Krvavý prapor aneb Jak vyvolat zášť

Ještě jednou se vrátíme k letošnímu 17. listopadu – a tentokrát se podíváme na Ukrajinu. Propagandistická akce plukovníka Otakara Foltýna na kyjevském nádraží se pokoušela překroutit dějiny a korunu tomu nasadil starosta ukrajinské metropole Vitalij Kličko.

Moskva z roku 1968 není Moskva z roku 2025

17. listopadu se na kyjevském nádraží pořádalo společné vystoupení Hudby hradní stráže České republiky a orchestru ukrajinské armády. Na akci byla vystavena zakrvácená československá vlajka jako připomínka okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Tento obraz měl vyvolat paralelu mezi tehdejším obsazením naší země z rozhodnutí sovětské Moskvy a dnešní válkou Ruska proti Ukrajině. Krvavý prapor je sice působivý symbol, historicky ale toto srovnání nedává smysl. Zakrvácená vlajka je v tomto případě jen propagandistický nástroj.

Rusko není pokračovatelem imperiální politiky Sovětského svazu. Toto tvrzení nemá vyvolat polemiku o naší zahraniční politice, má pouze zabránit účelovému překrucování dějin.

SSSR nebyl klasickým impériem. Nekolonizoval cizí kontinenty jako Velká Británie či Francie. Jeho moc byla založena na ideologii komunismu, centralizaci a vojenské kontrole satelitů. Ruská federace je naopak národní stát, který se opírá o svou kulturu a geopolitické ambice.

Pokoušet se ztotožnit Moskvu roku 1968 s Moskvou roku 2025 je proto zavádějící. Jde o odlišné státní útvary, s jiným systémem, jinými zájmy a jinou legitimitou. Stejně tak nelze mechanicky srovnávat okupaci Československa s válkou na Ukrajině. První byla motivována obranou komunistického bloku, druhá je vedená se zcela odlišnými cíli.

Relikvie jako nástroj manipulace

Použití zakrvácené československé vlajky je typickým příkladem emocionální paralely, kdy negativní historická zkušenost se SSSR je přenesena na dnešní Rusko. Symbol má vyvolat pocit, že „Moskva se chová stále stejně“, i když fakticky jde o odlišné útvary. Takové gesto je účinné, protože pracuje s pamětí a emocemi, nikoliv s fakty.

Krvavý prapor je světská relikvie. To znamená, že není důležitý svou materiální podstatou, ale svou schopností působit na lidské emoce. Stejně jako náboženská relikvie může být zneužita jako manipulativní nástroj, protože její síla spočívá v emocionálním účinku, nikoliv v racionálním obsahu. Právě k takovému pokusu o citovou manipulaci na kyjevském nádraží došlo.

Paradoxní vyznání Klička

Do akce se zakrvácenou československou vlajkou paradoxně vstoupila slova starosty Kyjeva Vitalije Klička, který připomněl své dětství, jež strávil v Čechách v Mimoni jako syn okupačního sovětského důstojníka. Jeho nostalgická vzpomínka bez jakéhokoliv studu působila v daném kontextu velmi nevhodně a necitlivě.

Zatímco akce měla posílit obraz Moskvy jako agresora, Kličko osobně připomněl lidskou stránku života v prostředí okupantů. Tento kontrast ukazuje, jak se může osobní paměť dostat do rozporu s kolektivní pamětí a propagandistickým rámcem.

Foltýn vyhozen dveřmi, vrátil se oknem

Videozáznam akce na nádraží v Kyjevě se objevil 17. listopadu se v Národním divadle v Praze, kde se konal 16. ročník Cen Paměti národa, Osobně byl přítomen, tak jako v Kyjevě, autor propagandistické akce plukovník Otakar Foltýn. Jak vidno, tento muž vyhozen dveřmi Úřadu vlády, vrátil se oknem Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Čtěte také:
Až příliš nebezpečné šermování se slovy plukovníka Foltýna
Absurdní představení v Národním divadle
Lež šířená v dobré víře je legitimní, vzkázal občanům Foltýn