Jistě si mnozí vzpomenete na zvěčnělého Miloše Jakeše a jeho nesmrtelnou tragikomickou větu „My všichni, žejo, chceme tu demogracii“, která byla k vidění i na transparentech listopadu 1989.
Tuto hlášku mi připomněl pohled na hlasovací listinu Evropského parlamentu (EP) při čtvrtečním rozhodování o prodloužení platnosti směrnice Chat Control 0.1. Ta de facto ukládá velkým provozovatelům elektronické komunikace, jako je Google, Microsoft či Meta, oznamovat (česky udávat), když na webové poště či jinde najdou cosi, co bude budit podezření, že jde o obsahy ohrožující děti. Údajně jde o odhalování dětské pornografie. To však mimochodem zpochybnil dokonce i Petr Koubský z Deníku N, když v Českém rozhlase prohlásil: „Podstata zneužívání a vykořisťování dětí se tím vůbec nezmění.“
Chat Control 0.1 platila do dubna. Tehdy se EP pokusil platnost prodloužit, mluvilo se dokonce i o přitvrzené podobě Chat Control 2.0. Tehdy to neprošlo. Nyní tedy EP vstoupil do stejné řeky, ale vlastně ne úplně stejné.
Průkopníci tohoto typu šmírování přistoupili k průlomové metodě. Už nestačilo pro schválení či zamítnutí normy získat nadpoloviční většinu přítomných poslanců, nově je potřebná nadpoloviční většina všech poslanců EP. Což v přepočtu vypadá takto: Ve čtvrtečním hlasování bylo pro zamítnutí prodloužení Chat Control 0.1 314 poslanců, tedy jasná většina, proti jich bylo 276. Podle dosud platných pravidel měla jít věc pod stůl. Jenomže bruselští vykukové na to šli od lesa. Prosadili onu většinu z celku, což při počtu europoslanců 720 činí minimálně 361 zdvižených rukou. Což je další snad až neuvěřitelný příklad, jak si eurokokešové představují tu demogracii.
Podivuhodné věci se děly mezi našimi zástupci. Umíte si představit, že by se na něčem shodlo ANO s Piráty, SPD a komunisty? Zde to nastalo. Jednoznačně pro odmítnutí šmírovacího předpisu hlasovali vyslanci ANO, s výjimkou pánů Bžocha a Kubína, kteří nehlasovali. Pro odmítnutí dle očekávání byla i komunistka Kateřina Konečná, a s ní pirátka Markéta Gregorová, bývalý pirát Ondřej Dostál, dnes nezařazený, a samozřejmě Ivan David z SPD, Antonín Staněk za Přísahu a Nikola Bartůšek – exPřísaha. Statečně se zachoval Ondřej Krutílek z ODS, jehož kolegové Vondra a Vrecionová pro sichr nehlasovali, čímž mimochodem pomohli té věci vstoupit v platnost. A k odmítačům se připojila – světe div se – dokonce i stanařka Danuše Nerudová.
A teď: kdo byl pro pokračování slídění v naší soukromé korespondenci? Opět dle očekávání stanař Jan Farský, lidovec Tomáš Zdechovský, oba topkaři – Ondřej Kolář i Luděk Niedermayer. Aspoň už lépe víme, proč v nejnovějším průzkumu volebních preferencí spadly TOP 09 i KDU-ČSL pod pět procent. Lid má naštěstí dost rozumu, jak se zdá.
O čem toto hlasování vypovídá? Předně o tom, kteří z našich europoslanců naslouchají více zájmům těch, kdo je volili, a kteří jsou zavrtáni už tak hluboko v bruselském tlustém střevu, že se podřídí sebevětšímu nesmyslu, jen aby si zachovali eurounijní přízeň. To je pro jakékoli budoucí voličské rozhodování nesmírně důležité. Ti, kdo hlasovali pro svévolnou cenzuru, předvedli schopnost být užitečnými idioty, schopnými prodat svědomí za třicet stříbrných. Nezapomínejme na to.
A druhé poučení: po hlasování ve stylu „dokud nevyhraje náš zájem, ať to stojí, co to stojí“, už nás Brusel těžko může přesvědčovat, že tam vládne demokracie. Možná ještě tak demogracie, ale té jsme se přeci kdysi chtěli navždy zbavit. Inu, jak zpívá Pepa Nos ve své předělávce Boba Dylana: „Časy se mění, co bylo dnes, zítra není.“
