Premiér ČR utajeným betonářem a disidentem

Předseda vlády Petr Fiala byl před pár dny hostem posledního ze série rozhovorů vedených v Deníku Kateřinou Perknerovou. Tento rozhovor neměl zapadnout, protože v něm – kromě mnoha jiných fialových lží a servilních dotazů – zaznělo něco, co opět přepisuje již tak upravený životopis nejlepšího premiéra této země od roku 1938.

Novinářka Perknerová se k dalšímu zásadnímu milníku premiérova životopisu dostala nenápadně v souvislosti s chalupařením: „Já si myslím, že lidé si tak představují, že tam jezdíte v obleku, dobře padnoucím saku, sednete si za psací stůl a tam něco píšete nebo čtete, jenomže já jsem se dověděla, že když jste byl na povinné roční vojně, tak že jste byl zařazen ke stavebnímu oddílu a že umíte betonovat, stavět, přikládat, já nevím co všechno, tak děláte tohleto všechno i u vás na chalupě?“

Na takovou nahrávku nemohl Petr Fiala než smečovat: „Nedělám…nene, popřádku. Já jsem skutečně na vojně z politických důvodů, protože já jsem vydával samizdat…“, načež mu Perknerová skočí do řeči s upřesněním: „To jsou vlastně jakoby pétépáci, to bylo pokračování“ a Fiala pokračuje: „ano, ano, a já jsem nejprve nastoupil k takovému normálnímu bojovému praporu do Tachova, ale asi po pár týdnech nebo dnech jsem byl odvolán, že, že je tam politický problém, že jsem stoupenec Charty 77 a tak dál, a tak dál a tak se mnou chvilku šoupali po těch různejch, přesouvali mě, přes Litoměřice a nakonec jsem skončil v Horažďovicích skutečně u stavebního praporu, kde jsem byl zařazen jako velitel družstva betonářů. A tam jsme bourali a stavěli…“, načež mu Perknerová znovu skočí do řeči větou: „a když Andrej Babiš říká, ti politici, kteří tam jsou, nepostavili ani psí boudu“, což Fiala rozporuje „tak to já jo, to já jo. Ale mě tohle nějak nevadilo, to nakonec všechno zlé k něčemu dobré. A k vojně se nechci vracet, ono to bylo docela složité období, i kvůli tady těmto mým postojům, pak zas ke konci už to tak složité nebylo, on se přece jenom ten režim, neříkám, že mírnil, ale, ale byl zdrženlivější. Nicméně, Nicméně. Já jsem přišel z vojny na podzim roku 1989 a vzápětí byla revoluce.“

Tímto rozhovorem se Petr Fiala chlubí i na svém twitterovém profilu, byť ve zkrácené podobě. Udělal by ovšem lépe, kdyby předtím editoval wikipedii a svůj vlastní životopis, protože to, co tvrdí novinářce Perknerové, poněkud nesedí. Petr Fiala je ročník 1964. Po absolvování prestižního brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše nastoupil v roce 1983 ke studiu na Filozofické fakultě tehdejší univerzity Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykovy univerzity, které ukončil v roce 1988 a poté nastoupil na roční vojenskou službu. V době, kdy se měl vracet z vojny, mu tedy bylo 25 let.

První otázkou je, kdy se z Petra Fialy stal disident podporující Chartu 77. Pokud by se jím stal ještě na gymnáziu, měl by problém dostudovat a rozhodně by nebyl přijat na filozofickou fakultu, tedy humanitní obor – na tyto totiž lidé s „problematickým“ kádrovým profilem nebyli komunisty v zásadě připouštěni a mohli studovat – pokud vůbec – technické obory. Pokud se stal z Petra Fialy disident až v době studií na filozofické fakultě, pak je zázrak, že mohl dostudovat. Lidé v té době byli vyhazováni ze studií i jen za to, že odmítli vstup do KSČ, a pokud podepsali Chartu 77, jejich další kariérou byla kotelna nebo mytí oken. Nutno dodat, že Petr Fiala kádrový profil bezproblémový neměl – jeho otec totiž v roce 1956 vystoupil z KSČ, ve které byl od roku 1945 – ale o disidentství se v životopise našeho světového lídra nedočtete nic. Nadto je otázkou, co znamená „stoupenec Charty 77“. Byli signatáři Charty 77, pak byli signatáři Anticharty, a pak byli ti, kteří nepodepsali ani jeden z těchto pamfletů. Signatáři Charty 77 byli podle seznamu Ústavu pro studium totalitních režimů (ve kterém náš premiér rovněž řadu let působil) pouze Lubomír Fiala a Petr Fiala. Pokud za signatáře považujeme pouze ty, kteří podepsali Chartu 77 při jejím vzniku, resp. v několika dalších letech, pak by náš premiér a současně předseda ODS signatářem být nemohl, protože v době vzniku Charty 77 (která byla zveřejněna 6. 1. 1977) mu bylo třináct let. Samozřejmě je možné, že ji – jako řada dalších – podepsal později, nicméně on sám netvrdí, že byl signatářem, takže jde patrně jen o shodu jmen.

Druhou otázkou je, jak mohl Petr Fiala reálně v letech 1988 až 1989 pracovat jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži, když absolvoval vojenskou službu. S ohledem na dosud uvedená fakta tam mohl stihnout leda tak nastoupit a poté byl na vojně, ze které se po roce vrátil a za pár měsíců byl listopad 1989. Petr Fiala nastoupil – poprvé a naposledy – do soukromé sféry jako zaměstnanec nejprve deníku Lidová demokracie, poté pracoval jako redaktor nakladatelství Atlantis, a po této zkušenosti se raději vrátil na filozofickou fakultu jako asistent Katedry ekonomie a politologie, kterou v roce 1990 pomáhal zakládat. Velmi rychle zjistil, že si bude muset vystačit s politologií, a tak už od roku 1991 působí jako odborný asistent na katedře politologie, a přivydělává si na ní dodnes, byť jen po víkendech a po večerech. To mu na chalupaření, o kterém vypráví, moc času nezbývá, paní Perknerová.

Dále je potřeba upřesnit, že silniční stavební prapory (SSP) nebyly pokračováním pomocných technických praporů. PTP existovaly v letech 1950 – 1954 a definitivně byly zrušeny 1. 5. 1954. Silniční stavební prapory roku 1988-1989 nelze s PTP srovnávat v žádném ohledu. Navíc se do silničních stavebních praporů rukovalo, a to v lednu.  Petr Fiala nemohl být ani velitelem družstva betonářů, protože taková družstva u SSP neexistovala. Navíc samotný 112. SSP byl z Horažďovic v listopadu roku 1988 přesunut do Českých Budějovic. Na druhou stranu, Petr Fiala mohl nastoupit i ke 116. SSP, který byl dislokován rovněž v Horažďovicích, a to až do roku 1991, vznikl však až 31. 10. 1988. Jiné SSP v Horažďovicích v té době dislokovány nebyly. To měl Petr Fiala co dělat, aby to všechno stihnul: absolvovat filozofickou fakultu, poté nastoupit do zaměstnání v Kroměříži, na podzim nastoupit vojenskou službu v Tachově a poté být převelen k SSP do Horažďovic ještě předtím, než se ten přesunul do Českých Budějovic, resp. až poté, co nově vznikl.

Abych to ukončil: máme premiéra, který poslední 4 roky patologicky lže a který si nyní, více než 35 let po „sametové revoluci“, vzpomněl na to, že byl disidentem, podporoval Chartu 77 a za to byl vlastně na vojně v „obdobě PTP“. Podrobnosti vůbec neodpovídají tehdejší realitě, sám Petr Fiala odvolal usnesení své vlády, kterým se přihlásila k Chartě 77, ale v zemi, kde mu u voličů i novinářů prošel už jeho milionový podíl v kampeličce ODS na praní špinavých peněz, jejíž ředitel se údajně zastřelil a které ČNB odňala licenci, takže kampeličku čeká likvidace, se žádná mainstreamová média nebudou pídit po pamětnících, kteří by premiéra konfrontovali s realitou – primárně po těch, kteří s ním betonovali a bourali v roce 1989 v SSP. Byla by to ztráta času a navíc volební právo už mají celé generace, které neví pořádně ani to, co se v roce 1989 stalo.

Do voleb do poslanecké sněmovny zbývá necelých 10 týdnů, je tedy šance, že se do té doby dozvíme další detaily z jeho nevšedního života: například, že v srpnu 1968 psal křídou na chodník protisovětské nápisy nebo tahal dlažební kostky na stavbu barikád. Teoreticky to stihnout mohl, byť mu byly jen 4 roky. Náš malý hrdina jistě už tehdy stál na té správné straně.

Čtěte také:
Petr Fiala není chlap
Hlavním poraženým českých eurovoleb je Petr Fiala. Doplatil na podlézání Bruselu a ignorování českých národních zájmů
Světový lídr Petr Fiala vstoupil před deseti lety do ODS, proces stranické sebedestrukce zdárně pokračuje…