Nedejme svoje nádražky

Téměř všechna média v České republice informovala o pravděpodobném konci Dejvické nádražky čili nádražní restaurace ve stanici Praha-Dejvice v její stávající podobě. Jde o lidovou hospody, která je cenově přístupná všem a tomu odpovídá i její úroveň. Dejvická nádražka je osobitá, v Praze oblíbená, a proto předpokládaná změna jejího charakteru vyvolala veřejný nesouhlas.

Správa železnic (SZ) vypsala výběrové řízení na provozovatele Dejvické nádražky. Dosavadnímu nájemci Martinu Ullmanovi vypršela smlouva v roce 2022. V tendru zvítězila firma Spojka Events běloruského podnikatele Andreje Zaitseva. Ullman respektive jeho společnost Dejvická nádražka s.r.o. neuspěla, ačkoli nabídla vyšší nájemné než vítěz soutěže. Podle SZ výše nájemného nebyla rozhodujícím kritériem. Pro pochopení takového přístupu je třeba se vrátit do roku 2010. Tehdy původní majitel nádražních budov České dráhy (ČD) pojal úmysl zlepšit služby a pověst nádražních restaurací. Bylo jich celkem 200 a celých 70 procent prý nevyhovovalo představám o moderní gastronomii. ČD tehdy rezignovaly na svůj původní záměr provozovat vlastní řetězec rychlého občerstvení La Rocket Restaurant a stánky Rocket Cafe. Když SZ převzala starost o nádraží od ČD, bylo ještě v provozu asi 70 klasických nádražek, Aby se jich SZ zbavila, buď provozovatelům skokově zvýšila nájem, nebo likvidaci staré nádražky zahrnula do celkové rekonstrukce nádraží.

Nádraží se mění v nákupní centra

Ullman se chce soudit a vyzval příznivce Dejvické nádražky k protestům. Vznikla také již druhá petice za zachování originální podoby této hospody. Ta první, úspěšná, byla vyhlášena před několika lety, když SZ dvojnásobně zvýšila Ullmanovi nájem.

Nádražní restaurace by měla být součástí veřejného prostoru nádraží a plnit službu veřejnosti. Ovšem že lidové ceny přitahují „lidové“ hosty, ale to už k otevřené společnosti patří. Tak vzniká osobitý národní svéráz, a snažit se jej potlačit či skrýt je pokrytecké i hloupé.

Také čtěte

Komentář

Právo patří bdělým. Kdo se stará o svá práva, nemusí se bát, že by ho stát nechal ve štychu. Tady to neplatí

Tomáš Tyl·8. 12. 2023

V nádražních budovách z 19. a 20. století vznikly restaurace, čekárny a podobně, aby lidem sloužily, a ne aby na nich vlastník nádraží vydělával. Požadavek na efektivitu a ziskovost nádražních služeb, který je skutečným důvodem snah SZ ukončit provoz Dejvické nádražky, je už z principu pochybný. Kromě toho ukončit existenci tak oblíbeného a svérázného podniku s dlouhou tradicí je nejmíň necitlivé ne-li nekulturní. I některé hospody by měly být památkově chráněné.

Pokud vyhlášené české nádražky jako je ta v Dejvicích, nahradí řetězce rychlého občerstvení nebo přísně hygienické a stylizované restaurace s burgery a steaky, promění se veřejný prostor nádraží v obyčejnou prodejní plochu, kterou nabízí kterékoli nákupní středisko kdekoli na světě.

Čtěte také:
České krávy jdou na halal porážku. Pokrytectví par excellence
Papaláši v městských hradbách
Prezident Pavel po Visle pozdě honil bycha