Petr Hannig byl každému fanouškovi pop music osobou velmi známou zejména v 80. letech. To se svou kapelou Maximum brázdil české kulturáky a televizní obrazovky se zpěváky různých tváří, ale řekněme v daných časech sjednocené estetické kategorie. Občas se cituje, že z Hanky Zaňákové právě on vyrobil Lucii Bílou a napsal jí první hit. Lucie se ale poměrně záhy vydala na rockovější cestu. Nicméně asi nejproduktivnější období zažilo Maximum Petra Hanniga za éry bubnování a zpívání Vítězslava Vávry. Ten nebyl ani velký virtuóz, ani velký pěvec, ale byl originální postavou, která dělala kapele image. Na to měl Petr Hannig vždy dobrý čich. Nebyl ostatně v tom tehdejším šoubynysu sám. Stačí jmenovat další „oligarchy“ popu – Karla Vágnera, Ladislava Štaidla, Františka Janečka, Karla Svobodu – a máme před očima skoro celý dobový střední proud.
Přiznám se bez odporu, že tohle nikdy nebyla muzika pro mne, však jsme o tom s Petrem Hannigem taky párkrát mluvili, a velmi upřímně. Já jsem mu ale taky velmi upřímně vysekl obří poklonu za spoluautorství a aranžování skladby Město Er na text Josefa Kainara. Město Er bylo na svou dobu (1971) naprostým zjevením, a zdaleka nejen pro typický zpěv Michala Prokopa, skvělou kytaru Luboše Andršta či bubny „Káši“ Jahna a „Erno“ Šedivého, ale na první poslech se skladba odlišovala od veškeré tehdejší hudební produkce přínosem Petra Hanniga, který stojí především za podobou orchestrálních meziher. Bodejť, vystudoval varhany, skladbu a dirigování, měl v krvi hluboce vloženou klasickou muzikalitu. Někdo dokonce říká, že Město Er bylo první českou art rockovou deskou. Nevím, nemám škatulky rád. Byla to prostě úžasná objevitelská hudba, která by bez Petra Hanniga takhle nezněla.
Pouštím si tady teď, při psaní tohoto nekrologu, tato slova z Města Er:
„Ninive Tyrhos Babylón
v každým tom jméně zníval zvon
Co z nich teď zbývá
Jen písmo v písku stéblem psaný
Jediný město z těch dob žije
navěky ve mně ztracený je
má jméno ER
a nad ním hoří hvězda ranní.“
Jak tomu textu o nezvratnosti osudu rozumím, tím víc, že na pozadí odchodu Petra Hanniga.
Mnozí jej znali zejména v posledních dekádách jako homo politicus. Hannig byl nepřehlédnutelnou postavou české politické – mimoparlamentní – scény. Několikrát kandidoval s různě pojmenovanými subjekty na různé pozice, v roce 2017 i na prezidenta. Neúspěšně. A co na tom? Vnášel i svou publicistikou na alternativní média to, co měl vetknuto i v názvech některých politických uskupení, totiž zdravý rozum. Nebyl to táborový řečník jako Tomio Okamura či Jindřich Rajchl, ale sděloval své myšlenky s rozvahou, jasností a pochopitelností. A především reprezentoval právě onen zdravý rozum, jehož je (nejen) v naší politice tak málo.
Takže se s vámi, pane Petře, rozloučím druhou citací z Města Er, kterým jste tak opulentně započal svou veřejnou dráhu. R.I.P.
Malý náměstí
neznámý já na něm stál
Vítr zlý na prázdný tam okna hrál
Svítání v kalužích
svítání v střepinách
Černej sen za tebou ze sklepů ruku vztáh
Kam vedou, kam vedou ty prázdný ulice
Snad k vám Snad k vám
za tebou za tebou…
Hezky nekrolog, presne tak, jak se maji nekrology psat: vyzvednout to positivni. Vsichni vime, kde mel neboztik slaba mista, ale ted se to nehodi pripominat, na to bude dost casu pozdeji.
Všichni víme jen to jaký jste hajzlík
Zajímavé, nevěděl jsem, že Petr Hannig měl něco společného s Městem Er. To tedy klobouk dolů.
Před několika léty jsem viděl Michala Prokopa ještě s Lubošem Andrštem a jeho kytarová sóla i podkres skladeb byly úžasné. Nikdy jsem neměl pocit samoúčelné technické virtuozity, ale dokonalého souznění s náladou skladeb. Myslím, že v tomto je nenahraditelný.
Popová éra Petra Hanniga s Bílou a Procházkou mě úplně míjela, souhlasím, že s Vávrou v tomto směru byl „nejvýš“. Ale líbily se mně jeho názory v politice, už jen název Rozumní byl tím, co v naší politice nejvíc chybí.