Vystoupení Andreje Babiše na Pražském obranném summitu IISS letos 17. září představovalo jeden z mála evropských politických projevů, které se odvažují artikulovat nutnost mírového řešení konfliktu na Ukrajině.
Babiš zde navázal na své předchozí vystoupení na Gdaňském bezpečnostním fóru (Gdańsk Security Forum), konaném 16. července 2026, kde poprvé jasně formuloval, že válka na Ukrajině nemá vojenské řešení a že Evropa musí přestat jen navyšovat výdaje na zbrojení, aniž by měla jasný politický cíl. V Praze tuto linii nejen zopakoval, ale rozšířil o naléhavé varování, že konflikt trvá déle než první světová válka, Evropa ztrácí strategickou soudnost a jedinou realistickou cestou je diplomacie.
Babiš dále upozornil, že Evropa se ocitá v situaci, kdy podporuje konflikt, na který nemá ani vojensky, ani hospodářsky. Jeho argumentace byla konzistentní, věcná a opřená o jednoduchý fakt, že Evropa není schopna vést dlouhou konfrontaci s Ruskem, a přesto se do ní nechává vtahovat.
V dnešní Evropě je takový postoj výjimečný. Většina evropských vládních představitelů podporuje pokračování konfliktu, ať už z institucionální setrvačnosti, z politické opatrnosti, nebo z ekonomických důvodů. Zbrojení se stalo jediným sektorem, který po devastaci způsobené Green Dealem vykazuje růst. Vlády tak mají v rukou nástroj, který jim umožňuje zakrýt vlastní hospodářské selhání, mobilizovat veřejnost strachem a odkládat nepopulární reformy. Válka se stala politicky bezpečnější než mír.
Babiš se tak ocitá v pozici hlasu volajícího na poušti. Spolu s několika dalšími evropskými státníky – Orbánem, Ficem, Milanovićem či Kicklem – upozorňuje na realitu, kterou většina Evropy odmítá vidět. Totiž, že pokračování války je pro evropské státy existenční riziko. Státy bývalého Rakouska-Uherska mají na základě historické zkušenosti nízkou toleranci k riziku velké války a jejich politická kultura jim umožňuje říci nahlas to, co je zjevné – že Evropa nemá kapacitu na dlouhou konfrontaci s Ruskem.
Babišova mírová linie je navíc v souladu se snahou současného amerického prezidenta Donalda Trumpa nastolit mír na Ukrajině. Trump opakovaně deklaroval, že válku je nutné ukončit jednáním a že USA nemají vést nekonečné zahraniční konflikty. Jeho administrativa jasně uvedla, že cílem je dosažení mírového řešení. Babiš tak není izolovaným evropským hlasem. Jeho postoj odpovídá deklarované politice nejmocnějšího státu světa.
Přesto Evropa pokračuje v kurzu, který je strategicky neudržitelný. Podporuje konflikt, který nemůže vyhrát, zbrojí, aby zakryla vlastní ekonomické problémy, a ignoruje riziko eskalace, které by zasáhlo její území. Evropa se tak ocitá v paradoxní situaci: je strukturálně závislá na americké bezpečnosti, ale jedná v rozporu s deklarovanou snahou americké administrativy o mír. Její instituce, politická i ekonomická krize ji tlačí do sebedestruktivního kurzu.
Svět je nezodpovědnými evropskými politiky zatahován do třetí světové války, protože Evropa odmítá realistickou diplomatickou cestu a místo toho se žene do konfrontace, na kterou nemá kapacitu. Z tohoto úhlu pohledu se Evropská unie již nejeví jako původní projekt míru, ale jako sebevražedný konstrukt, který jedná proti vlastnímu zájmu a riskuje nejen osud evropského kontinentu, ale i osud celého světa. A proto je Babišův hlas – spolu s několika dalšími evropskými státníky – tak důležitý. Je to hlas, který připomíná, že mír není slabost, ale jediná cesta, jak zabránit katastrofě, do níž Evropa bezhlavě kráčí.
