Obchodní dům Kotva, sobota dopoledne, někdy na sklonku sedmdesátých let. Ve druhém patře, mezi stojany, stojí žena před zrcadlem v zimníku. Sluší jí. Dospívající dcera jí domlouvá, ať si ho vezme. Ať už si prý taky jednou něco pořádného koupí pro sebe.
Žena si urovná límec, natočí se bokem, dívá se na sebe déle než obvykle – a pak zimník sundá, pověsí zpátky na stojan a rovná mu ramena, dokud nevisí přesně tak, jak visel, než si ho zkoušela. Cestou k eskalátoru už mluví o něčem jiném.
Nešlo o peníze, kabát si koupit mohla. Byly však dopředu rozpočítané na jiné potřeby, na boty pro syna, na tábor pro dceru a na to, co se bude platit v březnu. V její hlavě nebyla kolonka, do níž by se zimník vešel. Nešlo o oběť v tom velkém, patetickém smyslu, jak se o ní píše v románech. Té ženě jen nikdo nikdy neřekl, že má myslet primárně na sebe.
Nešlo přitom o ženu, jejíž životní prostor byl vymezen stěnami domácnosti. Naopak. Do práce chodila od devatenácti, na plný úvazek, ostatně skoro jako všechny ženy, jež znala. Nikdo jí nemusel složitě vysvětlovat, že zaměstnání je cesta k samostatnosti. Samostatnost tohoto druhu byla povinná, navíc s ní přicházela i druhá směna doma. Vstávala ve čtvrt na šest. Cestou z práce vystála fronty, o kterých se dnes vyprávějí anekdoty. Obývala tři místnosti, na které léta čekala a které jí nepatřily. Měla dvě děti, první ve dvaadvaceti.
Její vnučka je dnes v tom věku bezdětná, má vlastní byt a vlastní peníze a nikdo od ní nečeká, že by kabát či šaty, které jí sluší, pověsila na stojany zpět. A že by se vdávala a chtěla mít v dohledné době děti, tak to také nehrozí. Takže pravnučka se, se vší pravděpodobností, vůbec nenarodí.
Vymírání bohaté společnosti
Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí připadající na jednu ženu, dosáhla v Česku v roce 2021 hodnoty 1,83. O čtyři roky později, v roce 2025, to bylo 1,28. Narodilo se sedmasedmdesát tisíc dětí — nejméně za dvě stě čtyřicet let, tedy za celou dobu, po kterou se to u nás vůbec počítá. Pokles už počtvrté v řadě a nic nenasvědčuje tomu, že by dosáhl dna.
Sama o sobě ta čísla zas tak mnoho neříkají. Význam dostávají teprve tehdy, vztáhneme-li je k příběhu z obchodního domu. V roce 1974 se v českých zemích narodilo 194 tisíc dětí a na jednu ženu jich připadalo 2,43. Společnost byla ve srovnání s tou dnešní nesrovnatelně chudší, nesvobodná, stísněná v panelových bytech, na které se čekalo léta, s omezeným spotřebním sortimentem a s výhledem na to, že se to asi nikdy výrazně nezmění. Přesto se v takové společnosti rodily děti. Dnešní společnost je nejbohatší v dějinách této země, přitom má našlápnuto k vymírání.
Dvě čísla z nových statistik jsou více než výmluvná. V Praze klesla plodnost pod 1,2, na Vysočině zůstává lehce nad 1,4. Rozdíl mezi místy, kde se koncentruje vzdělání, kariéra a peníze, a místy, kde je toho všeho o něco méně, je určitě hodný pozoru. Druhé číslo je ale závažnější: největší propad proti roku 2021 nenastal u žen na konci plodného věku, nýbrž u žen mezi dvaceti a čtyřiadvaceti lety – a to o osmatřicet procent! U dívek do devatenácti let o třiatřicet.
Někteří odborníci tvrdí, že jde o pouhé odkládání mateřství, tak jako v letech devadesátých. V roce 1999 klesla úhrnná plodnost na 1,13, tehdy nejnižší hodnotu v Evropě. Mladí lidé po převratu, kdy se škála toho, čemu se mohli věnovat, neskutečně rozšířila, odložili rodinu na později, aby se k ní po čase zase vrátili (kolem roku 2008 se plodnost vrátila k jedné a půl).
Dnešní propad však vypadá jinak. Plodnost klesá napříč celým věkovým spektrem, u prvních dětí stejně jako u druhých a třetích, průměrný věk ženy při narození prvního dítěte se posunul k devětadvaceti letům a stoupá dál. Odklad za třicítku však může být odkladem definitivním – biologické hodiny nejsou natahovací.
Co se to tedy v onom období mezi ženou z Kotvy a její vnučkou stalo?
Nejčastější odpověď zní, že ženy po listopadovém převratu začaly pracovat, studovat, budovat kariéru – a do takového života se prostě děti nevejdou. Jedni v tom vidí emancipaci, kterou je nutno vykoupit demografickou daní, druzí daň, kterou by bylo lépe neplatit. Shodují se ale na tom, že příčinou je zaměstnanost žen.
Práce a kariéra
Jak je ale možné, že se v předlistopadové éře rodilo více dětí, i když byla zaměstnanost žen vysoká?
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 10/2026.
