Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Ševčík na kandidátce SPD aneb dvojí metr v akci

Lídři všech krajských kandidátek SPD
Lídři všech krajských kandidátek SPD. Zdroj: Profimedia
Petr Žantovský
Petr Žantovský Komentátor

Jak informovala mainstreamová média, hnutí SPD dnes představilo své volební lídry pro podzimní sněmovní volby. Půjde do nich společně se Svobodnými, Trikolorou a PRO. Politici menších uskupení budou na kandidátce SPD, předsedové spolupracujících stran zpravidla v pozici lídrů.

Bylo to od SPD a ostatních nepochybně racionální rozhodnutí – sjednotit síly stran, jejichž ideologie si je dosti blízká, i když rozdíly bychom jistě našli (třeba mezi samotnou SPD a některými pravicověji definovanými subjekty), ale to v dané chvíli ustoupilo do pozadí. Chápu-li tento sjednocovací krok správně, jde o to, aby nepropadl víc než milion hlasů pro neintegrované malé subjekty s blízkým programem do koše, což se stalo při minulých volbách v roce 2021.

Proto jistě muselo ustoupit hodně osobních ambicí, a to jak na úrovni vedení těch stran, tak mezi členskou základnou. Výsledkem je tento seznam:

Praha – Markéta Šichtařová
Středočeský kraj – Tomio Okamura
Moravskoslezský kraj – Jindřich Rajchl
Jihomoravský kraj – Miroslav Ševčík
Olomoucký kraj – Radim Fiala
Kraj Vysočina – Radek Koten
Zlínský kraj – Zuzana Majerová
Pardubický kraj – Jan Hrnčíř
Královéhradecký kraj – Vladimíra Lesenská
Ústecký kraj – Jaroslav Foldyna
Jihočeský kraj – Libor Vondráček
Plzeňský kraj – Marie Pošarová
Liberecký kraj – Radovan Vích
Karlovarský kraj – Karla Maříková

Jak lze vidět, jedná se o pestrou směs osob dílem ze stávajícího poslaneckého týmu SPD, dílem z dosud neparlamentních škamen (Šichtařová, Rajchl, Ševčík, Vondráček), či exposlanců za jiné strany (Foldyna, Majerová).

Když si pročítáte mediální ohlasy, zaskočí vás, že dlouhá řada novinářů jako by byla na jiné tiskovce, než jsem s dovolením byl já sám. Téměř nulovou pozornost věnují programu, nediskutuje se ani o výhodách či rizicích tak doširoka rozkročeného subjektu plného nepochybně rozmanitých osobností s vysokými aspiracemi. To by možná měla být první otázka každého novináře, zejména toho, kdo si trochu pamatuje vývoj české parlamentní scény aspoň za poslední čtvrtstoletí. Na podobné zamyšlení jsem zatím nenarazil.

Zato médii běží refrén: „Největším překvapením je asi to, že bývalý děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, nestraník Miroslav Ševčík bude lídrem v Jihomoravském kraji (píše mj. iDnes). Přitom každý, kdo doc. Ševčíka zná, ví, že je to homo politicus a bylo jen otázkou času, kdy se to projeví podobným způsobem. Možná, ale to jen spekuluji, do politiky vystrčil Ševčíka samotný rektor VŠE Petr Dvořák, který s ním už přes dva roky vede jen málo pochopitelný souboj. To ale teď není podstatné.

Hloupý, nebo navedený?

Jedním z důvodů k napsání tohoto článku byl post novináře Ondřeje Koutníka (o jeho anti-ševčíkovské kampani jsme již psali zde). Koutník na sociální síť instaloval toto věru podivuhodné sdělení: „Proruská Okamurova parta právě oznámila, že ekonom Ševčík povede SPD do voleb v Jihomoravském kraji… Teď už z VŠE nadobro zmizí nebo tam furt povede katedru?“ (opsáno i s pravopisnou chybou – chybějící interpunkcí před slovem nebo).

Rád bych autorovi těch slov připomněl jednu knihu, kterou by měl znát. Jmenuje se Ústava České republiky. Jde mi konkrétně o Článek 19, bod 1: „Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.“ Tedy jde o všeobecné volební právo, vůči němuž mohou být namítnuty specifické okolnosti, viz Článek 22, bod 1: „S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.“ Ať čtu, jak čtu, v Ústavě nenacházím žádné ustanovení, které by zamezovalo tomu, aby se poslancem stal vysokoškolský pedagog, popř. v rozumné míře pokračoval v pedagogické práci i během výkonu poslaneckého mandátu. Příkladem pozitivním a nad sluncem jasným budiž místopředseda PS Jan Skopeček (ODS), který učí shodou okolností na stejné fakultě jako doc. Ševčík. Nikde jsem nezaznamenal jedinou výhradu – taky není proč.

Můžeme si ale jmenovat i jiné mesaliance politiků s akademickým prostředím. Například v akademické radě již neexistující (s ostudou jí byla odebrána akreditace) kutnohorské Vysoké školy politických a společenských věd jste mohli vlastně až do posledních dnů existence té školy (2022), tedy během výkonu poslaneckého i vládního mandátu, spatřit známá jména – Petr Fiala, Vít Rakušan a Helena Langšádlová. Kde byl pan Koutník se svou nekompromisní jasnozřivostí tehdy?

Předpojatost kampaně, kterou Koutník vede proti Miroslavu Ševčíkovi, nabízí dilema. My jsme vždy v podobných situacích říkali: „Je hloupý, nebo navedený, nebo zaplacený, nebo všechno dohromady?“ Odpovězte si každý sám.

Čtěte také:
Neznámá mise redaktora Koutníka aneb jak se nedělá investigativní žurnalistika
Dva přístupy na protivládní pravici: Motoristé versus „čtyřkolka“ SPD
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? SPD, Svobodní, Trikolora a PRO jdou společně do voleb

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >