Vojenské puče nahradily ty humanitární

vojenské puče nahradily ty humanitární. změny režimů a změny vlád lze dosáhnout různými způsoby, prostředky a metodami. a ty se vyvíjejí. jak se tyto metody mění a jak se tyto prostředky proměnily v dnešním světě v současné době? a jak se praktikují? ozbrojené puče. nejznámějšími a nejnásilnějšími způsoby, jakým se dějí převraty, jsou ozbrojené násilné převraty, ve kterých teče krev (často proudem). kdy existující a často legitimní vládu svrhnou generálové, vojenské jednotky, nebo ozbrojený dav. ti se prostřílí do sídla momentálních vůdců a postřílí, pověsí, nebo jinak zlikvidují vládnoucí garnituru, a pak vyhlásí stanné právo (případně nevyhlásí) a začne teror, kterým si vyřizují účty s loajálními příslušníky svržené vlády. příklady:velká říjnová revoluce, vojenské převraty v kongu, etiopii, latinské a jižní americe atd. politické vraždy a atentáty. dalšími způsoby (opět násilnými) jsou vraždy politických odpůrců nebo vládnoucích představitelů za účelem vyvolání chaosu a vytvoření podhoubí pro změnu vlády nebo režimu. nebo také utužení stávajícího režimu, ve kterém jsou významní oponenti odesláni dva sáhy pod zem. příklady:j. f. kenedy, m. l. king, jicchak rabin, nedokonané pokusy atentátů z poslední doby – d. trump (dvakrát), r. fico atd. barevné revoluce a arabská jara. sama wikipedie popisuje barevné revoluce takto: „barevná revoluce je pojem, který se využívá k vyjádření tendencí, které se vyvinuly v postkomunistických společnostech ve východní evropě a ve střední asii na začátku 21. století. účastníci barevných revolucí většinou využívali nenásilný odpor jako formu protestu proti vládám, které shledávali zkorumpované či autoritářské. její stoupenci volající po demokracii si vždy přivlastnili specifickou barvu či květinu jako symbol revoluce. při organizování barevných revolucích hráli významnou roli nevládní organizace a studenti.”. ano, významnou roli sehrály „nevládní organizace” – ty organizace, které byly velmi často podporovány osf a dalšími organizacemi george sorose, případně usaid, jak velmi nedávno vyplulo na povrch, když se muskův doge pustil do práce s odhalováním činnosti této organizace při jejím rušení. arabské jaro je jen klon barevných revolucí s podobnou strukturou a podporou nebo financováním. často je zde šířen také narativ o „vývozu demokracie”, což je jen cynický eufemismus pro rozbombardování, zničení a vyvražďování celých náboženských či etnických skupin. „demokratické“ puče. pod „demokratickými“ puči se dá rozumět státní převrat s využitím, resp. zneužitím demokratických voleb a následném vyjednávání o sestavení vlády, které nakonec dopadne tak, že vůbec nerespektuje volbu občanů podle rozložení volebních preferencí, ale odráží „dohodu” stran, které nevyhrály. historické příklady:německé volby v letech 1932 a 1933, volby v československu v roce 1948 atd. současné příklady:volby u nás v roce 2021, kdy vládu nesestavovala vítězná strana, ale účelový slepenec spolu a pirstan, německé volby v roce 2025, stejně jako ty rakouské, kdy vítězní svobodní „nedokázali” vyjednat koalici, protože outsideři voleb čekali na to, až svobodní neuspějí, aby pak vytvořili jinou vládu…. „občanská společnost“. slovní spojení, které do veřejného prostoru české republiky infiltroval václav havel. ten václav havel, který byl v disentu podporován luersovými s jejich the foundation for a civil society, což byla prodloužená ruka georga sorose a jeho osf (či jak se všechny ty jeho politické nadace jmenují). však víme, jak se spolu kamarádili. čili tato „občanská společnost” není nic jiného než sponzorovaná aktivita cizích mocenských zájmů (viz také odhalené aktivity usaid, které masivně financovaly naše politické neziskovky jako člověk v tísni, evropské hodnoty a další), která měla vyvolat zdání vzepjetí občanů a slyšitelnost jejich hlasů. skrze toto financování politických nevládek a (ne)ziskovek, které prosazují agendu mimo parlamentní demokracii, se má dosáhnout změny společenských názorů, třeba na lqbtq+ a další progresivistické agendy. pravdou je, že politici se bojí těchto mimoparlamentních struktur, protože moc dobře ví, že by je dokázaly odstřelit od koryta. proto s těmito vlky spolu a hlasitě vyjí. cordon sanitaire, ostrakizace opozice. demokratický proces (tedy vůle voličů) je dnes již zcela viditelně a bezprecedentně ignorovaný, nebo spíš torpédovaný tím, že strany ohrožené prohrou v dalších volbách, které by mohly být odstřiženy od koryt a moci, ostrakizují a kriminalizují opozici, která se staví za zájmy občanů a voličů, přičemž v poslední době tyto opoziční síly sílí a získávají čím dál větší podporu. nejoblíbenější způsob, jak se slábnoucí strany snaží udržet se u moci a koryt, je nálepkování opozičních politiků. dnes letí nálepky jako „proruský”, „na výplatní pásce putina”, „pravicový extremista” a pod. velmi oblíbenou metodou je pak také zavedení tzv. „cordon sanitaire”, tedy vykopávání příkopů (viďte, pane plukovníku foltýne) kolem opozičních stran, které sílí, a odmítání spolupráce s nimi a jejich zapojení do vlády, ačkoliv by to podle volebních výsledků (tedy dle přání voličů) tak správně mělo být. příklady:německá afd, ostrakizace a nálepkování petra bystroně, frakce evropského parlamentu patrioti pro evropu atd. humanitární puč – propojení výkonné, zákonodárné a soudní moci. termín jsem parafrázoval z termínu „humanitární bombardování”. chci tím vyjádřit fakt, že odporný násilný a totalitní čin je zjemněn, aby tolik nedráždil, a měl tak potenciál získat sympatie povrchně myslících. demokracie pro svou funkčnost předpokládá tři na sobě nezávislé pilíře moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní. dokud budou tyto tři pilíře opravdu nezávislé, má demokracie poměrně slušnou šanci být opravdu funkční. dnes jsme svědky toho, kdy „pochodem institucemi” jsou tyto tři pilíře obsazovány osobami se stejnými politickými názory a postoji. tudíž požadovaná nezávislost se stává pouze fiktivní a fejkovou. důsledkem je, že zákonodárná moc vydává zákony, které jsou ze své podstaty totalitní a vytváří „pendrekové zákony” na bití držitelů opozičních názorů a jejich kriminalizaci a odstavení od možnosti kandidovat a zastupovat zájmy velké skupiny voličů. přijímají se zákony „korespondenčních voleb”, které mají nepopulárním stranám a vládám zajistit další vítězství ve volbách netransparentním způsobem, kdy ani není jisté, kdo a jak vlastně volil, kolik lidí v zahraničí opravdu volilo, a hlavně je dovoleno někomu žijícímu dlouhodobě v zahraničí bez placení daní v dané zemi rozhodovat právě o daních těch, kteří v dané zemi opravdu žijí a daně odvádějí. tyto zákony pak nikdo nenapadne, a pokud ano, ideologizované soudy námitky shodí ze stolu a vytváří tak zdání zákonnosti. dalším důsledkem je pak skutečnost, že opoziční politici a strany se stávají hnanou zvěří, jíž je odepíráno právo kandidovat. dokonce se v poslední době v evropě objevily bezprecedentní případy, kdy jsou volby rušeny, jakmile zvítězí kandidát, který se současným (zahraničním) zájmům nehodí. to se stalo například při prezidentských volbách v rumunsku, kde byla totálně zneužita soudní moc ve prospěch totalitních praktik. a také případ marine le penové, která byla odstavena od možnosti kandidovat v příštích prezidentských volbách ve francii, kde by s vysokou pravděpodobností vyhrála. nelze opomenout ani německo, kde se vážně jedná o tom, že by se měla afd zakázat a požaduje se zbavení poslanecké imunity u petra bystroně, aby mohl být také kriminalizován, souzen a odsouzen. a nezapomeňme na podobný případ u nás s spd a tomiem okamurou. jo a taky na vypouštěné balónky předsedy ústavního soudu baxy, exkandidáta ksč, ohledně možných zásahů ús do voleb. shrnutí. mnohé puče (ne-li většina) byly provedeny na základě objednávky a podpory třetích zemí. třeba jako svržení carské vlády v rusku s podporou německých průmyslníků a ideologií marxismu, neboť i ta vznikla v německu (autoři karel marx a bedřich engels). proxy puče jako arabské jaro nebo barevné revoluce (a také majdan) byly převraty organizované mocnostmi třetí strany, které bezostyšně sledovaly jen a pouze svůj geopolitický či hospodářský zájem, přičemž osudy tamějších obyvatel jim byly zhola ukradené, ačkoliv se všechno tvářilo jako vývoz demokracie do autoritářských systémů. osudem těchto krajin je dnes daleko totalitnější a ničivější systém, kde jsou individuální práva a svobody ničím. totální devastace původního zřízení nahradila ještě větší (třeba náboženská – islámská) totalita a etnicko-náboženské čistky a genocidy. toto postihlo egypt, libyi, irák a v neposlední řadě sýrii. a barevná revoluce na ukrajině rovněž přerostla v etnické čistky, a nakonec v šílenou válku. to vše za podpory usa (viktoria nullandová přiznala investovaných 500 miliard dolarů) či velké británie (intervence borise johnsona na jaře 2022 zvrátila téměř hotové mírové ujednání dosažené v istanbulu). nemluvě o tom, že jak také vypadlo z angely merkelové, minsk i. a ii. byl jen fíkový list na získání času k výcviku ukrajinské armády a jejímu vyzbrojení. politické vraždy jsou velmi často na objednávku tajných služeb. výše jmenované případy vražd m. l. kinga, j. f. kenedyho a jeho bratra r. kenedyho či jicchaka rabina jsou jedny z takových příkladů. dnes se díky nové vládě donalda trumpa možná dozvíme mnohá (tušená, konspirativní) překvapení z archivů. „demokratické puče” mají za následek, že z nich vzešlá vláda moc dobře ví, že neměla úspěch, což ještě navíc potvrzuje svým vládnutím, kdy občany absolutně znechutí svou arogancí a opilostí mocí, protože jedná v totální neprospěch vlastních občanů. tudíž před dalšími volbami propadá panice z jistého neúspěchu a sahá k vyloženě odporným praktikám, jak zvrátit další volby. používají metody korespondenčních voleb, kdy chtějí nechat netransparentním způsobem rozhodovat voliče v zahraničí, kteří nejsou daňovými poplatníky ve své bývalé vlasti, a dokonce v ní dlouhodobě ani nežijí. nebo zavádějí zákony, které se týkají cenzury, ostrakizace a kriminalizace nesouhlasných názorů „pendrekovými zákony”, zákony o „hate speach” a podobně. to je ovšem totalitní jednání, které snese srovnání s nejtužšími totalitami. protože i ty nejtužší totality začaly právě cenzurou a kriminalizací názorových odpůrců. „občanská společnost” vlastně není nic jiného než zasahování třetích, zejména zahraničních stran do demokracie mimo demokratický proces. výsledkem je tedy zdání demokracie, což není nic jiného než vytvoření demokratury a oligokracie. cordon sanitaire a ostrakizace opozičních politiků a stran je velice krátkozraká praktika, kterou známe z režimu před rokem 1989 u nás. je tedy vidět, že současná vládnoucí věrchuška ovlivněná neomarxismem je v podstatě hloupá, protože nedohlédne to, že lidé „milují” oběti šikany a historicky šikanovaní obvykle získávají daleko vyšší sympatie, protože se tím aktivuje jakýsi psychologický efekt, kdy se s „mučedníkem” zkrátka soucítí. mimochodem, dokonce i popularita adolfa hitlera stoupla poté, co byl zatčen a uvězněn. a v té cele získal dostatek času na sepsání mein kampf…. humanitární puče si pochodem institucemi zajistily „neprůstřelnost” a zdání legitimity. ale to už je pouze poslední fáze před budováním echt totality, ze které nebude úniku. a bezpráví, šikana a politické procesy se stanou státní doktrínou. vítejte v padesátkách v čssr…. čtěte také:drulák: odsouzení le penové je útokem na demokracii georgescu se pokusí zvrátit další vyřazení z prezidentské volby proč na východě německa vyhrává afd? lidé jsou tam odolnější vůči masírce.