Ani základní úrovně čtenářské gramotnosti nedosahuje podle školní inspekce téměř čtvrtina páťáků. U žáků devátých tříd základních škol se jedná o 17 procent, u žáků druhého ročníku středních škol je to asi pětina. Vyplývá to ze zprávy České školní inspekce, která se problematice věnovala v minulém školním roce.
Testování se zaměřilo například na schopnosti žáků pochopit záměr autora, vyhledat informace v textu a rozhodnout, zda je text důvěryhodný.
Necelá třetina žáků testovaných ročníků v základních školách dosáhla minimální úrovně čtenářské gramotnosti, u žáků druhých ročníků středních škol to bylo 29 procent. Zjištění jsou podle inspekce nepříznivá i proto, že porozumění textu a schopnost umět s ním pracovat je důležitá nejen pro studijní úspěchy, ale i pro uplatnění na pracovním trhu.
Ve všech testovaných ročnících mají nedostatečnou úroveň častěji chlapci než dívky, zároveň dosahují slabších výsledků žáci z horšího socioekonomického zázemí, tedy třeba z chudších a méně vzdělaných rodin. Vliv rodinného zázemí na výsledky žáků v českých školách ukazuje více analýz inspekce, poukazují na ně i mezinárodní průzkumy.
Základní čtenářskou a pisatelskou gramotnost má pro základní školy nově nastavit takzvaný rámcový vzdělávací program. Schopnost porozumět textům, umět zpracovávat informace a prezentovat znalosti je podle překladatelů změn v učebních plánech základním předpokladem pro učení.
Žákům všech testovaných ročníků šlo lépe řešit úlohy, které se zaměřovaly jen na jednu dovednost, například vyhledání informace v textu. Pokud bylo k vyřešení úlohy potřeba například pochopit význam slova či úsloví ve vztahu k textu nebo rozhodnout, zda je text důvěryhodný, měli větší problémy.
Učitelé na to kašlou
Rozvíjení práce s textem je podle inspekce důležité. Přesto významná část učitelů především matematiky, informatiky, přírodovědných, výchovných a odborných předmětů zařazuje čtenářské dovednosti do výuky jen ojediněle, nebo vůbec, uvedla inspekce. Pro rozvoj žáků je podle inspekce potřeba, aby pracovali i s jinými texty než jsou učebnice, pracovní sešity či čítanky. Význam pro výsledky žáků základních škol má to, jak rádi čtou. To, že jim čtení nedělá problémy a čtou rádi, uvedlo 44 procent žáků pátých tříd a třetina deváťáků.
Ale o to přeci jde. Vrchnost nepotřebuje chytré lidi, ale lidi, kteří se dají snadno oblbnout. Proto se snižují nároky na znalosti, aby to chudáci děti měly co nejsnadnější. Ale bude se do výuky zařazovat evropanství, multikulti a tisíc pohlaví, jen aby jim to správně politicky myslelo. A nebezpečná je i výuka vlastních dějin a především ty úseky, kde se bojovalo a národní indentitu.
Okamžitě mě napadla souvislost s knihou 451° Fahrenheita, kde je hned na začátku geniální proslov o způsobech komunikace a jejich úpadku. Ono se to opravdu děje! Jinak se vůbec nedivím tomuto úpadku na českých školách. Čtení už dávno není v kurzu a děti na něj navíc nemají moc čas. A na středních školách se 80% českého jazyka věnuje výuce dějepisu (za nás se tomu říkalo vznešeně „literatura“) a mluvnice se zanedbává. Když k tomu přičteme, jaký přehnaný význam se přikládá angličtině, vyjde mi z toho žák, který česky umět nebude a ani nebude chtít umět česky.
Bradbury byl vizionář. Do jisté míry předpověděl co se může se společností dít, pokud zhloupne a ztratí smysl a cíl. Viděl dopředu i to, jak lze zneužít technologii a to to psal už někdy ve 40. a 50. letech 20. století.
Ve Fahrenheitovi poslušné mase gumují mozek telestěny, dnes tu roli hraje pestrobarevný mastný displej profízlovaného kapesního počítače, který je neustále online na serverech mocichtivých korporací. Může se někdo divit, že děti hloupnou? Nemyslící jedinec neschopný kooperace je pro nastupující režim ideální materiál.
Konečně, aspoň v něčem se blížíme k našemu vysněnému Západu.
Vládnoucí garnitura potřebuje omezené a nevzdělané ovce.
Tohle to je všechno výsledek experimentálního školství od 90 let, kdy i čtenářské deníky do kterých si žáci a studenti zapisovali svoje dojmy z přečtené literatury zmizely z osnov.