Na základě diskusí na našich konferencích vznikl loni seznam doporučení pro nadcházející vládu. Až na jedinou výjimku jsme nenavrhovali rozšiřování zákonných norem a státní byrokracie, ale naopak rušení přebytečných míst a nadbytečné legislativy. Rovněž jsme doporučovali odmítat jakoukoli expanzi unijní legislativy na úkor národní suverenity. Po devíti měsících je čas na podrobnější hodnocení.
Zrušení Stratkomu a metodiky KRIT
Jako první opatření koaliční strany slibovaly – a splnily – zrušení odboru strategické komunikace (tzv. Stratkomu vedeného plk. Foltýnem) na Úřadu vlády, který dostával desítky milionů Kč ročně pro tým, jehož složení odmítal zveřejnit. Náplní byla převážně státní propaganda zneužitelná k cenzuře pod záminkou „šíření dezinformací“.
S tím souvisí zrušení metodiky Krizového informačního týmu (KRIT) na Ministerstvu vnitra ČR, podle níž se měly sledovat aktivity pracovníků veřejného sektoru s doporučením „včasně identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady, pojmenovat je a zostudit“, a ukončení „antidezinfo“ projektů namířených proti vlastním občanům na ministerstvech a státních úřadech. Oba kroky lze hodnotit jen pozitivně.
Centrum proti hybridním hrozbám MV
To, co naopak na MV zůstává prakticky beze změny, je Centrum proti hybridním hrozbám (CHH), které nadále působí jako skupina politických aktivistů dehonestující publicisty alternativních médií, konzervativce a euroskeptiky. CHH se proslavilo mj. ideologickými články, např. Mír jako kremelský propagandistický narativ nebo Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazimediální scéně. Mnozí spekulují o tom, že právě tady vznikl seznam dvaceti webů, které nechala Fialova vláda zablokovat.
Z vyjádření CHH k žalobě SOSP (už za nové vlády!) je zřejmé, že svoje postoje z doby ministra Rakušana nezměnilo a nadále označuje nepohodlné názory za dezinformace nebo konspirace a ideologicky nálepkuje obránce svobody projevu i uznávané osobnosti mediální scény jako Martinu Kociánovou z Radia Universum, Marka Stoniše z Deníku TO nebo Daniela Kaisera z Echo24, bývalou disidentku Lenku Procházkovou, a dokonce i poslance vládní strany Radka Vondráčka.
Veřejnost tak může nabýt dojmu, že se MV stále nevrátilo k zákonem vymezené roli politicky neutrální instituce a nadále pokračuje v ideologickém aktivismu z éry ministra Rakušana.
Sledování politiků
Podobným případem je nejasný stav ohledně vyšetřování aktivit v Armádě ČR, jehož Velitelství informačních a kybernetických sil (VeInKyS) nechalo sledovat politiky a publicisty v rámci údajných cvičení Karel a Volby, přičemž docházelo dokonce k vytváření falešných profilů a aktivnímu vystupování na sítích. Veřejnost stále čeká na vyvození odpovědnosti a zjištění role náčelníka Generálního štábu Karla Řehky, který se již asi připravoval na politickou kariéru v dresu STAN.
V rámci akcí byl nasazen mj. software slovenské firmy Gerulata, který zneužívaly k dehonestaci tehdejších opozičních politiků úřady na Slovensku. Stále chybí odpověď na otázku, zda je legitimní utrácet desítky milionů korun na to, aby vojáci (!) analyzovali sloh a jazykovou skladbu opozičních politiků nebo publicistů a zkoumali, jestli se náhodou nepodobají narativu (výkladu), se kterým zadavatelé (vláda, ministr, generální štáb?) nesouhlasí.
Odpovědnost za tuto kauzu nese vedení Ministerstva obrany ČR, které dosud nepředstavilo závěry vyšetřování. Místopředseda sněmovního výboru pro obranu Pavel Růžička (ANO) se proto obrátil s interpelací a několika otázkami na ministra obrany Jaromíra Zůnu (SPD). Odpověď by měla zajímat nás všechny.
Proč byla věc postoupena ke kázeňskému projednání místo k trestnímu stíhání? Kdo z příslušníků Armády ČR se na akcích podílel, kdo úkoloval operátory 91. skupiny informačního boje a jaká opatření byla přijata, aby se vyloučilo, že bude armáda jakkoli zasahovat do politické soutěže?
V této souvislosti je na místě také položit otázku, kdo konkrétně zodpovídal za sestavení seznamu webů/domén, které byly v únoru 2022 protiprávně zablokovány na pokyn Vojenského zpravodajství.
Koncesionářské poplatky
Významným krokem, který přivítala většinová veřejnost, byl vládní záměr zrušit koncesionářské poplatky za pouhé vlastnictví televize, počítače nebo mobilu (Fialova vláda je dokonce rozšířila i na právnické osoby) od 1. 1. 2027. Návrh měla schválit Poslanecká sněmovna s tím, že od roku 2027 budou Česká televize a Český rozhlas financovány přímo ze státního rozpočtu – podobně jako v řadě dalších zemí Evropy.
Je fér dodat, že toto řešení nebylo přáním těch, kteří volali po ukončení veřejného financování a přechodu na placenou službu, nicméně lze to brát jako první krok nápravy poměrů. Pokud ovšem skutečně nastane. V posledních týdnech totiž došlo k odložení záměru, což vyvolalo u voličů koalice značnou nevoli. Původní termín se již pravděpodobně nestihne, a tak v této věci zatím nemůžeme vládě přičíst žádné kladné body.
V souvislosti s médii veřejné služby jsme navrhovali zahájení veřejné diskuse o jejich roli a míře financování. A také o řešení konfliktů zájmů, například u Václava Moravce, který byl současně koordinátorem procenzurního projektu CEDMO (součást celoevropského projektu EDMO, jenž má hrát významnou roli při posuzování soukromých médií a případných restrikcí vynucených unijním nařízením EMFA, viz dále). Václav Moravec mezitím z ČT odešel a založil si konkurenční projekt.
Konec financování ideologických projektů
Za jedno z nejdůležitějších opatření nové vlády považujeme ukončení státního financování ideologických neziskovek a projektů prosazujících politickou agendu související např. s bojem proti „nenávisti“ a „dezinformacím“, což jsou nejčastější záminky k vytváření (auto)cenzurního tlaku a podněcování kulturních válek.
K rozsahu Trumpova DOGE mají dosavadní úspory a hloubka změn stále daleko, nicméně vláda zaslouží pochvalu za slibný začátek – minimálně na Ministerstvu zahraničních věcí ČR (ministr Macinka), Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR (ministr Juchelka) a Ministerstvu životního prostředí ČR (ministr Červený a zmocněnec Turek).
Pozitivně hodnotíme i přesun některých agend, které mají blízko k woke ideologii, z Úřadu vlády na ministerstva, kde by měly být vhodnější podmínky pro odbornou práci nezatíženou politickým aktivismem. V oblasti lidských práv je třeba vrátit její těžiště do obrany svobody projevu a rovnosti přirozených práv a důsledně odmítat zavádění pozitivní diskriminace, i kdyby se tak mělo dít proti tlaku EU nebo globalistických struktur.
Ale abychom jen nechválili – aktivismem ve spolupráci s politickými neziskovkami je dlouhodobě pověstné Ministerstvo školství ČR a tady bohužel nevidíme žádné změny v tomto směru (ministr Plaga). Situaci s CHH na MV (ministr Metnar) jsme zmiňovali již výše.
Do budoucna bude velmi záležet na tom, jak vláda nastaví novou dotační politiku. Pro začátek by bylo nejefektivnější významně snížit rozsah a ponechat jen financování projektů na podporu infrastruktury v oblastech jako integrovaný záchranný systém, zdravotní péče, doprava nebo připravenost státu na energetické výpadky a řešení krizových situací. Je neúnosné nadále financovat desítkami milionů ideologické projekty např. omezující svobodu projevu pod záminkou předsudečné nenávisti.
Změny v poradních orgánech vlády
Významný vliv na politické agendy a dotační tituly mají početné rady – poradní orgány vlády, které byly až do změn na Úřadu vlády často nástrojem k prosazování zájmů některých úředníků, politických neziskovek a jejich sponzorů, mnohdy v rozporu s prioritami vládnoucího kabinetu. Je tedy správné, že vláda schválila změny v jejich fungování, které mají posílit názorovou pluralitu a omezit dosavadní ideologickou jednostrannost.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 10/26.
