Evropská politika posledních let systematicky buduje atmosféru akutního ohrožení ze strany Ruska, které má podle mainstreamového narativu v blízké době zaútočit na některý ze států NATO či Evropské unie. Tento příběh slouží nejen k ospravedlnění masivního zbrojení a centralizace pravomocí v Bruselu, ale také k omezování svobody projevu a potlačování nepohodlných názorů.
Politolog Petr Drulák ovšem naopak upozorňuje, že evropské elity si tento stav ohrožení do značné míry „vylhaly“, aby mohly omezovat demokracii a základní svobody. Jak zdůraznil, Česká republika ani další země Evropské unie reálně nečelí ruské válečné agresi srovnatelné s Ukrajinou. Přesto se u nás prosazují opatření připomínající válečnou cenzuru.
Paranoidní rétorika
Předseda spolku Svatopluk Petr Drulák přitom nevidí žádný reálný důvod, proč by Moskva měla mít zájem vojensky napadnout členský stát Severoatlantické aliance. Stejný závěr potvrzují i další hlasy.
Americký prezident Donald Trump opakovaně prohlásil, že Vladimir Putin „není ochoten zaútočit na území NATO“ a že takové obavy jsou přehnané. Realistický teoretik mezinárodních vztahů John Mearsheimer z Chicagské univerzity dlouhodobě argumentuje, že Rusko nemá ani kapacitu, ani strategický zájem dobýt Evropu. V nedávných vystoupeních konstatoval, že „Rusko není vážnou hrozbou, která by měla přemoci celou Ukrajinu, natož východní Evropu“ a že „kdo chladně analyzuje fakta, pozná, že od Ruska nehrozí žádné vážné nebezpečí“.
Quincy Institute for Responsible Statecraft v analýze „Right-Sizing the Russian Threat to Europe“ dospěl k závěru, že Moskva „pravděpodobně nemá ani kapacitu, ani úmysl zahájit válku agrese proti členům NATO“. Anatol Lieven z téhož institutu označil rétoriku generálního tajemníka NATO Marka Rutteho o tom, že „jsme další na řadě“, za paranoidní, a zdůraznil, že Putin opakovaně popírá jakýkoli záměr útočit na NATO – a v tomto případě mu lze věřit, protože takový krok by byl pro Rusko sebezničující.
Podobné postoje zaznívají i z české a evropské strany. Bývalý český prezident Václav Klaus dlouhodobě tvrdí, že současné Rusko „není žádná hrozba“ pro Česko a že myšlenka invaze do zbytku Evropy je nesmyslná. Německý sociální demokrat a bývalý hamburský starosta Klaus von Dohnanyi v rozhovoru konstatoval, že „z mého pohledu neexistují žádné náznaky, že by Putin chtěl zaútočit na státy NATO“. I další západní bezpečnostní analytici a zpravodajské odhady uznávají, že bezprostřední konvenční útok Ruska na Severoatlantickou alianci je velmi nepravděpodobný.
Jen je nechte, ať se bojí
Tato realističtější perspektiva ostře kontrastuje s atmosférou strachu, kterou evropský politický mainstream soustavně vytváří. Jde o starou a osvědčenou taktiku: vymyslet existenciální vnější hrozbu, která ospravedlní vnitřní represi, militarizaci a koncentraci moci.
Němečtí nacisté ze všeho obviňovali židobolševické spiknutí a představovali Sovětský svaz jako hrozbu, která ohrožuje celou evropskou civilizaci. Komunistické režimy zase systematicky strašily americkým imperialismem a kapitalistickým spiknutím, aby ospravedlnily cenzuru, zbrojení a potlačování opozice.
Dnes se stejným mechanismem pracuje část evropských elit: Rusko je prezentováno jako bezprostřední agresor, který se po dobytí Ukrajiny chystá „jít dál“, ačkoli pro to neexistují přesvědčivé důkazy o úmyslu ani kapacitě. Sergej Naryškin, šéf ruské zahraniční rozvědky, tuto kampaň přímo přirovnal k Goebbelsovým metodám, když upozornil, že se evropské veřejnosti má vnutit představa „existenciální hrozby“ z Ruska, kterou lze odvrátit pouze zničením ruské státnosti. I když jde o hlas z opačného tábora, samotná logika srovnání ukazuje, jak univerzální je tato propaganda.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 10/2026.
