolonek pohlaví. Podobně jako jiné zahraniční fondy bude český fond pracovat se třemi kategoriemi – muž, žena, jiné. Vzhledem k příčinám nízkého zastoupení žen v klíčových tvůrčích profesích bude ve vybrané výzvě na podporu vývoje zavedena možnost udělení bonusu pro ženské týmy.“

Předpoklady pro realizaci koncepce

V závěru dokumentu se pobavíte nad touto formulací: „Předpoklady pro realizaci předkládané koncepce jsou následující:

• Kancelář Fondu disponuje dostatečným počtem kvalifikovaných zaměstnanců s žitelnou kapacitou procesování svěřených agend (slovo „žitelná“ je novotvar, který má zřejmě znamenat bezedné koryto pro své uživatele, kteří asi jediní posoudí svoji „žitelnost“);
• Fond disponuje dostatečným objemem finančních prostředků jak na podporu audiovize, tak filmové pobídky, tak na provoz, tak činnosti a úkoly dle § 10 zákona o audiovizi (opět jde jen o hloubku koryta);
• Orgány realizují svá rozhodnutí informovaně (nu, to je zásadní požadavek – co kdyby nějaký orgán rozhodl neinformovaně? To by se zřejmě zhroutila celá EU…);
• Projekty žádající o podporu mají aspoň minimální kvalitu (alespoň tu; nebylo by však lepší požadovat maximální? Asi žijeme každý v jiném světě…)

A abyste si udělali představu, co to všechno stojí, tak zde jsou aspoň dvě čísla. V roce 2010 tehdejší Program podpory filmového průmyslu MKČR vynakládal na podporu filmařů 177 654 600 Kč. V letošním roce je na výdajové stránce částka 1,4 mld. Přičemž po všechny roky mezitím se každoroční transfery jen a jen zvyšovaly. A to vše z kapes daňových poplatníků. Vědí to vůbec?

V textu jsou uvedeny citace z článku Aleše Borovana.

Čtěte také:
Genderová ODS a progresivní KDU SPOLU staví STAN
Feminismus už karikuje sám sebe
Progresivističtí svazáci ve škole