Páteční konference Svobodných o migraci a budoucnosti Evropy čelila agresivnímu protestu. Demonstranti blokovali vstup a fyzicky odstrkovali hosty i novináře.
PRAHA – Strana Svobodní v čele se svým předsedou Liborem Vondráčkem dnes uspořádala v pražském hotelu Wellness Step mezinárodní politickou konferenci věnovanou budoucnosti Evropské unie, migraci a jejím dopadům na evropské státy a sociální systémy. Mezi pozvanými hosty byli politici z několika evropských zemí, mimo jiné představitelé německé AfD a slovenský europoslanec Milan Mazurek.
Hlavním tématem setkání byla současná migrační politika, její důsledky pro evropské společnosti a možnosti její změny. Diskutovat se mělo také o ochraně národních zájmů, bezpečnosti a budoucím směřování Evropské unie.
Konference se však ocitla ve stínu protestu skupiny demonstrantů, kteří se shromáždili před hotelem. Naše redakce byla na setkání oficiálně pozvána, přesto se naši redaktoři dovnitř nedostali. Demonstranti podle našeho pozorování blokovali vstup a docházelo ke strkání a odstrkování návštěvníků i pozvaných novinářů.
Podle našeho pozorování nešlo o čistě českou demonstraci. Přítomní komunikovali několika jazyky, což nasvědčovalo účasti lidí z různých evropských zemí. Část demonstrantů svými symboly a projevy připomínala prostředí radikální krajní levice a okruh sympatizantů Antify; konkrétní organizační příslušnost jednotlivých osob však nebyla ověřena.
Proč je diskuse o migraci terčem takového odporu?
Právě to je zásadní otázka celé události. Co vedlo demonstranty k tomu, aby se snažili zabránit konání politického setkání, jehož tématem byly migrace, její dopady na evropské státy a sociální systémy a možné alternativy současné politiky? Pokud považují názory pozvaných politiků za nesprávné či nebezpečné, proč proti nim nevystoupit argumenty, veřejnou debatou nebo vlastní konferencí? Proč místo toho blokovat vstup a fyzicky odstrkovat lidi, kteří chtějí setkání navštívit?
Otázky migrace, ochrany hranic, azylové politiky a budoucnosti evropské integrace patří k legitimním tématům demokratické diskuse. Evropští politici se v těchto otázkách zásadně liší: jedni podporují současné směřování evropské politiky, jiní požadují její změnu, přísnější kontrolu migrace a větší pravomoci národních států. O těchto návrzích se má diskutovat ve volbách, parlamentech a na veřejných fórech – nikoli rozhodovat podle toho, kdo dokáže fyzicky zablokovat vstup do konferenčního sálu.
Když se obrana demokracie mění v nátlak
Dnešní událost je třeba vnímat také v širším evropském kontextu. V poslední době se opakovaně objevují konflikty, při nichž se terčem agresivních protestů, zastrašování a někdy i fyzických útoků stávají demokraticky zvolení politici, mimo jiné z pravicových a středopravicových stran. Jejich odpůrci přitom často své jednání zdůvodňují obranou demokracie, evropských hodnot a humanity.
Právě zde vzniká zásadní rozpor. Proč někteří z těch, kteří se nejhlasitěji dovolávají demokracie, tolerance a svobody, sahají k fyzickému nátlaku proti lidem s názory, se kterými nesouhlasí? Demokracie přece nemůže znamenat, že veřejně vystupovat smějí pouze ti, jejichž názory jsou přijatelné pro určitou ideologickou skupinu.
Je legitimní nesouhlasit s AfD, euroskeptickými politiky nebo s jakýmkoli jiným politickým směrem. Stejně legitimní je pořádat proti jejich názorům demonstrace. Není však přijatelné fyzicky bránit účastníkům v přístupu na politickou konferenci nebo novinářům ve výkonu jejich práce. Když někdo používá fyzickou sílu k potlačení názoru, se kterým nesouhlasí, demokratickou diskusi tím nebrání – přímo ji ohrožuje.
Jakou roli sehrála policie?
Policie měla zajistit bezpečnost všech zúčastněných, dohlížet na veřejný pořádek a reagovat na fyzické incidenty. Je namístě se ptát, zda udělala vše pro ochranu návštěvníků a novinářů a zda budou konkrétní události řádně prověřeny. Hlavní otázka však zůstává širší: může být v dnešní Evropě svobodná diskuse o migraci, jestliže se ji někdo pokouší zastavit fyzickou silou?
Demokracie znamená právo nesouhlasit. Znamená ale také povinnost respektovat právo druhého svůj názor vyslovit – i tehdy, když je kontroverzní nebo pro nás osobně nepřijatelný.
