Španělsko jako most mezi Evropou a islámem?

Zřejmě s tímto cílem na mysli také levicová vláda rozhodla v příštích třech letech legalizovat pobyt 900 tisícům ilegálních imigrantů. Těch, kteří už ve Španělsku jsou. Pro ty, kteří ještě přicházet budou, žádá od Bruselu uspíšení platnosti nového migračního zákona o rok čili už od 2025. Legální celoevropské rozprostření sílící imigrace, jejíž současný nápor, hlavně na Kanárských ostrovech, Španělsko přestává zvládat.

Španělská iluze

Důvody jsou ekonomické, demografické a ideologické, možná ještě přesněji náboženské. Španělsko, jako jedna z mála evropských zemí, prochází silným hospodářským růstem. Aby jej zvládalo, potřebuje početnější pracovní sílu než mu poskytuje španělská mládež, která už několik let zažívá úbytek hrozící budoucím zhroucením při nynější porodnosti 1,2 (k národnímu přežití je potřeba 2,1). „Depopulační bomba“ tomu říkají španělští sociologové. „Demografická zima“ to nazývá premiér Sanchez. S dodáním, že „na imigraci závisí naše současná a budoucí konkurenceschopnost, ekonomický růst a udržitelnost našeho modelu sociálního zabezpečení“. 

Španělé – jimž se roční ilegální imigrace téměř zdvojnásobila – se nacházejí zřejmě ještě v té šťastné fázi (nebo iluzi), v níž mimoevropská imigrace představuje ekonomický přínos, na rozdíl od severnějších sousedů, jimž už to statisticky vychází na ekonomickou zátěž. Možná i proto, že ti, jež práce baví, tu zůstávají, a ti, jež nebaví, se přesouvají dál za štědrou sociální podporou.

Aby se ti pozůstalí mohli cítit doma, je lidské jim poskytnout kulturní zázemí. Tím je pro většinu příchozích islám. K tomu jsou Španělé vstřícněji naladěni než většina ostatních Evropanů. Pomáhá jim k tomu víra v někdejší zlatý věk, v němž se zde pod laskavou vládou islámu osm staletí všichni bratřili a vytvářeli politickou, kulturní a etnickou pohodu zvanou conviviencia, po níž ve španělštině dodnes zůstalo 6 tisíc arabských slov.

Nevadí, že tento mýtus seriózní historici jako Dario Fernández-Morera a Andrew Bostom vyvrátili na základě tehdejších muslimských záznamů a překlasifikovali jej na sice občas kultivované, ale jindy plundrující, rozkrádající a masakrující pirátské a otrokářské impérium vyvážející do chalífátů křesťanskí otrokyně a vykleštěné eunuchy. Jeho velkolepou Alhambru stavěly tisíce křesťanských otroků. Tolerantní muslimská Granada za jeden den roku 1066 zmasakrovala tamní všechny tři tisíce Židů. V jiný den zase město Orihuela povraždilo tisícovku neposlušných křesťanů. V ještě jiný den muslimští Cordóbané připravili svým křesťanům kremaci zaživa rovnou v kostele. A spousta podobných příběhů.       

Mýtus míru

Ten mýtus si vytvořilo Osvícenství z nenávisti ke křesťanství. A nám stojí za všimnutí, že dnešní mýtus „náboženství míru“ je u západní levice opět spojen s nenávistí ke křesťanství, potažmo judaismu. Takže nás nepřekvapí, že první várka španělských domácích konvertitů k islámu hned po Francově smrti v roce 1975 pocházela z řad bývalých komunistů, nacházejících novou víru hned po zákonném povolení nekatolických náboženství a založením první muslimské obce v Granadě. Dnes konvertité uvádějí, že jich je až 20 tisíc.

Tehdy zde taky islám rozjel čilý kulturní džihád, s bohatým přispěním Saudské Arábie, Kataru, Emirátů a Ománu, které zde začaly skupovat přímořské rezidence a financovat stavby mešit. Od té doby zde probíhá, co francouzský časopis Valeurs Actuelles nazývá „la conquête tranquille“ čili poklidné nenápadné dobývání džihádem demografickým a finančním. Kulturní centra, megamešity, arabské hotely, propagace islámu, lákání konvertitů, halal potraviny. Araby financovaný TV kanál Cordoba TV, miliardové skupování korporací.  

Demograficky roste španělský islám nejrychleji z celé Evropy. Zdejší průzkumy náboženského pluralismu, které potvrzuje Comisión Islámica de España, uvádějí tyto číslice: Rok 1990 – počet muslimů 100 tisíc. Rok 2010 – 1,5 milionu. Rok 2017 – necelé 2 miliony. Konec roku 2023 – 2,5 milionu. Desetinásobný růst během 30 let. To je počet oficiální čili registrovaný. Neoficiálně jsou to 3 miliony, odhaduje ředitel oné islámské komise Mohamed Ajana. Většina je původu marockého, alžírského a senegalského, další tisíce jsou pravidelní návštěvníci nebo majitelé nemovitostí nostalgicky obhlížející někdejší islámské památky v Granadě, Seville a Cordobě. Počet mešit roste 20 % ročně, na dnešních 1400. Představuje to 21 % všech náboženských budov.

Most islámu do Evropy přezdil Španělsko spisovatel Ignacio Cembrero. Modlitbu za navrácení Cordoby Alláhovi zakotvili imámové v islámské liturgii. A Alláh to tu bere hezkým nenápadným švungem.

Čtěte také:
Za humny nám sílí velmoc. Polsko má ambici dominovat Evropě
Jak Big Tech cinkla evropské volby
Případ Tommyho Robinsona – ostuda labouristické vlády