Rakušan a rozpačitá debata v Sokolově

Když vyrazí fotbalová star na exhibici s FC Dolní Kotěhůlky, je to svého druhu frajeřina, kuriozita a zábavná událost. Víc, než o fotbalu je to sportovní gesto a společenská událost. Něco jiného ovšem bude, pokud by se takový zápas měl konat pravidelně, a ještě po dobu několika měsíců. Pak se vtírá otázka, co je vlastně jeho smyslem a zda to má daná hvězda vůbec zapotřebí. A také odpověď, zda je vůbec ještě hvězdou, pokud se bez podobných exhibicí nadále neobejde.

Rakušana chodí podporovat jeho fanoušci

S Rakušanem je to stejné. Že se na debatách nikdo nic nedozví a na otázky bude nejpřijatelnější odpovědí nevím, už lidé pomalu zjistili. Otázek, jdoucích přímo na komoru, bez okecávání a jasně podložených argumentů, bylo opět poskrovnu. Exhibicí na hraně pavlače a mašíblu bylo stejně, jako minule. Ale co úplně zmizelo, byla atmosféra nepřátelského klokotajícího kotle. Ke konci už debata připomínala spíš návštěvu milicionáře ve školní družině. Vzletné fráze a proklamace, co by jak mělo být a jak by se to mělo udělat, zní trapně od jakéhokoli politika. U člena vlády, po dvou letech vládnutí, pak tuplem. Co chystá konkrétně pro občany sám Rakušan, jsme se nedozvěděli.

Zato bylo zjevné, že na akci přibylo jeho příznivců a více či méně skrytých podporovatelů. Hospodská vřava tak záhy vyšuměla v atmosféru školní besídky s nesmělým potleskem vystupujícím. Asi za odvahu, protože co sám Rakušan hodlá v druhém poločase udělat, neprozradil. A to je málo. Z téhle kontumační výhry moc politických bodů nebude. Rakušan totiž říkal přesně to, co jindy. Bezobsažné fráze, se kterými nelze ani nesouhlasit, protože není s čím. Žádný diskomfort se nekonal, nic ho netlačilo k nečekaným odpovědím na hraně, jako to uměl Zeman nebo Klaus. Zmizel tak další důvod, proč na podobné debaty chodit, nebo je, byť jen sledovat. A zmizel tak i důvod, proč by měl STAN do podobného turné nadále investovat.

Sebeexhibice

Tohle ztratilo momentum. Respektive, mělo jej přesně takové, jako jakákoli stranická prezentace. Zábavnost hospodského kaskadérství pohasla na úroveň tiskovek Petra Fialy. A Michal Repa kaboní obočí. Protože si neuvědomil, že tyto akce jsou sice lokálně pořádány, ale celonárodně hodnoceny. A přestaly být zajímavými, ledva začaly. O motivaci Víta Rakušana si můžeme myslet cokoliv. Třeba to, že po zneužití Pirátů sahá STAN po žezle v rámci Pětikoalice. Slabá ODS se slabým premiérem už takřka není vidět, a to ani v negativním světle, což už je co říct. Fialu zastínil i jinak mdlý Petr Pavel se svým novoročním projevem, ale nic dalšího se nekonalo. A do tohoto infotainmentového vakua nakráčel Rakušan s kolty proklatě nízko. Ale proti němu nikdo nestojí. Prázdná prérie. A z koltového souboje se tak může nakonec stát jen trapná sebeexhibice se střelbou do vzduchu.

Je to hezký závěr, ale vše může být i jinak. Michal Repa není hloupý a politický marketing umí. A s touto alternativou musel počítat. Dovedl dostat do sedla jak Čaputovou, tak Petra Pavla, nebo proruské síly v Černé Hoře. Z Čaputové se nakonec stala prezidentka na jedno použití a Petr Pavel už avizoval stejný scénář. Vadí to? Zajisté nikoliv, zadání bylo splněno. Záruční doba pro politický úspěch neexistuje. A pokud ano, netrvá víc jak do konce volebního období.

A to může být i odpovědí na to, co nyní čeká Rakušana…