Napadlo někoho, že by Trump mohl mít pravdu?

Hlupák nebo slaboch odmítá kritiku bez toho, že by o ní uvažoval. Protože by mohl zjistit, že něco dělá špatně. Což nechce. Ten, kdo je silný, se nebojí nad kritikou uvažovat, protože mu to může pomoci být lepší. Což chce.

Zveřejnění americké Národní bezpečnostní strategie administrativy Donalda Trumpa unijní politické špičky odmítly jako jeden muž. Nejen odmítly – rozhořčily se u toho a amerického prezidenta nařkly z kde čeho. Včetně toho, že chce EU slabou a rozbitou. Nic není dál pravdě.

USA se jen chtějí řídit podle rčení „košile bližší než kabát“ a potvrzují své soustředění na západní polokouli (což už je dlouhodobý trend). Aby to mohly udělat, potřebují silnou, nikoliv slabou Evropu. Proto Američané kritizují to, co podle nich Evropu, respektive EU oslabuje.

Právě to Národní bezpečnostní strategie Spojených států znamená. A je klíčové to pochopit. Až potom totiž začne celá strategie dávat smysl i člověku, který si ji čte v některém z evropských velkoměst.

Co se slabými spojenci?

Evropa (samozřejmě bez Ruska), především pak Velká Británie, Francie a posléze i Německo, mohla být a byla dobrým spojencem USA. Stejně jako USA byly dobrým spojencem Evropanů (ve smyslu obyvatel kontinentu, nikoliv politického národa pod emblémem EU). Leč v průběhu let evropští spojenci slábli a slábli, až se dostali na současnou úroveň slabosti, jež už se těžko popisuje. To, že se mezi tím většina evropských států stala členy EU, na situaci nic nemění. Protože EU na světové šachovnici znamená ve skutečnosti jen velmi málo.

Jenže v případě, že jsou státy v EU slabé, nemůžou být dobře fungujícími spojenci Spojených států amerických. Protože nemají, co by jim nabídly. Od válek s Irákem už uplynuly desítky let a i tehdy tam Evropané vysílali jen omezené kontingenty. A ekonomická síla států v EU už je také ta tam.

Současně se USA potřebují vší mocí připravovat na zřejmě nevyhnutelný konflikt s Čínou. Amerika se tedy logicky snaží svým spojencům vysvětlit, že od nich očekává, aby byli silní. Alespoň tak, jako kdysi bývali. Což bohužel už dávno nejsou. Válka na Ukrajině to jasně ukazuje. Za její čtyřleté trvání z ní praktické kroky ke svému posílení vyvodilo jen Polsko. Ostatní se nedostali za fázi deklarací. V opačném případě by nebyla například potřeba česká muniční iniciativa, která obstarává pro Ukrajinu dělostřeleckou munici po celém světě. Nebyla by potřeba jednoduše proto, že by se ve státech EU (ideálně za její praktické podpory) již dávno vyráběl dostatek dělostřelecké munice. A nejen jí. Také by se výrazně posílily početní stavy armád.

Ale také by se v prostoru EU přestalo s nekompromisním zaváděním agendy Green Dealu, který – navzdory tvrzením Evropské komise – státy v EU jen neustále oslabuje. Jejich energetiku, bez které se život v moderních státech zastaví, navíc nutí do stále větší a větší závislosti na Číně, na hlavním protivníkovi hlavního evropského spojence, tedy USA.

Ideologický střet

Spojené státy nemají na světě přirozenějšího spojence, než jsou státy v Evropě. Proto je chtějí probudit. Jenže tomu stojí v cestě levičácká liberální lobby, ovládající unijní aparát a namnoze i aparát členských států. Neboť liberál se nekamarádí s republikánskou Amerikou. On ji chce mít podle Obamy a Bidena. A zelenou.

Takovou ovšem chce mít i EU. Což se zase nelíbí významnému (ve skutečnosti nikdo neví, jak velkému) množství Evropanů. Aby se takové názory nemohly šířit, vydala se EU cestou cenzury. Zatím ještě pořád víceméně skryté. Potlačená diskuze a kritika však v důsledku vede k dalšímu slábnutí evropských spojenců USA a ke snižování jejich akceschopnosti. A také k názorovému odcizení. To je dobře vidět na evropských reakcích na sebeobranu Izraele, potápění pašeráckých lodí u Venezuely a Kolumbie, nebo na záštiplných odsudcích potírání nelegální migrace do USA.

Donald Trump tedy, v rozporu s tvrzeními unijních politiků, chce silné evropské státy. Jenže pro EU je pohodlnější v reakci na americká slova začít křičet a paušálně je odmítat, než se nad nimi zamyslet.

USA chtějí silnou Evropu

Kdo pochybuje o tom, že americký prezident chce silnou Evropu, nechť si zkusí odpovědět na otázku, zda by Rus napadl Ukrajinu, kdyby evropské státy byly opravdu silné a odhodlané. Evropa, která si dokáže sama srovnat Rusko s jeho věčnými imperiálními ambicemi, je přesně to, co by USA potřebovaly.

Současný povyk nad americkou strategií, který postrádá věcné argumenty, ukazuje, že mezi státy v EU a USA již jde o ideologický, nikoliv faktický spor. Kdyby totiž nešlo o ideologii, alespoň někdo v Bruselu by musel uznat, že americká bezpečnostní strategie není útokem na Evropu, nýbrž prosbou. Jenže to v Evropě nikdo nechce slyšet. Což je pro euro-americké spojenectví velmi špatná zpráva…

Čtěte také:
Opouští Trump Evropu, nebo ji zachraňuje?
Mezi Zelenským a Putinem aneb Proč Trumpova nepředvídatelnost není náhodná
Trump nastavil EU zrcadlo