Menu
Přihlásit se

Analýza.

Neznámá mise redaktora Koutníka aneb jak se nedělá investigativní žurnalistika a co lze napsat na objednávku

Když jsem si přečetl článek Ondřeje Koutníka z pondělního týdeníku Euro o odvolaném děkanovi Miroslavu Ševčíkovi, zajásal jsem. Tak přesný příklad toho, jak se nemá dělat žurnalistika – zejména ta, která se pyšně nazývá investigativní – nemohl Koutník lépe ukázat. Hned mám o čem vyprávět, jen kdyby to nebylo tak tristní a netýkalo se to mé alma mater.

Publikováno 13/05/2025
Doba čtení 5 min.
Miroslav Ševčík
Miroslav Ševčík. Zdroj: Profimedia

Není žádným problémem si zjistit, že působím profesně na stejné fakultě jako odvolaný děkan Miroslav Ševčík, tedy na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Důvodem tohoto článku ale není sama osoba emeritního děkana, zde nejsem ani trochu v kolizi zájmů, nýbrž obsah mé akademické práce. Vyučuji tam totiž předmět zabývající se dnes tolik módní tématikou dezinformací a propagandy.

Koutník se pustil do děkana v.v. Ševčíka pro změnu z jiného než politického stanoviska, jímž se obvykle ohání rektor VŠE Petr Dvořák. Koutník přišel s „objevy“ mající znevěrohodnit Ševčíka jako osobu dlouhodobě působící nejen na akademické, ale též podnikatelské půdě. Jde konkrétně o firmu TOMA, kterou de facto řídí úspěšně už 30 let, což je mnohem déle než Baťa, přičemž od roku 2000 (tedy čtvrtstoletí) je firma nepřetržitě v zisku. Posledních pět let vyplácí svým akcionářům dividendu.

Koutník, aby dodal své vyprávěnce esprit, nazval článek „Neznámá mise děkana Ševčíka v miliardovém byznysu“. Tím naprosto naplnil základní premisy několika manipulačních technik – v první řadě navození negativního zájmového postoje čtenáře, viz „bývalý děkan Miroslav Ševčík vedle svého akademického působení budí podle něj kontroverze i v podnikatelském světě. Stojí v čele velké průmyslové skupiny, kterou zmítají údajné spory akcionářů. Nitky vedou až ke kauze zaseknuté české nafty v Německu, v níž se angažoval i Tomáš Pitr.“

Koutník plete páté přes deváté, spoléhaje na to, že sáhodlouhý text nikdo, kdo není v problému přímo zainteresován, nedočte do konce, používá prapodivně zkomolené „argumenty“ a „souvislosti“, které spolu nesouvisejí, uchyluje se k zmatečným náznakům (firmou „údajně zmítají spory“ – slovo údajně je typické alibi, když nemáte důkazy), používá podpásové emocionalizující výrazy z promluv docenta Ševčíka na valné hromadě TOMA bez uvedení kontextu viz „Kdybyste lépe studoval ekonomickou literaturu, tak byste zjistil, že existují motivační programy a k žádnému střetu zájmu nemohlo dojít…“ a podobně.

O co šlo podle Koutníka? V hotelu nedaleko otrokovického nádraží údajně probíhalo vyostřené jednání valné hromady společnosti TOMA, na které se řešily přesuny majetku a citlivé personální šachy. Pozor, Koutník tam nebyl, informace tak může mít od níže uvedených pánů Jiřího Schwarze či jeho právníka, případně Karla Klimeše. Akcie firmy se obchodují na pražské burze a její tržní hodnota se odhaduje na 4,8 miliardy korun. Za konglomerátem stojí miliardář Miroslav Kurka, jehož jméno figurovalo v kauze otravy řeky Bečvy. Další typická manipulační metoda – „jeho jméno figurovalo…“ Proč, kým, s jakým výsledkem, bylo někomu něco dokázáno? Naopak se prokázalo, že s otravou Bečvy pan Kurka neměl nic společného. To už novinář Koutník zapomenul dodat.

Argumentace ad hominem

Ostatně příkladů tohoto typu bychom našli spousty. Třeba jméno krále Zikmunda bylo také spojováno s rozsudkem nad Janem Husem, ač si to Zikmund výslovně nepřál, protože moudře věděl, že Husovo autodafé se stane rozbuškou revolty na jeho panství, ale to jen na okraj historická připomínka.

A další manipulační technika par excellence. Už od časů Schopenhauera je nazývána argumentací ad hominem (k člověku), místo ad rem (k věci). Koutník tomu dává tuto podobu: „Ševčík je známý ekonom, který měl vždy blízko k exprezidentovi Václavu Klausovi a jeho okolí.“ Tak se ptám, co je zločinného na tom, když se někdo názorově přibližuje bývalé hlavě státu, ctí její názory a zve jej na ještě nedávno svou mateřskou fakultu na přednášky, které mají pro studenty jistě vyšší přidanou hodnotu než biflování z příruček nějakých začínajících asistentíků? Nic proti nim, i z nich možná vyrostou příští – a možná moudří – prezidenti, ale bavíme se v čase přítomném.

Stýkat se s Klausem je v očích lidí Koutníkova typu a jeho loutkovodičů dehonestující stigma, a to zřejmě už od časů konce 90. let, kdy Klaus úspěšně přestál státní převrat zvaný Sarajevský atentát a zůstal v epicentru moci. To nebyla náhoda, to byl výsledek obrovské práce. Opět vím, co mluvím, byl jsem celou tu dobu u toho. A i to jen na okraj.

Koutník se nicméně věnuje Ševčíkově podnikání. Doslova píše: „A nebyl by to Ševčík, aby i tady kolem něho nevznikal humbuk.“ To má blízko nejen k nepodloženému nařčení a pomluvě, ale i prosté manipulativní insinuaci. Už je nám zde aktér překládán jako očekávatelný zdroj problému. Problémem však je, co o tom ví Koutník a co je založeno na faktech… Koutník o tom zjevně nic neví a pouze patrně plní zadání.

Koutník píše: „Již několik let probíhají v této miliardové firmě spory mezi akcionáři, a právě tady se objevuje na scéně figura Miroslava Ševčíka. Několikaprocentní podíl ve společnosti TOMA drží firma Viribus Unitis – investiční poradenství, již vlastní skupina někdejších přátel a spojenců, kteří se však po letech ve zlém rozešli. Vedle Ševčíka je to ekonom a pedagog Jiří Schwarz a podnikatel (v čem podniká, se nedozvíme) Karel Klimeš, kteří se rozhodli v roce 2020 předat celou věc prostřednictvím trestního oznámení k prošetření policii.“

Jednoznačně lživé udání

Následuje Koutníkův naprosto nepřehledný a pro ne-insidery nesrozumitelný výčet obchodních transakcí splňujících další typickou manipulační techniku – přesycení nepodstatnými, neutříděnými a nejasnými informacemi, které zavádějí čtenáře do světa, jemuž nerozumí, aby si v něm učinil zjednodušený, obvykle čistě jen emotivní náhled.

Koutník se dále rozepisuje zeširoka o trestním oznámení, které podali Klimeš se Schwarzem, aniž by dodal pointu – všechny právní spory ve věci TOMA byly rozhodnuty už Policií ČR a státním zastupitelstvím opakovaně ve prospěch firmy, a tedy i Ševčíka. K soudu ani udání Schwarze a Klimeše nedoputovalo, protože bylo jednoznačně lživé. Jen detailní info – Jiří Schwarz vlastní jednu akcii (což je 0,00000067 %) Tomy. Je třeba něco dodávat? Koutník věc uzavírá opravdu přesvědčivě: „Vyšetřovatelé se případem zabývali, ale nakonec jej odložili. Spor však nadále bublá.“ Kde bublá, už nepíše. Naopak se jedná o ukázkový příklad, kdy se majitel jedné akcie snaží paralyzovat celou společnost a obtěžuje tím ostatní akcionáře.

Je třeba uznat, že týdeník Euro dotazy v této věci poslal jak šéfovi představenstva Ševčíkovi, tak jeho místopředsedovi a klíčovému akcionáři Miroslavu Kurkovi. Za představenstvo jako celek nakonec odpověděl jeho člen a zároveň ředitel společnosti Pavel Ratiborský, který odmítl, že ve vedení firmy probíhaly či probíhají spory. Podle něj je naprostá většina akcionářů s vývojem firmy spokojená. Následně odkázal na to, že stěžovatelé Schwarz a Klimeš v představenstvu skončili v roce 2015: „Z jejich strany se podle našeho názoru jedná jen o osobní zášť, která je spojená s ukončením jejich působení v orgánech společnosti a s osobní nevraživostí vůči panu doc. Ševčíkovi.“ Koutník dostal odpovědi na položené otázky. Po více než pěti týdnech z nich však použil manipulativně jenom něco. Celý text zaslaný představenstvem TOMA Koutníkovi je k dispozici zde.

Koutník tak opakoval postup z obdobně manipulativních článků k osobě Miroslava Ševčíka z let 2021 a 2022, kdy ještě psal pro Seznam, ze kterého pak musel odejít pro zapletení se do podivné kauzy kolem IKEMu.

Představenstvo firmy označilo trestní oznámení za šikanózní a účelové s cílem diskreditace členů vedení. „Tyto spekulativní a účelové fámy slouží pouze k poškozování dobrého jména společnosti a jejího vedení,“ stojí v zaslaném textu představenstva.

Koutník sám, těžko říct, zda z hlouposti, či podle nějakého návodu, de facto odhaluje smysl tohoto náhle „z nebe spadlého“ hanopisu. Píše: „Jak vidno, kolem Miroslava Ševčíka je rušno nejen na akademické půdě. I v podnikatelském světě používá lokty způsobem, který jeho kritici považují za hru za hranicí pravidel.“

Tomu nevěří prostě nikdo!

Položme si otázku – je skutečně jen náhoda, že tento na první pohled objednaný materiál vyšel jen pár hodin před řadou klíčových jednání doc. Ševčíka na VŠE? Jak říká jedna postava Shafferovy hry Amadeus: „Tomu nevěří prostě nikdo!“ A Koutník obdobně jako při psaní dřívějších dehonestačních článků o Miroslavu Ševčíkovi dostane pochvalu (v bůhvíjaké formě) od pravděpodobného donátora a organizátora této kampaně, Jiřího Schwarze. Sám to vlastně přiznává, když se ve svém textu opírá o nepravdivé informace od této osoby.

Když budete číst nějaké podobné články, pochopíte, že jsou psány obvykle na objednávku s cílem vyjít vstříc zadavatelům. Ovšem platí známá pravda – nic není zadarmo.

Co dodat? Další kolo kampaně proti ex-děkanovi Ševčíkovi nemůže být náhodné, ani co do načasování, ani co do obsahu. Atmosféra ve společnosti, už tak dost hustá, se bude před podzimními volbami nepochybně ještě zahušťovat a hlavní roli budou mít novináři. Zejména ti, kteří nás poučují o teorii rozdělené společnosti. Přitom ti, kdo společnost rozdělují, jsou zpravidla právě oni. Možná ani sami nevědí, co všechno způsobují, ale to je neomlouvá.

Čtěte také:
Okleštěná svoboda slova na českých univerzitách
Normalizátor Konrád o Ševčíkovi pěkně po bolševicku
Ševčík: Mé odvolání je pokračováním politického bossingu

Komentáře (17)

  1. Ten dehonestační slint na p.Ševčíka si zaslouží, aby společnost toho novinářského šmoka protáhla soudy – není-li to pod její rozlišovací schopností, neboť zde platí ono lidové rčení o manipulaci trusem…

    1. Dobrý den,

      s mírnou ironií, ale především věcně: Označit investigativní článek Ondřeje Koutníka za „dehonestační slint“ a autora za „novinářského šmoka“ možná zní efektně, ale nevystihuje podstatu věci. Předně je třeba si připomenout, že novinářská práce má být postavena na faktech – a ta v jeho článku rozhodně jsou.

      Koutník se ve svém textu věnuje detailnímu popisu dlouhodobých obchodních sporů ve firmě Toma, jejichž součástí je i působení Miroslava Ševčíka. Čerpá z veřejně dostupných dokumentů, trestního oznámení a oficiálních vyjádření zainteresovaných stran – včetně samotné firmy Toma. Navíc jasně uvádí, že trestní oznámení bylo policií prošetřeno a odloženo. Neoznačuje je tedy za důkaz viny, ale za předmět sporu, což je zcela legitimní a fakticky přesné.

      Poukázat na to, že ve firmě existují spory mezi akcionáři, že byly vzneseny vážné námitky ohledně převodů majetku a že ve hře jsou desítky milionů korun – to je přesně ten typ témat, který by měl seriózní novinář sledovat. A že v tom figuruje bývalý děkan veřejné vysoké školy? O to větší je veřejný zájem.

      Pokud by měl být někdo zažalován za to, že popisuje doložené skutečnosti a dává prostor oběma stranám sporu, pak bychom se mohli rovnou rozloučit se svobodou tisku. Podle názoru PCBEC tak článek Ondřeje Koutníka splňuje základní požadavky na férovou investigativu – a to i v tématu, kde si to možná někteří přejí jinak.

      Závěrem jen připomenutí starého, možná trochu nudného, ale důležitého pravidla: Střílet po novináři je snadné. Vyvracet fakta – to už chce víc než jen silná slova.

      ——

      Copyright © 2025 🅟🅐🅤🅛 🅒🅘🅜🅑🅐🅛🅛’s Bureau of Evidence-Based Commentary (PCBEC). Tento obsah je chráněn fakty, klidem a úctou k novinářské práci. Jakékoli pokusy o jeho zpochybnění budou považovány za přestupek proti zdravému rozumu.

  2. Skutečnej C*mball jsem já. Tenhle pitomec mě jenom kopíruje. Od momentu co mi redakce tohohle zkurvenýho dezoplátku, plná čůráků, smazala komenty jsem sem nic nepsal. Hajzle zasranej já ti dám mi krást mojí přezdívku. Táhni do píči ty šmejde.

    A do píči proč nejde odeslat koment kde se jmenuju Paul C*mball??????? To ste fakt tak ublížený kundy že to blokujete?

Napsat komentář