Polský prezident Karol Nawrocki, který je dnes na státní návštěvě v Praze, má v programu mimo jednání na pražském Hradě i debatu s budoucím českým premiérem Andrejem Babišem. První svou cestu v roli polského prezidenta měl v USA, kde se setkal s prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě. Tato návštěva byla velmi reprezentativní a pro Polsko klíčová ohledně setrvání amerických vojsk v Polsku.
Za 100 dnů prezidentování navštívil Nawrocki také Kanadu, Francii, Finsko, Itálii, Slovensko a baltské státy či Vatikán. V Berlíně se věnoval historicky citlivé otázce válečných reparací a přijal čínského ministra zahraničí Wang Yi, který do Polska přijel znovu otevřít železniční část Hedvábné stezky poté, co polská vláda uzavřela polsko-běloruské hranice.
Pragmatický vztah k Ukrajině
Z pohledu polské zahraniční politiky nejsme nijak podstatnou zemí. Pravdou je, že Nawrocki dosud neměl důvod sem jezdit. Polsko-české vztahy nezatěžuje žádná krize a s intenzivně probruselskou vládou Petra Fialy nebylo z jeho pohledu o čem jednat. Rozdílnost názorů je evidentní. Polská vláda liberála Tuska by ráda viděla Nawrockého v Kyjevě. Prezident ale říká, že dveře prezidentského paláce ve Varšavě jsou pro Zelenského otevřené. Ať přijede, když něco chce, a přiveze s sebou rozhodnutí o povolení exhumací polských obětí Volyňského masakru. Ukrajinci totiž tvrdí, že exhumace jsou možné, ale konkrétní žádosti odmítají.
Karol Nawrocki má k Ukrajině pragmatický vztah. Polský prezident uznává Ukrajinu jako oběť ruské agrese a podporuje její obranu, včetně vojenské pomoci. Nicméně zároveň je vůči Ukrajině kritický, zejména ohledně jejího vstupu do NATO a EU, což důrazně odmítá. Nawrocki také vetoval zákony, které měly prodloužit sociální dávky a státní podporu ukrajinským uprchlíkům v Polsku, a navrhl, aby Ukrajinci měli přístup do polského veřejného zdravotnictví pouze tehdy, pokud pracují a platí zdravotní pojištění.
Proti nucené relokaci
Nawrocki se v dopise předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové ostře vymezil proti nucené relokaci migrantů do Polska a uvedl, že země nebude souhlasit s kroky, které by směřovaly k přesídlení nelegálních migrantů na polské území. Komise na základě postojů Polska poskytla určitou flexibilitu zemím, které jsou vystaveny migračnímu tlaku, a s Polskem se svezla i Česká republika. Výjimka z Migračního paktu pro příští rok by bez tlaku silného Polska nebyla. Jen doufejme, že české vnitro vedené ministrem v demisi Rakušanem podalo žádost dostatečně širokou a bez formálních chyb. Evropská komise pochopitelně upozorňuje, že solidarita je nadále do budoucna povinná a odmítnutí přijmout migranty znamená finanční sankce.
Nawrocki drží slovo, které dal Polákům ve vítězné prezidentské kampani, a ve vztahu s Německem důrazně požaduje vyřešení otázek válečných reparací za škody způsobené Polákům během druhé světové války a vnímá tuto problematiku jako klíčovou. Vnímá sice Německo jako důležitého obchodního partnera a souseda, s nímž je třeba budovat stabilní vztahy v rámci Evropské unie a NATO, více ale klade důraz na vyřešení historických křivd, kterým jako historik rozumí.
Bouchne Nawrocki do stolu?
Ostatně stále máme i mezi našimi státy mnoho let táhnoucí se spor o územní dluh. Jedná se o 368 hektarů, které Polsku dlužíme kvůli úpravě hranic v roce 1958. Na toto téma bylo v naší novodobé historii ustanoveno několik odborných komisí a proběhlo nespočet diplomatických jednání. Karel Schwarzenberg, blahé paměti, chtěl posunout hranice o pár centimetrů po celé jejich délce. Existuje ale i několik rozumnějších projektů, jak to celé vyřešit. Z české strany na to ale dlouho, s prominutím, nikdo „neměl koule“. Za vlády Petra Fialy, potažmo ministra zahraničí Lipavského k žádnému posunu pochopitelně nedošlo. Nawrocki už ale dokázal, že umí polské zájmy veřejně a hlasitě formulovat. Nedivme se proto, pokud „bouchne do stolu“.
Nawrocki se pokouší – například podle nedávného rozhovoru s polským týdeníkem Do Rzeczy – o probuzení Visegrádské skupiny (V4). Je to trochu humorné, protože možnému obnovení V4 brání hlavně proněmecký postoj polského premiéra Tuska a jeho ostrý spor s Viktorem Orbánem. Polský ministr zahraničí Sikorski má silně vyhraněné vztahy s prezidentem Nawrockim a jakékoliv úspěchy Nawrockého ve znovuobnovení V4 by bojkotoval a zpochybnil.
Nenamlouvejme si také, že by se náš prezident Petr Pavel chtěl s Viktorem Orbánem nějak blíže skamarádit. Proto je pro Nawrockého důležitý postoj Andreje Babiše a podle vládního programu nové české vlády by mohlo v tomto tématu dojít k překvapivému posunu. Kostrbatě kulhající a neúplná V4 by takto mohla opět vzniknout. Ze zahraničněpolitického úhlu pohledu může proto budoucí možná užší spolupráce premiéra Babiše a prezidenta Nawrockého přinést pro obě země synergie, o které stojí za to usilovat.
Čtěte také:
Nawrocki: Polsko migrační pakt nepřijímá!
Polsko a alarmující změny rozpočtu EU
Zpochybnění volby polského prezidenta a ukrajinské půjčky
základy stále poměrně vratké konstrukce celé eurozóny, jejíž členové se v rozporu s předpoklady z přelomu milénia makroekonomicky nesbližují, nýbrž docela naopak, stále zřetelněji rozcházejí, což celospolečenské náklady udržení existence eurozóny zvyšuje a přibližuje ke kritické mezi, kdy již tato evropská měnová nebude udržitelná… bruselu písek.
nové prášky?