Neznámá mise redaktora Koutníka aneb jak se nedělá investigativní žurnalistika a co lze napsat na objednávku

Není žádným problémem si zjistit, že působím profesně na stejné fakultě jako odvolaný děkan Miroslav Ševčík, tedy na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Důvodem tohoto článku ale není sama osoba emeritního děkana, zde nejsem ani trochu v kolizi zájmů, nýbrž obsah mé akademické práce. Vyučuji tam totiž předmět zabývající se dnes tolik módní tématikou dezinformací a propagandy.

Koutník se pustil do děkana v.v. Ševčíka pro změnu z jiného než politického stanoviska, jímž se obvykle ohání rektor VŠE Petr Dvořák. Koutník přišel s „objevy“ mající znevěrohodnit Ševčíka jako osobu dlouhodobě působící nejen na akademické, ale též podnikatelské půdě. Jde konkrétně o firmu TOMA, kterou de facto řídí úspěšně už 30 let, což je mnohem déle než Baťa, přičemž od roku 2000 (tedy čtvrtstoletí) je firma nepřetržitě v zisku. Posledních pět let vyplácí svým akcionářům dividendu.

Koutník, aby dodal své vyprávěnce esprit, nazval článek „Neznámá mise děkana Ševčíka v miliardovém byznysu“. Tím naprosto naplnil základní premisy několika manipulačních technik – v první řadě navození negativního zájmového postoje čtenáře, viz „bývalý děkan Miroslav Ševčík vedle svého akademického působení budí podle něj kontroverze i v podnikatelském světě. Stojí v čele velké průmyslové skupiny, kterou zmítají údajné spory akcionářů. Nitky vedou až ke kauze zaseknuté české nafty v Německu, v níž se angažoval i Tomáš Pitr.“

Koutník plete páté přes deváté, spoléhaje na to, že sáhodlouhý text nikdo, kdo není v problému přímo zainteresován, nedočte do konce, používá prapodivně zkomolené „argumenty“ a „souvislosti“, které spolu nesouvisejí, uchyluje se k zmatečným náznakům (firmou „údajně zmítají spory“ – slovo údajně je typické alibi, když nemáte důkazy), používá podpásové emocionalizující výrazy z promluv docenta Ševčíka na valné hromadě TOMA bez uvedení kontextu viz „Kdybyste lépe studoval ekonomickou literaturu, tak byste zjistil, že existují motivační programy a k žádnému střetu zájmu nemohlo dojít…“ a podobně.

O co šlo podle Koutníka? V hotelu nedaleko otrokovického nádraží údajně probíhalo vyostřené jednání valné hromady společnosti TOMA, na které se řešily přesuny majetku a citlivé personální šachy. Pozor, Koutník tam nebyl, informace tak může mít od níže uvedených pánů Jiřího Schwarze či jeho právníka, případně Karla Klimeše. Akcie firmy se obchodují na pražské burze a její tržní hodnota se odhaduje na 4,8 miliardy korun. Za konglomerátem stojí miliardář Miroslav Kurka, jehož jméno figurovalo v kauze otravy řeky Bečvy. Další typická manipulační metoda – „jeho jméno figurovalo…“ Proč, kým, s jakým výsledkem, bylo někomu něco dokázáno? Naopak se prokázalo, že s otravou Bečvy pan Kurka neměl nic společného. To už novinář Koutník zapomenul dodat.

Argumentace ad hominem

Ostatně příkladů tohoto typu bychom našli spousty. Třeba jméno krále Zikmunda bylo také spojováno s rozsudkem nad Janem Husem, ač si to Zikmund výslovně nepřál, protože moudře věděl, že Husovo autodafé se stane rozbuškou revolty na jeho panství, ale to jen na okraj historická připomínka.

A další manipulační technika par excellence. Už od časů Schopenhauera je nazývána argumentací ad hominem (k člověku), místo ad rem (k věci). Koutník tomu dává tuto podobu: „Ševčík je známý ekonom, který měl vždy blízko k exprezidentovi Václavu Klausovi a jeho okolí.“ Tak se ptám, co je zločinného na tom, když se někdo názorově přibližuje bývalé hlavě státu, ctí její názory a zve jej na ještě nedávno svou mateřskou fakultu na přednášky, které mají pro studenty jistě vyšší přidanou hodnotu než biflování z příruček nějakých začínajících asistentíků? Nic proti nim, i z nich možná vyrostou příští – a možná moudří – prezidenti, ale bavíme se v čase přítomném.

Stýkat se s Klausem je v očích lidí Koutníkova typu a jeho loutkovodičů dehonestující stigma, a to zřejmě už od časů konce 90. let, kdy Klaus úspěšně přestál státní převrat zvaný Sarajevský atentát a zůstal v epicentru moci. To nebyla náhoda, to byl výsledek obrovské práce. Opět vím, co mluvím, byl jsem celou tu dobu u toho. A i to jen na okraj.

Koutník se nicméně věnuje Ševčíkově podnikání. Doslova píše: „A nebyl by to Ševčík, aby i tady kolem něho nevznikal humbuk.“ To má blízko nejen k nepodloženému nařčení a pomluvě, ale i prosté manipulativní insinuaci. Už je nám zde aktér překládán jako očekávatelný zdroj problému. Problémem však je, co o tom ví Koutník a co je založeno na faktech… Koutník o tom zjevně nic neví a pouze patrně plní zadání.

Koutník píše: „Již několik let probíhají v této miliardové firmě spory mezi akcionáři, a právě tady se objevuje na scéně figura Miroslava Ševčíka. Několikaprocentní podíl ve společnosti TOMA drží firma Viribus Unitis – investiční poradenství, již vlastní skupina někdejších přátel a spojenců, kteří se však po letech ve zlém rozešli. Vedle Ševčíka je to ekonom a pedagog Jiří Schwarz a podnikatel (v čem podniká, se nedozvíme) Karel Klimeš, kteří se rozhodli v roce 2020 předat celou věc prostřednictvím trestního oznámení k prošetření policii.“

Jednoznačně lživé udání

Následuje Koutníkův naprosto nepřehledný a pro ne-insidery nesrozumitelný výčet obchodních transakcí splňujících další typickou manipulační techniku – přesycení nepodstatnými, neutříděnými a nejasnými informacemi, které zavádějí čtenáře do světa, jemuž nerozumí, aby si v něm učinil zjednodušený, obvykle čistě jen emotivní náhled.

Koutník se dále rozepisuje zeširoka o trestním oznámení, které podali Klimeš se Schwarzem, aniž by dodal pointu – všechny právní spory ve věci TOMA byly rozhodnuty už Policií ČR a státním zastupitelstvím opakovaně ve prospěch firmy, a tedy i Ševčíka. K soudu ani udání Schwarze a Klimeše nedoputovalo, protože bylo jednoznačně lživé. Jen detailní info – Jiří Schwarz vlastní jednu akcii (což je 0,00000067 %) Tomy. Je třeba něco dodávat? Koutník věc uzavírá opravdu přesvědčivě: „Vyšetřovatelé se případem zabývali, ale nakonec jej odložili. Spor však nadále bublá.“ Kde bublá, už nepíše. Naopak se jedná o ukázkový příklad, kdy se majitel jedné akcie snaží paralyzovat celou společnost a obtěžuje tím ostatní akcionáře.

Je třeba uznat, že týdeník Euro dotazy v této věci poslal jak šéfovi představenstva Ševčíkovi, tak jeho místopředsedovi a klíčovému akcionáři Miroslavu Kurkovi. Za představenstvo jako celek nakonec odpověděl jeho člen a zároveň ředitel společnosti Pavel Ratiborský, který odmítl, že ve vedení firmy probíhaly či probíhají spory. Podle něj je naprostá většina akcionářů s vývojem firmy spokojená. Následně odkázal na to, že stěžovatelé Schwarz a Klimeš v představenstvu skončili v roce 2015: „Z jejich strany se podle našeho názoru jedná jen o osobní zášť, která je spojená s ukončením jejich působení v orgánech společnosti a s osobní nevraživostí vůči panu doc. Ševčíkovi.“ Koutník dostal odpovědi na položené otázky. Po více než pěti týdnech z nich však použil manipulativně jenom něco. Celý text zaslaný představenstvem TOMA Koutníkovi je k dispozici zde.

Koutník tak opakoval postup z obdobně manipulativních článků k osobě Miroslava Ševčíka z let 2021 a 2022, kdy ještě psal pro Seznam, ze kterého pak musel odejít pro zapletení se do podivné kauzy kolem IKEMu.

Představenstvo firmy označilo trestní oznámení za šikanózní a účelové s cílem diskreditace členů vedení. „Tyto spekulativní a účelové fámy slouží pouze k poškozování dobrého jména společnosti a jejího vedení,“ stojí v zaslaném textu představenstva.

Koutník sám, těžko říct, zda z hlouposti, či podle nějakého návodu, de facto odhaluje smysl tohoto náhle „z nebe spadlého“ hanopisu. Píše: „Jak vidno, kolem Miroslava Ševčíka je rušno nejen na akademické půdě. I v podnikatelském světě používá lokty způsobem, který jeho kritici považují za hru za hranicí pravidel.“

Tomu nevěří prostě nikdo!

Položme si otázku – je skutečně jen náhoda, že tento na první pohled objednaný materiál vyšel jen pár hodin před řadou klíčových jednání doc. Ševčíka na VŠE? Jak říká jedna postava Shafferovy hry Amadeus: „Tomu nevěří prostě nikdo!“ A Koutník obdobně jako při psaní dřívějších dehonestačních článků o Miroslavu Ševčíkovi dostane pochvalu (v bůhvíjaké formě) od pravděpodobného donátora a organizátora této kampaně, Jiřího Schwarze. Sám to vlastně přiznává, když se ve svém textu opírá o nepravdivé informace od této osoby.

Když budete číst nějaké podobné články, pochopíte, že jsou psány obvykle na objednávku s cílem vyjít vstříc zadavatelům. Ovšem platí známá pravda – nic není zadarmo.

Co dodat? Další kolo kampaně proti ex-děkanovi Ševčíkovi nemůže být náhodné, ani co do načasování, ani co do obsahu. Atmosféra ve společnosti, už tak dost hustá, se bude před podzimními volbami nepochybně ještě zahušťovat a hlavní roli budou mít novináři. Zejména ti, kteří nás poučují o teorii rozdělené společnosti. Přitom ti, kdo společnost rozdělují, jsou zpravidla právě oni. Možná ani sami nevědí, co všechno způsobují, ale to je neomlouvá.

Čtěte také:
Okleštěná svoboda slova na českých univerzitách
Normalizátor Konrád o Ševčíkovi pěkně po bolševicku
Ševčík: Mé odvolání je pokračováním politického bossingu