Ministr zahraničí a prezident republiky se hádají o to, zda prezident pojede, či nepojede na summit NATO. Prezident si o tom s premiérem dopisuje. Má Petr Pavel jet na summit NATO, nebo nemá?
Argumentů, proč má prezident jet na setkání NATO, je dost. Jsou však i argumenty, proč tam jet nemá. Je zbytečné se jimi probírat, protože jejich výklad záleží na tom, zda si je vykládají příznivci koalice či opozice, případně voliči či nevoliči Petra Pavla. Faktem přes to všechno zůstává, že prezidentská funkce je v tuzemsku reprezentativní, nikoliv výkonná.
Petra Pavla do funkce prezidenta volilo více lidí než současného premiéra Andreje Babiše. Současně však nynější vládní koalici volilo víc lidí než strany opoziční, se kterými je Pavel zjevně naladěn na stejnou vlnu. Vzhledem k tomu, že prezident nemá výkonnou pravomoc, má delší konec lana v ruce vláda. Což se projevuje i v tom, že „zahraniční návštěvy prezidenta republiky se realizují na základě usnesení přijatého vládou, přičemž příslušné usnesení vlády obsahuje mj. termín konání vrcholné návštěvy, počet členů oficiální delegace, počet členů doprovodu atd.,“ jak uvádí web ministerstva zahraničí. To samé přitom platí pro cesty předsedy vlády a ministra zahraničních věcí (vrcholné návštěvy), píše stejný web. Čímž by celá záležitost mohla být vyřízená.
Leč není, a ještě nějaký čas nebude, neb obě strany sporu jsou čím dál víc nesmiřitelné. Na jedné straně stojí prezident, který jako první odmítl jmenovat navrženého ministra. Na druhé straně ministr zahraničí, z jehož strany byl premiérově odmítnutý ministr. Na jedné straně uhlazené vystupování, na druhé jakási rošťácká neurvalost, jež je u ministra zkrátka nepatřičná. Ve výsledku proti sobě stojí uhlazený pán a rošťácký pán a dohadují se jako někde na plácku:
„Pojedu!“
„Nepojedeš!“
„A na just pojedu!“
„A na just nepojedeš!“
Snížení důvěryhodnosti
Jediné, čeho se tím, především Petru Pavlovi, podaří docílit, je snížení důvěryhodnosti současné vlády. V Bruselu. Tam je centrála EU i NATO. Voliči opozice za to asi budou rádi. Čert ovšem ví, co to přinese Česku. Středověká historie na to nabízí mnoho paralel. Obvykle stěžování si v zahraničí nepřinášelo Čechům nic dobrého…
Česko nepotřebuje, aby se na summitu NATO předváděla jeho rozpolcenost. Česko potřebuje, aby si jeho vláda uvědomila, že musí k lidem mluvit jednoznačně. Že se musí jednoznačně postavit k ruské agresi na Ukrajině a že musí jasně říct, jak se staví k zajištění obranyschopnosti republiky. A své postoje musí umět dobře a jednoznačně vysvětlit. I když je vysvětluje především lidem, kteří ji nevolili. A kterých je menšina. To jaksi patří ke slušnému chování. K demokracii.
A to by si měly pamatovat obě strany sporu…
Čtěte také:
Petr Pavel (ne)chce být vůdcem opozice
Macinka v OSN aneb Zahraniční politika ve starých kolejích
Petr Pavel právě prohrál prezidentské volby
