Jezdím sem tam Prahou tramvají. Pro představu – jako starší účastník hromadné přepravy jsem kontrolory jízdenek přecházena. Občas mě nebo podobně starého cestujícího někdo pustí sednout. Většinou sedadlo uvolní lidé mezi 40 a 50 lety. Teenageři téměř nikdy. A to jak Češi, tak cizinci.
Velmi zvláštní bývá situace, kterou si ze svého dětství nepamatuji, kdy sedí v tramvaji dítě 5–10 let a nad ním stojí jeho mladá maminka a brání ho svým tělem. Oba s mobilem v ruce, odkloněni od dění v realitě, která je okolo nich.
Nikdo je to neučí
Pamatuji se na cesty MHD v mládí. Někdy jsme se také usadili a nechtělo se nám vstát, když nastoupili starší. Dělali jsme, že je nevidíme. Ale většinou nám dobře nebylo. Měli jsme totiž výchovu, že starší lidé se v dopravním prostředku pouštějí sednout. A tato výchova byla tak silná (z rodiny, školy), že jsme si sice sedadlo někdy uchránili, ale fakt jsme se velmi styděli.
Dnes to mladí tak nemají. Klidně se starším, často i lidem s viditelnými zdravotními problémy, dívají do očí, usmívají se. Vůbec jim totiž nepřijde, že je něco špatně. Nikdo jim to nikdy neřekl.
Jednou jsem nastoupila do tramvaje, přede mnou tak 10ti letý chlapec se školní taškou na zádech hbitě zaujal jediné volné místo. Tramvaj byla dost plná a kolem chlapce seděli starší lidé. Vedle mě stála také seniorka. Podívaly jsme se na sebe a jen se chlapcovu usazení usmály. U dveří stál asi 45letý muž. Když se tramvaj rozjela, zavolal na chlapce: „Chlapče, co kdybys vstal!“ Školák však neslyšel, nebo dělal, že neslyší. Muž byl vytrvalý: „Chlapče, tebe myslím, co sedíš!“ Tehdy se chlapec otočil, vypadal dost udiveně a naštvaně. Muž ale velmi důrazně a nesmlouvavě řekl: „Vstaň a pusť sednout starší!“ Kluk velmi neochotně vstal. Otočila jsem se na muže a řekla mu: „On za to nemůže, nikdo ho to neučí!“
Mají to v ruce rodiče
Jen malá epizoda všedního dne. Přemýšlela jsem, zda o tom kluk řekne rodičům. A jak jeho rodiče, počítám ve věku kolem 30ti let, budou reagovat? Podle přístupu maminek, které v MHD stojí nad svými malými ratolestmi a zajišťují jim patřičný komfort, na který mají přece jejich děti právo, nebyla moje představa takového rozhovoru příliš příjemná. Viděla jsem rozčilené rodiče, kteří říkají synkovi něco ve smyslu – jak si to může nějaký chlap dovolit tě takhle šikanovat. Kdybychom tam byli, to by viděl!
Možná se ale mýlím. Jiný den podobná situace, také školák s aktovkou na zádech na sedadle, nad ním matka. Nastoupí starší muž. Syn se ani nepohne. Matka: „Vstaň!“ Syn velmi rozladěně na matku: „Proč?“ „Vstaň ti říkám. Pustíš sednout pána!“ Syn: „Proč jako?“ Matka: „Protože jsi mladší!“ Syn: „Byl jsem tu dřív!“ Matka: „V tramvaji možná, ale na světě byl dřív pán. Vstaň a nediskutuj!“ Syn se velmi neochotně zvedl. Výchovná lekce přímo v terénu. V duchu se usmívám. Nicméně mám pocit, že jde o situaci spíše výjimečnou. Co myslíte?
Před několika málo lety mě začali někteří lidé pouštět v pražské MHD. Cestující různého věku, když mladší, tak většinou mladé ženy. Nikdy milé nabídky nevyužívám, snad až budu ještě o dost starší ? S těmi dětmi a jejich rodiči máte pravdu.
…Stará paní na nás ukázala prstem a pištěla: „Darebáci, starýho člověka nepustí sednout.“ Upozornil jsem ji jemně, že celou cestu stojím na jedné noze a ještě ne na své. „Stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil, já je znám.“…“Mělo by se střídat, jsme taky unavení,“ prohlásil malý dědeček a rozhlédl se po lidech, kteří seděli. „Samozřejmě, střídat,“ ozvalo se ze všech stran a stojící se vrhli na sedící…
…“To je koloběh života,“ prohlásil filozof. Ale lidé už neměli náladu na filosofii a ušlapali ho.
A nějaká vlastní myšlenka by nebyla? Nebo aspoň uvést (pro mladší), že se jedná o nadčasovou povídku Šimka a Grossmanna Moje jízda tramvají? – prohlásil jsem tvrdě a prorazil hlavou okno, neboť tramvaj sebou divně škubla … :o)
Co byste ještě nechtěla?
Jsou jedineční a mají nááárok. Připravují se na život.
„Liberální“ DEMOGRACIE není žádná sranda.
Jela jsem autobusem do Prahy. Polovinu autobusu obsadil oddíl skautů. Nad nimi se drželi starší a o mnoho starší lidé. Trvalo to skoro 2 hodiny. Oni si totiž koupili místenku. Takže skauti taky neberou ohled, jejich vedoucí pochopitelně seděli také.
Tohle je ale jiná situace. Pokud doprava umožňuje zakoupení místenky, tak je mi líto, ale všichni měli tuhle možnost. Zvlášť ti starší by měli pamatovat na svůj zdravotní stav a zajistit si vždy maximální možný komfort během přepravy. Nikdy se nejedná o částku, která by někoho výrazně zasáhla.
MHD, tedy doprava, kde je to „kdo dřív přijde, ten dřív sedí“ je to bez debaty a pokud děti nevychovali rodiče, není na škodu jim to v dopravním prostředku znovu a důsledně vysvětlit.
Násilné vymáhání slušnosti? To snad nemyslíte vážně. Jak víte, že to dítě nejede třeba od lékaře, nebo k lékaři? Jak víte, že nemá fyzické problémy? To dítě má stejná práva, jako vy. Je mi 67, ale tyhle mezigenerační klíny nesnáším.
Kde jsem psal o násilí?!?
„Důsledně“ znamená nenechat se odbýt a vysvětlit nepoučenému dítěti, že starší se prostě pouští sednout – ze slušnosti. A pokud má fyzické problémy, má taky pusu, kterou svoji potřebu může obhájit.
Je mi 42, ale tohle čtení mezi řádky věcí, které tam nejsou, nesnáším.
Vy to násilí evidentně nevidíte. Já ano. Ne v textu, ale v popisované situaci. Už samotné postavení dítěte ve sporu s dospělým je nerovné. Pokud byste to dítě slušně poprosil, nechal mu svobodný výběr, zda vás pustí nebo nepustí sednout, pak je to v pořádku. „Důsledné vysvětlování“ je nátlak, kde stavíte dítě do pozice, že ze strachu raději ustoupí. Pokud někdo nezasahuje do vašich práv, nedává vám to právo mu cokoliv „důsledně vysvětlovat“. Nejste rodič, ani škola. Můžete si o slušnosti toho dítěte, nebo jeho rodičů myslet co chcete, ale to je tak všechno. „Umravňovače“, kteří mají jasno, jak by se měli chovat ti druzí, potkávám často.
To je podstata svobody.
S prominutím, pokud si koupím místenku, není důvod, abych neseděla. Ti starší a ještě starší měli možnost si místenku také koupit…
Ono to všechno bohužel souvisí s akcentací lidských práv. Všichni mají na všechno právo! I ty děti mají přece právo sedět. Nic proti lidským právům, ale o to více se pak zapomíná na obyčejnou lidskou slušnost. Ta totiž v žádném právním řádu zakotvena není.
Máte pravdu, zapomíná. Je to o vzájemné ohleduplnosti všeobecně. Ale nelze to svádět jen na mladé. Bezohledný může být mladý i starý. Jeden v metru, druhý třeba na silnici.