Věra Adámková: Zdraví je apolitické

„Kdybych se do sněmovny nedostala a moje politická kariéra skončila, určitě se mi nezhroutí svět. Vázat svůj život na politické funkce totiž nepovažuji za žádné velké štěstí, člověk musí žít civilní život, který mu umožňuje zpětnou vazbu,“ konstatovala Věra Adámková na začátku rozhovoru.

Existuje průsečík mezi politikou a medicínou?

Připomíná to otázku, co bylo dříve – jestli slepice, nebo vejce. Mám jednu zásadu, a to, že zdraví je apolitické. A pro zdraví každého z nás je taky úplně jedno, jaké kdo zastává politické názory. Zároveň je ale zdravotnictví velmi politické, protože funguje na základě zákonů, které navrhují a schvalují politici. Proto průsečík mezi politikou a medicínou existuje i tam, kde bychom ho úplně nechtěli…

Zdravotnictví je ale především o velkých penězích…

Opět otázka – co jsou to „velké peníze“? Realita je taková, že chceme-li mít zdravotnictví na světové úrovni, musíme vycházet z faktu, že není a nikdy nebude levné. Nakupuje se na světových trzích, na kterých nemá Česká republika žádné výsadní postavení. O to více jsem hrdá na to, že se nám podařilo udržet solidární systém.

Před lety jste ale byla zastánkyní individuálních účtů.

To je pravda, a dnes jsem ráda za to, že nás tenkrát zkušenější kolegové přehlasovali. Měli více zkušeností ze zahraničí, a proto jim bylo jasné, že chceme-li udržet zdravotnictví na vysoké úrovni, nemůžeme ho svázat individuálními účty.

Odhaduji, že medicína je ve srovnání s politikou mnohem více exaktní a racionální, protože spočívá ve snaze dobrat se co nejlepšího výsledku.

V to pevně doufám. V medicíně se totiž na rozdíl od politiky nikdy nevyplácí dávat si předsevzetí, která jsou v rozporu s realitou, a přizpůsobovat si výchozí body vlastnímu vnímání světa. Pak by totiž bylo prakticky nemožné stanovit řádně diagnózu. Přitom jsme si vědomi toho, že bohužel ne pokaždé nás – a hlavně pacienty – řádná diagnóza potěší. Ale to k medicíně patří.

Sněmovna právě rozhodla o tom, že zveřejňování lží ve volebních kampaních nebude přestupkem. Co kombinace lékař – pravda – pacient?

V současné době se v medicíně razí zásada o tom, že informovanost má být co největší. Zároveň ale nemám nepřekonatelný problém s termínem svatá lež. Pacient by měl být informován do takové míry, aby pochopil situaci a dokázal se rozhodnout. Platí totiž, že lékař doporučuje a pacient se rozhoduje. Pochopitelně výjimkou jsou stavy, kdy je pacient příkladně po těžkém traumatu v bezvědomí.

Co právě schválené beztrestné zveřejňování lží v politické kampani?

Nikdy jsem jako poslankyně ani lékařka nelhala a nemám důvod na tom nic měnit.  Jsem lékař, který se ocitl ve zralém věku v politice na základě zjištění, že bez zázemí v podobě kvalitní legislativy nemá české medicína budoucnost. Žádnou jinou motivaci v tom opravdu nehledejte.

Šéfujete ve špičkovém pracovišti, jakým je oddělení preventivní kardiologie IKEM. Je to manažerská pozice vyžadující schopnost vyjednávat. Jedná se tedy vlastně o vhodnou průpravu pro dráhu politika?

Ano, to je pravda. Mnohem důležitější ale je, že práce na klinice s pacienty a jejich zpětná vazba pro mě představují absolutní prioritu. Politik žijící ve své bublině může totiž velmi snadno nabýt dojmu, že se svět může řídit podle něj, což je zásadně špatná premisa.

Je těžší vyjednávat v IKEMu nebo ve sněmovně?

Ve zdravotnictví je jednoznačně větší míra racionality. Mám štěstí, že jsem vždycky působila na pracovištích, na kterých byl jednoznačnou prioritou pacient.

Vzhledem k tomu, že jste uspěla ve dvou po sobě jdoucích volbách a kandidujete potřetí, usuzuji, že Vás politika a sněmovna baví…

Pokud má člověk něco dělat pořádně, tak ho to musí bavit. Proto si myslím, že je důležité, aby v politice byli lidi z praxe, protože jinak může dojít ke stanovování cílů, které jsou v rozporu se zdravým rozumem.

Máte nastaveny cíle, po kterých si řeknete, že máte splněno?

Z pozice lékařky v důchodovém věku vím, že dobrý lékař nemá splněno nikdy. Medicína je dynamická disciplína, ve které se naštěstí pořád něco děje, což je ku prospěchu pacienta.

Jak často jste si během posledních osmi let kladla otázku, zda vůbec máte politické angažmá zapotřebí?

Zatím ani jednou.

Poslance a senátory by asi měli dělat lidé, kteří v „běžném“ životě něčeho dosáhli, a politika pro ně není stěžejním zdrojem obživy. Co myslíte?

To určitě, na druhou stranu mám ráda mix zkušenosti a dynamického mládí. Méně zkušeností někdy přináší větší odvahu nastolovat témata k diskuzi.

Jak si vysvětlujte poměrně velké početní zastoupení lékařů ve vrcholné české politice? Jenom IKEM má dolní komoře Vás a profesora Špičáka, v horní pak působí profesor Pirk.

Všichni tři jsme zkušení lékaři a řekla bych, že nás spojuje představa o tom, že vzhledem ke svým zkušenostem můžeme být v politice užiteční především pacientům. Nic jiného v tom nehledejte, víme, že politika není o vděku.

Atmosféra ve sněmovně bývá vyostřená, neměli by být lékaři napříč politickým spektrem nositeli klidu a rozvážnosti?

Možná ano, každopádně odborně nemám s žádným z kolegů napříč politickým spektrem sebemenší profesní problém. Dokonce diskutujeme i společné pacienty, byť máme odlišné světonázory. Diagnóza se totiž světonázory neřídí.

Komunikují mezi sebou lékaři ve sněmovně napříč politickými kluby? Vnímám to tak, že je rozdíl, jestli hlasuji o tom, zda pošlu 30 vojáků do Mauritánie, nebo o zákonu, který se podepíše na kvalitě lékařské péče…

Zákony se probírají ve výborech. Někdy se shodneme, jindy se hádáme. Jsem v první řadě lékař, až potom politik. Žádné kolegy nesoudím, protože nejsem ani soudce, ani Bůh. Nikdy jsem ale nedospěla do stádia, ve kterém bych si některého z kolegů přestala vážit kvůli tomu, že upřednostnil politické hledisko před medicínou. Ale na to, aby se zlepšila kvalita zdravotnické legislativy, je nás v obou komorách parlamentu málo.

Jak moc těžké je zkombinovat Hippokratovu přísahu a požadavky strany? Otázka vychází z toho, že ne všechna politická rozhodnutí jsou v zájmu občana a prakticky každý občan je zároveň pacient…

V mém případě velmi snadné, protože po mně nikdy nikdo nechtěl, abych zvedla ruku pro cokoliv, o čem bych si myslela, že je v rozporu s Hippokratovou přísahou.

Platí, že politika připouští – na rozdíl od medicíny – kompromisy?

To není tak úplně pravda, nemoci s námi někdy vyjednávají. Neumíme totiž všechno léčit ze sta procent, za kompromis lze proto považovat zmírnění dopadu nemoci. Takže medicína je taky o kompromisu, podstatný rozdíl ve srovnání s politikou spočívá v tom, že nemoc bývá často bohužel nesrovnatelně těžším soupeřem.

Čtěte také:
Válek není s to zajistit infuzní roztoky pro české pacienty
Ochránily nové vakcíny lidi před covidem? ÚZIS falšuje data
Vláda bortí školství a zdravotnictví: Odbory se bouří, krize eskaluje!