V posledních týdnech začala dostávat reálnější obrysy naděje, že konečně skončí nesmyslná válka na Ukrajině. Ale někteří „mírotvůrci“ se vytasili s požadavky neznamenající ve skutečnosti nic jiného než její pokračování.
Nejspíš je sice třeba počítat s ještě celou řadou složitých a náročných jednání, při nichž to bude jednu chvíli vypadat, že vytoužený mír je už na dosah, aby pak došlo ke zvratu znamenajícím jeho opětovné oddálení. Což se několikrát zopakuje. Věřme však, že kompromis se nakonec najít podaří a Ukrajinci se konečně přestanou strachovat o své syny, manžele, otce a bratry na frontě a ti zase o své blízké v zázemí.
Mír, nebo válku?
Ne všichni si však mír přejí. Alespoň tak lze usuzovat z řady prohlášení od lidí, kteří sice na jedné straně hovoří o míru, ale jedním dechem vyjmenovávají takové podmínky pro jeho uzavření, že tím dopředu jakýkoliv kompromis vylučují. Jedním z nich je třeba požadavek na sjednání „spravedlivého míru“. Co by to jako mělo být? Podle Ukrajinců by se měly obě strany vrátit do svých postavení před zahájením války, Rusové znovu postavit to, co zničili, zaplatit válečné reparace a Vladimír Putin se nechat zavřít v Haagu do kriminálu. Netřeba snad zdůrazňovat, že Rusové považují za „spravedlivý mír“ něco diametrálně odlišného.
Je to samozřejmě celé nesmysl a nic jako „spravedlivý mír“ neexistuje. Obzvláště po třech a půl letech válčení. Vždy půjde o kompromis, při kterém někdo ustoupí o něco víc a jiný méně, přičemž mírová dohoda bude bezpochyby korespondovat i s aktuální situací na frontě.

Nechcimíři
Tito „chcispravedlivýmíři“ také zdůrazňují, že „Rusku nesmí agrese projít, protože by se tím vytvářil precedent pro její použití jako prostředku pro změnu hranic“. Jenomže násilí a agrese je prostředek pro změnu hranic odjakživa, a i kdyby Rusové odtáhli z Ukrajiny s nepořízenou, tak se na tom nezmění vůbec nic. Pokud by totiž opravdu takový odstrašující efekt fungoval, musel by panovat na celém světě mír minimálně od konce druhé světové války. Tak strašlivá porážka, jakou utrpělo Německo, by přeci musela odradit každého potenciálního útočníka.
Na co neumí tito „chcispravedlivýmíři“ odpovědět, je otázka, jak onoho „spravedlivého míru“ dosáhnout. Není divu, když ani není zřejmé, co to vlastně je. Nabízí se samozřejmě námitka, že na začátku každého jednání o míru přicházejí jednotlivé válčící strany s přemrštěnými podmínkami pro jeho uzavření, aby pak měly kam ustupovat. To však není případ požadavku na uzavření „spravedlivého míru“. On je totiž rozdíl, jestli jde o záležitosti sice přemrštěné, ale srozumitelné a jasně definované, nebo mlhavé a neurčité. Požadavky druhého typu vznášejí ti, kterým ve skutečnosti o řešení sporné situace nejde a jejich pravým cílem je jednání obstruovat. Takže jejich označení jako „chcispravedlivýmíři“ je vlastně zavádějící. Vytváří totiž dojem, že jim o mír opravdu jde.
Správně by se tedy měli nazývat „nechcimíři“…
Čtěte také:
Brusel chce šmírovat naše soukromí
To jsme na tom tak špatně, že se musíme srovnávat s Ruskem?
Rozhodnou volby soudy?















Americke atomove rakety na Krymu by byly pro Rusko smrtelnym nebezpecim. A nekterym kruhum v USA a jejich nohsledum v Evrope jde skutecne o zniceni Ruska. Banderovci se snazili vyhladit rusky jazyk, ruskou kulturu a Pravoslavnou cirkev na Donbasu. Nakonec by Rusove dopadli stejne jako Polaci v roce 1943.
Ruske pozadavky jsou nasledujici:
* Neutralita Ukrajiny
* Demilitarizace Ukrajiny
* Denacifikace + volby na Ukrajine
* Zaruceni prav mensin na Ukrajine
* 5 oblasti pripadne Rusku.
Rusko od techto pozadavku nemuze upustit, protoze se jedna o samou existenci Ruska.
Co to blábolíš, opičáku.
Ale kdeže, do volá po „míru“, volá ve skutečnosti po pokračování války.
Proč ale voláte po míru, když válka tu byla, je a bude. A kdyby Ivan odtáhl s pořízenou, tak se na tom změní co? Ruský mrdky mohou vraždit, protože tak se to dělá odjakživa, ale Ukrajina se bránit nemůže, protože tím prodlužuje válku? Vtip je v tom, že mír pro Rusko znamená zničení Ukrajiny. Rádo tedy bude o míru vyjednávat – čím déle, tím lépe.
Kompromis s tím, kdo vás chce zničit a pohltit? Zničí a pohltí vás o něco méně? To to slovo, jak jistě víte, neznamená.
Přístě napište něco dojemného třeba o ruských synech. I když to vlastně nejsou Rusové, to jsou jen rusifikovaní Rusové, socky odněkud z Asie. Když nebudou, lépe pro všechny.
Co to blábolíš, opičáku.
„NO“ – nomen omen.
Kolikrát to ještě použijete, tolikrát ze sebe znovu uděláte blba a tolikrát větší blbem se stanete, a to ve vašem případě jistě není nutné.
Prosímvás, to označení jsem si sám zvolil. Tehdy se o „nomen omen“ nedá mluvit. Pomohlo by, kdybyste si zjistil, co ten výraz znamená, ať to nepoužíváte, jako tetka Lhotská „mír“. Ačkoli, abych vám nekřivdil, ona to slovo znásilňuje, vy jen žvaníte, abyste vypadal chytrej, čímž se vracíme na začátek.
Co to blábolíš, opičáku.
Vám není pomoci. Krom hrubostí skrývaných za anonymitou v sobě nic kloudného nemáte. Vznášejte se tedy na pomyslném nymbu vlastní „velikosti“ a dejte mi svátek:-)
Co to blábolíš, opičáku.
Výborně, takže jste to pochopil. Jistě, jste velký psycholog, ale občas je třeba staré dobré konzervativní vzdělání.
https://messerinzidenz.de/
Lhotská ruská bachyně,
má savo ve vagíně.
Místo prcání propaganda,
není to žádná sranda.
Komouš Krahujec podkuřuje,
propagandu rozšiřuje.
Všichni chceme mír,
Hitler to dá na papír.
Poetika lži serou,
nadávky se z hrdla derou.
Slyšte spravedlivý mír,
schválí ho celý vesmír.
Putin se na oprátce houpe,
vazy praskají, občas křupne.
Rusko splácí reparace,
postupně polevují sankce.
Unesené děti se vrací z Ruska domů,
slzy štěstí pryští z očí,
radost je cítit na sto honů,
v Moskvě se na politbyro močí.
Říše zla se rozpadá,
vládne nezávislost a svoboda.
Čečensko je samostatné,
dynastie Kadyrovců už nevládne.
Ukrajina je zas celá,
Lipavského čeká dovolená.
Poetik však není idiot,
verše píše pro radost.
Moc dobře vím,
že spravedlnost nebude,
o třetí světové nesním,
jsem smířený s osudem.
Jsme v Česku, svobodné zemi,
můžete si vybrat strany,
z Krahujcových lží špatně je mi,
Lhotské přeji rozum a ne fámy.
Tady si můžete vybrat,
to si Rus ani Ukrajinec nemůže,
svině se však musí vysrat,
na víc než snůšku lží se nezmůže.
……..protože poetik-tik-tik-tik je idiot a anální veršotepec. BUM !!!
klasická bitva mezi softvérem a hardvérem. ůzemní a kulturní, náboženské a světské. materiální a duchovní. rozpor mezi tělem, duší a duchem….klasický jing jang dualizmus verzus monoteizmus…Často se vede spor o to, zda existuje jeden Bůh (monoteismus), nebo jich je více (panteismus). Použijeme-li opět jednoduchou analogii s flétnou, můžeme tento dávný mýtus navždy vyvrátit. V těle flétny je pouze sedm otvorů, přesto kombinace sedmi tónů a jejich četných permutací vytváří melodii hudby a flétna proměňuje vzduch v hudbu. K vytvoření melodie stvoření používá Bůh také různé tóny. Různá Božstva jsou jako prsty umístěné na flétně, které zdůrazňují jeden nebo více aspektů téhož Boha. Není možné zahrát hudební melodii na flétnu, která má pouze náustek, jímž se fouká, ale chybí jí otvory, jimiž by vzduch unikal ven. Dokud není sedm otvorů, které dávají sedm tónů k vykreslení rozmanitosti, nelze vytvořit žádnou hudbu ani melodii. Proud vzduchu vstupující do flétny je jeden a jediný. I když je vypouštěn sedmi různými otvory, zůstává jedním a tím samým proudem vzduchu. Bylo stvořeno mnoho Bohů, ale Božstva jsou ti Bohové, kteří jsou uctíváni a kteří jsou zcela ztotožněni se svými charaktery. Božstva jsou buď ženská, nebo mužská (Jing a Jang). Byla stvořena podle povahy, funkce a výživy prvotních kvalit (zákon podobnosti, zlatý řez), kterým vládnou a na nichž jsou podle svých různých funkcí ustanoveni jako předsedající Božstva. čágo bééélo zoombíci…