Vše je možné aneb K čemu je dobré, když vám uletí letadlo?

Dovolená je pohyb. A v pohybu se dějí věci, které se vám nestanou doma na gauči. Věci nejen příjemné, ale někdy i dost nepříjemné. Třeba, že vám uletí letadlo. Jenže nic není náhoda – a i nepříjemné situace mají svá sdělení.

Ve čtyřech jsme se vypravili za kamarádkou Gábinou, která přesídlila na Kanárské ostrovy, konkrétně na druhý největší ostrov souostroví, na Fuerteventuru. Gábina pronajímala apartmán v resortu ve městě Corralejo. Sehnala nám úžasné spojení s přestupem v italském Bergamu. Ráno z Prahy, v Bergamu asi tři hodiny na přestup, později odpoledne jsme měli být na Fuerteventuře.

V Bergamu jsme byli z Prahy cca za hodinku. Měli jsme na přestupu čas, tak jsme prošli duty free obchody a radostně jsme si všichni čtyři (manželský pár a já s kamarádkou) zakoupili půl litru Tullamore Dew whisky. Došli jsme ke gatu, kde byl prostor plný cestujících. Hned vedle gatu byla kuřárna, kterou jsme s povděkem navštívili. Pak jsme si sedli mezi turisty u stále plného gatu. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že bychom už měli odlétat. Cestující ale seděli v klidu. Zeptala jsem se, kam letí, a s překvapením zjistila, že do jiné destinace než my. Začali jsme hledat naši vstupní bránu, ta však byla už zavřená. V tom jsme viděli odlétat naše letadlo.

Scénář v krizi

V krizových situacích nejprve nastupuje scénář: kdo je vinen? Takový scénář jsem hned v počátku utnula sdělením, že jsem vše s Gábinou zařídila, ale vedoucí výpravy nejsem. Všichni jsme dospělí. Řešení stejně bylo na mně, protože jsem byla jediná, kdo mluví jiným jazykem než česky. Pravdou je, že nás před odletem letadla žádná výzva nehlásila, přestože jsme měli v letadle jeden kufr do podpalubí.

Volala jsem Gábině, která po prvotním šoku začala hledat jiný spoj z Bergama. Já šla k přepážce letecké společnosti – naštěstí tam byla operátorka mluvící francouzsky. Trochu zbledla, když jsem jí řekla, že letadlo odletělo s naším kufrem. Zřejmě to její leteckou společnost vzhledem k bezpečnostním opatřením trochu vyděsilo. Bohužel ne natolik, abychom zpětně dostali jakoukoliv satisfakci.

Záchranářka Gábina

Kamarádka Gábina sehnala nejrychlejší možnou náhradu letu přes Barcelonu a dále na jiný kanárský ostrov. Zpoždění 24 hodin, ale co dělat… Problém byl, že odlet byl z jiného letiště. Zaplatili jsme nové letenky, sehnali taxi skoro za bambilion a posilněni z jednoho půllitru whisky jsme se vydali na cestu. Taxikář, kterého přes telefon instruovala Gábina, věděl, že spěcháme. Na čtyřproudové dálnici to neuvěřitelně napálil. Jenže po pár kilometrech totální zácpa. Odpolední špička v Bergamu. Stálé telefonáty Gábiny, stálé vysvětlování řidiče, že s tím nic neudělá, nelze odbočit z dálnice, jediná cesta je tato.

Taxikář měl spuštěnou navigaci, na které se stále měnil čas našeho dojezdu na druhé letiště, a to v náš neprospěch. Už jsme poprosili naši kamarádku v autě, aby kontaktovala svého přítele v Praze, zda pro nás může přijet. Bylo téměř jasné, že nové letadlo nestihneme a další cestu – jak jsme se dohodli – už platit nebudeme. Asi po 20 minutách se najednou provoz uvolnil. Taxikář to napral přes stovku i v tunelech, čímž riskoval svou licenci, ale jel jako závodník Formule 1. Před letištěm mi volala Gábina a řekla, že musíme na letišti křičet, jak umíme, předběhnout fronty a letět ke gatu.

I whisky jsme provezli

Když jsme vystoupili z taxi necelých 10 minut před odletem letadla, ještě jsem se ohlédla. Taxikář stál s božským úsměvem ve slunci. „Je to anděl,“ pomyslela jsem si a vtrhla do odbavovací haly. Postupovali jsme podle pokynů, křičeli jsme, všechny cestující jsme k jejich údivu předběhli. Před osobní prohlídkou na mě kamarád křikl – vyhoď tu whisky! „Oni ji objeví a vyhodí,“ ujistila jsem ho. Kontrolorka okamžitě z mého zavazadla na palubu whisky vyhmátla. Sdělila jsem jí, že jsme ji koupili na letišti v Bergamu, kde nám uletělo letadlo. Na vteřinu zaváhala a pak mávla, že si ji mám nechat. Ukázala jsem k druhému odbavovacímu pásu, kde stál kamarád, a sdělila jí, že on má whisky dvě. Mávla rukou a svému kolegovi naznačila, že nás má nechat i se všemi whisky jít. Proletěli jsme odbavením a utíkali chodbami ke gatu. Na tomto letišti už nás i vyvolávali jmény. Doběhli jsme, za námi se zavřely dveře letadla a okamžitě jsme vzlétli.

Celý pobyt na Fuerteventuře, kde jsme se do moře dostali asi na půl vteřiny, protože foukalo tak, že se téměř nedalo dýchat, byl poznamenán velkým spojením po dramatickém cestování. Vycházeli jsme si vstříc, brali na sebe až neuvěřitelné ohledy. Vzhledem k větrnému počasí se z nás stala kavárenská sekce, jednou jsme se vykoupali v bazénu v našem resortu, trochu jsme cestovali pouští, ochutnali piva, ale celou dobu jsme byli spojeni prožitou příhodou.

Poučení?

Kromě opravdu neobvyklého vstřícného jednání všech během pobytu jsem po pár měsících mluvila se svým známým, který mi sdělil: „Já jsem vždy, když nějaký blázen jel jak o život, nadával a snažil se ho zbrzdit. Po té zkušenosti z Bergamu, když vidím, že někdo spěchá (má chalupu směrem k pražskému letišti, tak to zažívá často – pozn. autorky), uhnu, někdy i zastavím, když je to možné. A říkám si, co já vím, co se mu stalo!“

Prostě každá naše situace není náhodná a má nás něco naučit. Třeba to, že vše je možné a že ne vždy máme situaci pod kontrolou. Nicméně každá naše situace má kontrolu vyšší. Tak až vám nedejbože uletí letadlo, nepanikařte. Copak víte, proč se to stalo? Nesporně to nějaký smysl má.

Čtěte také:
Zpovykaná civilizace se zahubí sama
Negrelliho viadukt, letní odpoledne a smrt
Rána, bum, silvestrum