Žijeme v době globálního zmatení pojmů a hodnot, v němž se kdekdo nechává bezmyšlenkovitě vtáhnout do vylhaných narativů s fanatismem bičovaným emocemi a posilovaným ideologiemi, jejichž průzorem vnímá fakta jako jejich opak. Oběti jako pachatele a pachatele jako oběti. Něčí zločin jako svoji vinu. Omezování svobody jako její obranu. Sadistické vraždění jako legitimní vzpouru proti útlaku, nebo dokonce platnou variantu civilizovanosti.
V našem českém kontextu to zatím bohudík nabírá dimenze spíš komické. Jedním takovým emočně komickým narativem byla protivládní demonstrace „Naše-Ohrožená-Televize“ rozzlobených důchodkyň s billboardovým heslem: „Oligarcha nám chce ukrást naši televizi. Nedáme!“ Přitom při minimální špetce zamyšlení by se jim v hlavě rozbřesklo, že oligarcha jim naopak chce tu jejich televizi darovat zadarmo, aby ji za ně ve státním rozpočtu platili jen daňoví poplatníci.
Ještě komičtější byl ten zápal, s jakým všechny ty „protelevizní“ protesty bytostně antikapitalistických aktivistů demonstrovaly za to, aby každému důchodci a každé svobodné matce, co sotva vystačí se svým příjmem, bylo dovoleno platit za TV a rozhlas stejný paušál, jako ti oligarchové. Chcete-li na to nějaký přiléhavý bonmot, zkuste „Kapři demonstrující za práva rybářů“.
Méně komické, ale stejně „kapří“ jsou ty na Západě všudypřítomné demonstrace „LGBTQ pro Palestinu, od řeky k moři, globalizujte intifadu“ – jimž podobně chybí špetka informovanosti, jak by s nimi ta jejich milovaná Palestina podle islámských zákonů naložila.
Tak lidé v podstatě dobráčtí fandí masovým vrahům, hájí jejich právo okupovat jejich domovinu, žít z jejich daní, znásilňovat jejich dcerky, usilovat o kolaps jejich civilizace a nahrazení jinou. Nermoutí je, že nevolená Evropská komise zaměstnává za jejich 4,5 miliardy eur ročně armádu 33 tisíc úředníků, která vymýšlí nekonečné řetězce regulací a opatření oklešťující jejich svobodu, zamlžující jejich informovanost, umlčující jejich projevy, škrtící jejich ekonomiku a zdražující jim živobytí.
Sebevražedné vcítění s potenciálními smrtelnými následky
To dobráctví má dnes vědecký psychologický název. Vymyslel jej kanadský psycholog Gad Saad a nazval jej suicidal empathy čili „sebevražedné vcítění“. Klasifikuje ji jako vážnou psychickou poruchu s potenciálními smrtelnými následky. Trpí jí polovina občanů západních demokracií, většina médií, umělců a vysokoškolských pedagogů a téměř všechny jejich vlády. Jejím hlavním symptomem je tak ohromné vcítění do životů nepřátel, že nám nezbývá dost vcítění pro nás a přátele.
Její kořeny jsou následující. Potlačení sebevědomí a sebeúcty. Zavržení své kulturní a civilizační specifičnosti. Kolektivní přijetí viny za historická zla a požitek z přijímání zaslouženého trestu. Popření svých pozitiv a zveličení negativ. Nutkání zvýhodňovat cizí oproti svému, s výslednou ztrátou pudu sebezáchovy. Těžko léčitelné je na ní to, že osoby touto poruchou postižené ji vnímají jako morální nadřazenost a ctnost zvanou „lidské hodnoty“ nebo „evropské hodnoty“, a nabízenou terapii berou jako nepřátelský útok. Je to ten poslední prvek křesťanství přežívající v postkřesťanské době po odhození všech prvků ostatních: nastavovat fackujícímu nepříteli druhou tvář.
Toto zmatení se tak vymyká realitě, faktům, logice, historickým zkušenostem, zdravému selskému rozumu a onomu zesláblému pudu sebezáchovy, že mnozí jeho sledovatelé a reportéři už pokládají veškeré terapeutické snahy za marné. Někdy je překvapí iracionální výklad té či oné světové události i u osob vnímajících jiné události racionálně, zatímco jiné převážně racionální osoby vnímají iracionálně události jiné, což působí zbytečný rozkol v řadách principiálně ideových spojenců.
Již tři desetiletí tu pomalou sebevraždu západní civilizace bedlivě sleduji a její „trajektorii“ (jak se dnes rádo říká vývoji a směřování událostí) zaznamenávám v sedmi knihách a stovkách článků. Viditelnými fakty a logicky odvozenými předpověďmi sdělovanými nevěřícným českým čtenářům jsem si od nich před třiceti lety vysloužil nálepku „pravicového extremisty“ za dvě hlavní předpovědi: EU se vyvíjí v totalitní nadstátí a její imigrační politika se mění v islámskou invazi, směřující k zániku západní civilizace, podobně islámem pohřbívané jako dříve civilizace perská, byzantská a část indické.
Ta extremistická nálepka ne a ne se odchlípnout, ani když už se všechna fakta potvrzují a předpovědi naplňují a vnímá to tak už větší polovina národa, kterou si volbami poražená a stále dobromyslnými iluzemi obestřená menší polovina překřtila na „lůzu“, „dezoláty“ a „svoloč“.
Základní desatero
Z třicetiletého pozorování se zde pokusím odvodit základní manuál, jak by se Západ dal ještě zachránit, kdyby k tomu ztracenou vůli obnovil – tedy obnovili, my, všichni, vy, oni, ony, ona.
- Rozeznávat rozdíl mezi dobrem a zlem. Nesedí-li vám jako učebnice Mojžíšovo Desatero, protože zrovna moc nemusíte Boha, zkuste foglarovky. Potřebujete-li si to uspíšit, suďte podle toho, co fandí životu a co smrti, a nenechte se zmást, když se život někdy musí bránit zabíjením.
- Brát na vědomí, že dobro a zlo se v reálném světě málokdy vyskytují v absolutní podobě a volba je vždy mezi větším a menším „nedobrem“. Posuzování toho či onoho politika a jeho politiky provázejte otázkou: „Jaká je k dispozici alternativa?“
- Udržovat otevřený přístup ke všem informacím z jakýchkoliv zdrojů, zvažovat a ověřovat, s vědomím, že nové informace mohou měnit obraz reality.
- Tlumit emoční fanatismus a konfrontovat jej s realitou, racionalitou a opozičním pohledem, pro případ, že by nám nějaká důležitá informace unikla.
- Udržovat kognitivní disonanci mezi zavedeným názorem a protichůdnými informacemi a nespěchat k nedomyšlenému závěru. „Moudrost je schopnost udržovat v mysli zároveň protichůdné názory a přesto fungovat,“ pravil kdosi moudrý.
- Oddělovat sympatickou či nesympatickou osobnost politika od jeho reálné politiky. „Nesuď člověka podle jeho řečí, ale podle jeho výsledků,“ jak pravil kdosi moudrý.
- Smířit se s tím, že v současné záplavě informací a s příchodem AI bude téměř nemožné zjišťovat, co je pravda a co fikce, takže rozhodujícím kritériem bude muset být otázka, zda to či ono nás brání nebo na nás útočí. Všichni politici lžou, takže nám vlastně zbývá jen volba otázkou: „Lže pro nás nebo proti nám?“
- Vědět, kdo jsou naši spojenci a kdo nepřátelé, a nestranit nepřátelům proti spojencům.
- Přijímat tu zdánlivě „neetickou“ historickou zkušenost, že zlo lze porazit jen nasazením větší síly, i kdyby se sebevražedným empatikům jevila jako stejné nebo ještě horší zlo. „Ragby se nedá vyhrát ping-pongem,“ praví jedno anglické přísloví.
- Po sečtení předchozího a se zohledněním všech jejích sebevražedných imbecilit a okolních alternativ je západní civilizace pořád ještě to nejcivilizovanější, nejhumánnější a nejférovější, co dnes ve světě existuje, a nebude-li se bránit, opravdu může zaniknout, se vším, co nás na ní tolik baví, od vína a zpěvu po ženskou krásu.
Komu některé z předchozího neladí, je nakažen sebevražednou empatií. To není moudrá civilizační strategie v době, kdy jeden z jejích hlavních nepřátel právě natrénoval zteč padesátitisícovou armádou. Zatím jen natrénoval, a zatím beze zbraní. Zatím.
Čtěte také:
Farmáři v Nizozemsku opět tvrdě protestují proti EU
V EU jako v bavlnce. Připomeňte si 21 let staré sliby před referendem o vstupu do Unie
Regulace umělé inteligence v EU přitvrzuje
