V popelnici umřu!

Jde o zařízení, kam mohou zejména matky zcela anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě. Babybox je speciálně vybavená a vytápěná i klimatizovaná schránka umístěná na snadno přístupném místě většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. Matka (či jiný příbuzný) má po odložení dítěte čas několik minut na bezpečný a anonymní odchod od babyboxu. Několik minut po odložení dítěte se ozve alarm ve zdravotnickém zařízení oznamující odložené dítě. O to se následně postará zdravotnický personál. Pokud se o odložené dítě rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci.

Člověk je tvor společenský, a proto jeho přirozenou vlastností je vzájemná sounáležitost a solidarita s ostatními členy společenství. K ní patří i starostlivost a často společná péče o potomstvo v případě, že se přirozená matka nemůže z různých důvodů o dítě starat. V hluboké minulosti tuto povinnost plnili nejbližší příbuzní, kmeny a klany, v dalším období církevní zařízení, obce a města.

Papežův zásah

Již v této době se případy, kdy matka chtěla dítě beztrestně a často anonymně opustit, neohrozit však přitom jeho bezpečnost a zdraví, řešily jeho odložením na veřejném místě nebo přímo do bezpečí kláštera či jiného podobného zařízení. V antickém Římě byly děti odkládány na veřejných tržištích. Ve Francii byly již v 5. století u kostelů položeny mramorové mísy, do nichž bylo možné nechtěné dítě odložit.

Technická zařízení podobná současným babyboxům se v Itálii používala již ve 12. století. Římské matky, které své novorozené děti nechtěly nebo nemohly vychovávat, se jich často zbavovaly vhozením do řeky Tibery. To se nelíbilo papeži Inocenci III. (vlastním jménem Lotharius Segni), který vedl katolickou církev v letech 1198-1216. Ten nařídil hned v prvním roce svého pontifikátu klášterům, aby zřídily speciální zařízení na odkládání a záchranu nechtěných novorozenců. Byla umístěna na veřejně přístupném místě, nejčastěji na bráně kláštera. V Itálii se přestala používat v polovině minulého století, píše se na webové stránce babybox.cz.

Otec zakladatel

S myšlenkou uskutečnit totéž v České republice přišel novinář, spisovatel a chovatel koní Ludvík Hess. „Je to už přes dvacet let, kdy mě to napadlo při zachycení zprávy o dalším odloženém dítěti, již si nepamatuji, zda na tom bylo zdravotně velice špatně nebo přímo mrtvé. Řekl jsem si, že takhle to nemůže pokračovat,“ vzpomíná v rozhovoru pro Deník TO.

Od nápadu k jeho realizaci uplynuly skoro dva roky. „První babybox vznikal s velkými problémy. Chtěl jsem jej umístit v Gynekologicko – porodnické klinice U Apolináře. Tam se mi dohodnout nepodařilo, nakonec se to poměrně rychle povedlo v GynCentru v pražském Hloubětíně. Šlo o soukromé zařízení, jehož majitelé byli mými kamarády. Z jejich strany to v tu dobu byla určitá odvaha, jelikož proti zřizování babyboxů bylo ministerstvo zdravotnictví a také ministerstvo práce a sociálních věcí.“

Legislativa týkající se něčeho podobného neexistovala a jeden z argumentů odpůrců byl, že odložení dítěte se považuje za trestný čin. Muselo se ujasnit, že jde o trestný čin v případě, pokud jej to ohrozí na životě a na zdraví, což se v tomto případě rozhodně neděje. Jako další důvod, proč by babyboxy neměly vznikat, se používal fakt, že odložené dítě nepozná své biologické rodiče. To je podle Úmluvy o právech dítěte, kterou český stát podepsal, jeho právem. Ačkoli v současné době odpůrců již tolik není, argument o nepoznaných biologických rodičích se stále objevuje na scéně. I odmítači babyboxů by však měli uznat, že novorozeně odhozené do popelnice, o čemž se občas stále můžeme dočíst, své rodiče, pokud přežije, také nepozná.

Utajený porod není utajený

Výboru OSN pro práva dítěte vyzval k opuštění babyboxů a většímu využívání utajených porodů. Ředitelé nemocnic v Česku dostali na začátku roku dopis z ministerstva zdravotnictví, v němž je ministerští úředníci prosí o podněty k babyboxům a údaje k utajeným porodům.

„Utajené porody mají svá omezení a nejsou vhodné pro všechny matky. Jsou dostupné pouze svobodným Češkám, což zanechává jiné matky mimo tento systém. Neumožňuje takový porod cizinkám, vdaným ženám anebo těm, které jsou po rozvodu,“ říká Ludvík Hess.

„Navíc utajené porody zas tak utajené nejsou. Protože ta matka musí přijít do nemocnice, prokázat se tam občanským průkazem, kartičkou pojištěnce, aby měl ten porod kdo zaplatit, svým rodným listem a na místě se smolí žádost o utajený porod. To vše se strčí do obálky, a když si to opatrovnický soud vyžádá, a to si vyžádá doslova ve 100 procentech případů, tak se ta obálka otevře a dá se mu k dispozici. Navíc matka se tímto prohlášením, které učiní v nemocnici, nevzdává svých rodičovských práv. Těch se může vzdát teprve u soudu. Musí se zúčastnit všech jeho jednání, která jsou o tom děťátku, a tam se samozřejmě sejde nejen se soudními úředníky, ale i s náhradními rodiči, kteří to děťátko chtějí převzít, sejde se tam i s angažovanou veřejností, protože opatrovnické řízení je pro veřejnost volně přístupné,“ vysvětluje.

Není třeba se obávat, že děti odložené v babyboxech skončí v Dětských domovech, Klokánku nebo podobných zařízeních. „Předběžní opatření o možnosti adopce či osvojení dítěte vydává v těchto případech opatrovnický soud v řádu dní. Prověřených zájemců o odložené děti je opravdu dostatek,“ říká.

Vše financují dárci

V České republice nyní funguje 88 babyboxů, které k 27. květnu letošního roku zachránily 264 dětských životů. Naprostá většina z nich je umístěna ve zdravotnických zařízeních, jako jsou nemocnice, polikliniky nebo stanice rychlé záchranné služby, zajímavostí je, že tři si vyžádaly do svých budov také radnice městských částí v Praze 2, 6 a 8.

Výroba jedné „bedýnky“ vyjde zhruba na 300 tisíc korun. Finanční náklady na provoz a údržbu nejsou nikterak závratné a hradí je podle dohody buď provozovatel zařízení, kde je umístěna, nebo zřizovatel. Tím je zapsaný spolek BABYBOX – Ludvík Hess a Jakub Hess pomáhají odloženým dětem spolu s Nadačním fondem pro odložené děti STATIM.

Peníze na provoz shání také sám zakladatel Ludvík Hess: „Není to jednoduché, oslovuji lidi osobními dopisy, což také něco stojí. Máme však i velké sponzory, dlouho to byla Nadace Jistota Komerční banky, nyní jsou to třeba drogerie Rossmann nebo Nadace Agrofert. Ale je jich mnohem víc, všichni jsou uvedeni na stránce babybox.cz, a jejich pomoci si vážím. Drobnější přispěvatelé ale také nejsou zanedbatelní, lidé či firmy mohou přispívat právě přes výše zmíněnou stránku, kde si také lze vybrat formu pomoci.“

Tipnete si, jaké motto najdete dole na každé stránce webu, pokud na něj zavítáte? Najdete jej v titulku našeho článku.

Čtěte také:
Jací zločinci ničí naše děti? My sami…
Nečiňme děti závislé na tabletech a telefonech
Nevratné poškození dětí LGBT+ propagandou hrozí a je třeba to zastavit