V polském Sejmu zaznělo 17. září varování, které okamžitě rezonovalo celou Evropou. Premiér Donald Tusk oznámil, že podle polských zpravodajských služeb Rusko připravuje hybridní údery drony a raketami proti zemím podporujícím Ukrajinu, včetně Polska. Pozdní podzim a zima mají být podle něj nejkritičtějším obdobím války. Šlo o sdělení, které se týkalo především polské bezpečnosti a které mělo jasně kinetický charakter: drony, rakety, fyzické útoky.
V tentýž den se server TN.cz obrátil na českého premiéra Andreje Babiše s otázkou, zda má Česká republika podobné informace. Babiš neřekl nic, co by naznačovalo novou hrozbu, žádné drony, žádné rakety, žádné konkrétní útoky. Pouze zopakoval dlouhodobé tvrzení českých zpravodajských služeb, že Rusko proti České republice vede hybridní aktivity. Tentokrát však použil výraz „hybridní válka“, který je politicky silnější, ale obsahově stále znamená neozbrojené činnosti – dezinformace, kybernetické útoky, vlivové operace. Babiš tak neoznámil žádnou novou informaci, pouze popsal známý stav jiným slovem.
Právě toto slovo však stačilo k tomu, aby mainstreamová média vytvořila zcela novou realitu. Titulky okamžitě převzaly výraz „válka“ a učinily z něj hlavní sdělení: „Rusko vede proti Česku hybridní válku, řekl Babiš.“ Tím vznikl dojem, že premiér oznámil zásadní novinku, ačkoliv fakticky pouze zopakoval to, co české bezpečnostní instituce uvádějí už roky. Média navíc spojila Babišův výrok s Tuskovým varováním, ačkoliv oba výroky se týkaly odlišných situací – Tusk mluvil o ozbrojených útocích, Babiš o neozbrojeném působení. Spojení obou spolu nesouvisících sdělení ale vytvořilo umělou realitu, v níž se zdálo, že Česku rovněž mohou hrozit dronové a raketové útoky.
Bublinu ozbrojeného útoku ještě přifoukla domácí opozice
Opoziční politici nereagovali na faktický obsah Babišova výroku, ale na mediální konstrukci, která z něj vznikla. Předseda ODS Martin Kupka mluvil o „prozření“ a spojil výrok s kritikou koaliční SPD. Lidovecký poslanec Jan Bartošek zaměnil pojem „hybridní“ za fyzický, když připomněl domnělé desítky ruských sabotáží v Evropě. Předseda STAN Vít Rakušan ochotně spojil Babišův výrok s Tuskovým varováním a vyzval k posílení obrany, zapojení do protiraketového štítu a boji s dezinformacemi. Opozice tak přijala pokřivený mediální obraz jako ověřený fakt a začala na něm stavět vlastní politickou agendu.
Výsledkem je situace, v níž se faktická realita – tedy absence jakékoliv nové hrozby vůči České republice – rozchází s realitou mediální a politickou. Babiš neoznámil nic nového, české zpravodajské služby nezveřejnily žádné nové informace a žádná hrozba jakoukoliv hmotnou zbraní vůči Česku nebyla potvrzena. Přesto se v mediálním prostoru zrodil obraz eskalace válečného nebezpečí, který opozice ochotně přijala a dále rozvíjela.
Celý proces ukazuje, jak snadno může jedno slovo s vysokou sémantickou energií – v tomto případě „válka“ – přepsat význam sdělení, vytvořit umělou realitu a stát se základem politické reakce. Média udělala z komára velblouda a opozice na něj ochotně naskočila.
