O migraci už vnitro dál lhát nemusí. Rakušanův podpis je závazný

Migrační krize roku 2015 byla důvodem, proč Angela Merkelová, po dlouhých měsících naléhání, donutila CEO Facebooku Marka Zuckerberga k cenzuře. Řeči o soukromé firmě byly jen fíkovým listem. Náklady společnosti na kontrolu obsahu činí k dnešnímu dni okolo 20 miliard dolarů. Přitom každý den označí a zablokují až 300 tisíc příspěvků zcela bezdůvodně a neoprávněně. Korporát, který se sklonil před vládou cizího státu. A vláda, která se sklonila před multikulturalistickými požadavky. Šlo o první vlaštovku liberálně demokratických procesů osekávání ústavních práv občanů a vydírání korporací ve jménu agendy progresivismu.

Další novinkou začala být i všudypřítomná mainstreamově mediální lež. Jména jako Mánert, Palata či Barochová se stala legendami angažované žurnalistiky. Mnohá z jejich tvrzení prosákla až do lidové slovesnosti. Jak do Evropy přicházejí zvláště doktoři a inženýři a migranti jsou tiší a vděční. Přitom se stačilo zeptat libovolné sluníčkářky, co do té Bapské opravdu vyjela pomáhat, a hned bylo jasno, jak se věci mají. Že je to neskutečný průšvih. Ekonomický, bezpečnostní i demografický a že zde žádná velká integrace nehrozí. Jen se to z nějakého důvodu nesmělo říkat.

Seminář o pravdivých skutečnostech

A to se teď změnilo. V pondělí 20. listopadu se konal ve sněmovní místnosti č. 48, přezdívané Konírna, seminář s podtitulem Afrika-bezpečnostní rizika pro Evropu. Moderátorem debaty byl člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov a na semináři vystoupili následující řečníci: poslanec za ANO2011 Robert Králíček, ředitel odboru obranné politiky Ministerstva obrany Martin Riegl, děkan Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Jan Prouza, ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun a také ředitelka odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Pavla Novotná.

Už v průvodním materiálu, který je ke stažení na stránkách pořadatelského Institutu pro politiku a společnost, najdeme věci dosud nemyslitelné. Třeba se zde poprvé zcela natvrdo dozvíme, že přínos migrantů ekonomikám evropských států je výrazně menší než u původních občanů. S výjimkou Lucemburska, kde je migrační složení specifické, jsou to čísla doslova skandální. U České republiky je fiskální bilance migrantů oproti místním horší téměř 31x. U druhé generace migrantů jsou tato čísla paradoxně ještě horší. Integrace tedy nejen že selhává, ale probíhá reverzně. Vznik paralelní společnosti no-go zón a ghett je zde jasně podchycen i statisticky.

Zajímavým paradoxem je také fakt, že ani faktor vzdělanosti zde nehraje žádnou pozitivní roli. Poměr, v jakém přispívají do státní kasy kvalifikovaní migranti s vyšším vzděláním je oproti nekvalifikovaným o více než čtvrtinu menší. „Z analýzy vyplývá, že místní populace je ekonomicky aktivnější a přispívá více,“ konstatuje už na čtvrté stránce dokument. Kladu si jen otázku, proč zveřejnění těchto statistik trvalo téměř deset let.

A vystoupení Pavly Novotné z ministerstva vnitra také stálo za to. „Nelegální migrace do Evropy je primárně organizovaná organizovaným zločinem,“ sdělila natvrdo do mikrofonu. Události z bělorusko-polské hranice pak nazvala doslova hybridní hrozbou. Zdá se, že Evropu z jejího pokrytectví vyléčila až migrace z Ruska. Stejně, jako v případě generalizace, paušalizace, xenofobie a kolektivní viny. O tom už se dnes také mluví a uvažuje jinak.

O migraci už se dál lhát nedá

Zatímco ještě před deseti lety byla taková vyjádření tabu, nyní jde o téma hlavního proudu v Evropské unii. „Jednoznačně je už převládající rétorika, absolutně převládající rétorika, že o tom, kdo přijde, nebudou rozhodovat cizí elementy, ale my,“ překvapivě zdůrazní Novotná. „Návratová politika, když nemáte toho partnera na druhé straně, tak neexistuje,“ šokuje dál ústy Ministerstva vnitra. Jan Beroun pak dokonce označí evropskou politiku vůči Africe v posledních deseti letech za „totální tragédii“.

Ano, něco se změnilo. O migraci už se dál lhát nedá. Ale co to znamená? Bohužel nic. Než se tenhle domeček z prolhaných karet konečně seskládal i na státní ministerské úrovni, stihl už ministr vnitra Rakušan připojit svůj podpis pod migrační pakt. Stalo se tak na zasedání Rady Evropské unie věnovanému vnitřním věcem dne 8. června 2023. A zde se doslova uvádí, že „Nařízením o azylovém řízení se v celé EU zavádí společné řízení, které musejí členské státy dodržovat v případech, kdy lidé žádají o mezinárodní ochranu. Nařízení také zavádí nový mechanismus řízení migrace a solidarity, který by zajistil rovnoměrnější rozložení migrantů v celé EU.“ Je pozdě.

Od koho ale čekat pomoc? Odpověď je snadná. Ze zahraničí od nikoho. Jak podporovatelé, tak i odpůrci migrace mají nyní stejný cíl. Otevřít migrační toky do dosud víceméně rezistentní postkomunistické Evropy. Podpora i úleva v této otázce mají nyní pro migrací zdecimované západní demokracie společného jmenovatele, a tím je i naše republika. Tak nezapomínejme, kdo jí tento úděl, za trestuhodného mlčení ministerstva a ignorantské nepozornosti médií, svým podpisem zajistil.

Loď progresivního liberalismu jde ke dnu a její kapitáni se ještě snaží na poslední chvíli protlačit, co se dá. A příští vlády to pak po nich budou muset napravovat. Napravit se dá v zásadě každá politická chyba, vyjma zbytečných válečných ztrát a sebevražedné migrační politiky. Bohužel, v obou směrech máme nyní víc než jen nakročeno.