Benjamin Kuras: Orgie socialismu v Americe

Ilustrace: Deník TO
Benjamin Kuras
Benjamin Kuras Spisovatel

Orgie socialismu a malý komunistický převrat v Demokratické straně. Tak nazval demokratický senátor John Fetterman stav ultralevicového prorůstání Demokratické strany, letos revolučně demonstrované na oslavách Prvního máje. Představily se v nich skupiny s názvy jako Democratic Socialists of America, People´s Forum, Code Pink, Freedom Road Socialist Organization, Revolutionary Communists of America, Party for Socialism and Liberation, International People’s Assembly, Moms for Liberty, sdružené spolu s Komunistickou stranou USA do koalice zvané May Day Strong čili Prvomájová síla. 

Demonstrovaly v tisícovce lokalit, někde jen stovkami, jinde tisícovkami účastníků. Volaly po socialistické revoluci a diktatuře proletariátu. Velkou část v nich tvořili studenti nadrilovaní a napochodovaní marxistickými socialistickými pedagogy podle receptu učitelských odborů. Proletáři (je to přece proletářský svátek) byli nápadní svou neviditelností.

Protestovalo se hlavně proti miliardářům a žádalo se spravedlivé rozdělení miliardářského majetku mezi lid. Jedna reportáž Fox News spočítala, že všechny tyto aktivistické organizace dohromady dostaly na prvomájové protesty přibližně 2 miliardy dolarů. Od miliardářů. Proti miliardářům. Že to těm revolucionářům nepřišlo komické, se podivil i senátor Fetterman. Nevěděl ještě, že totalitáři nemají smysl pro humor a podle toho se pozná, že jsou totalitáři. Teď už to ví.

Miliardář proti miliardáři

Že pokrokoví miliardáři rádi bojují proti miliardářům zpátečnickým, se ví už od té doby, co na americkou finančně-politickou scénu vstoupil George Soros s financováním kdejaké levicové akce. Od té doby těch levicových miliardářů vyrostlo víc, někteří Sorose v revolučních akcích předčí. Jedním z nich, který se na prvomájové revoluci hojně podílel (plakáty, bannery, trička, obědy pro revolucionáře a podobně), protože nenávidí miliardáře, kteří těch miliard mají víc, se jmenuje Neville Roy Singham a jeho majetek se odhaduje na pouhou jednu miliardu, a to ještě taktak, spíš trochu míň.

V mládí býval členem černošské maoistické organizace League of Revolutionary Black Workers, třebaže je úplně bílý a vypadá jako poručík Kojak. Černochem tedy už není, ale maoistou zůstal. Zbohatl na kšeftech s Čínou, kam se nakonec odstěhoval a svou americkou revoluci řídí ze Šanghaje. Tam sdílí kanceláře s propagandistickým oddělením čínské komunistické strany, odkud šíří k pokroku inspirující hlas Číny do světa, k čemuž si pořídil několik amerických firem a neziskovek. A pomáhá Číně nakupovat americké politiky, tu a tam usvědčené ze špionáže. Typu demokratické starostky kalifornského města Arcadia paní Eileen Wong, nedávno usvědčené z pročínské propagandy a politiky, vedené „pod přímým řízením čínské vlády“, pravilo se v rozsudku.

To je ta „cáklá“ a „radikální“ část Demokratické strany. Ta „střízlivá“ a „umírněná“ dostala mezitím příležitost se projevit v různých názorových sondážích. Tak třeba o nezdařených atentátech na Trumpa je v jedné sondáži 34 %, v jiné 42 % demokratů přesvědčeno, že byly fingované a narežírované. I ona už v současných lokálních volbách volí (zřejmě znuděná nezáživnou střízlivostí a umírněností) kandidáty nestřízlivé a neumírněné. Až se toho leká sám republikánský předseda sněmovny reprezentantů Mike Johnson s povzdechnutím „tihleti mini Mamdaniové táhnou zemi hodně hodně doleva“.

Marxistický New York

Mamdaniho marxistický převrat New Yorku je už světoznámý a stává se vzorem pokrokovosti demokratických kandidátů. Včetně miliardářských socialistů, jako je Tom Steyer, který si za 133 milionů koupil první místo na demokratické kandidátce na guvernéra Kalifornie, s heslem: „Jsem miliardář, který nenávidí miliardáře a který slibuje zdanit jiné miliardáře.“ 

Pro svou kandidaturu získal plnou antimiliardářskou podporu ultralevicového senátora Bernieho Sanderse, který po celou dobu svého senátorství brojil proti milionářům, než se sám stal milionářem a změnil svou politiku na antimiliardářskou. Založil si k tomu neziskovku zvanou Our Revolution, kterou mu financují miliardáři a jejíž členové nosí a šíří trička s nápisem „Defund Oligarchs“ (seberte oligarchům peníze). Ta Steyera doporučila a pochválila jako „miliardáře, který své miliardy používá užitečně na nabourání systému miliardářů“. K podpoře se přidala pokroková webstránka The Intercept, kterou řídí miliardáři. A pozor, tohle všecko není vtip, i když takový třeba Mark Twain nebo Mel Brooks by se na tom určitě vyřádili.

Všechno to ze zákulisí řídí (a to byste asi neuhádli, moc se už o něm nemluví) Barack Obama. Zní to možná jako konspirační teorie, ale šíří ji onen nad stavem Demokratické strany si zoufající senátor Fetterman. Říká tomu „podzemní stínová vláda“ sídlící ve washingtonské čtvrti Kalorama nedaleko sídel moci. Tamní Obamova soukromá rezidence je „velitelským centrem“ paralelní mocenské struktury zasazené do onoho byrokratického „hlubokého státu“, stále ještě plného loajálních obamovských demokratů, sabotujících Trumpovo vládnutí a připravujících návrat vlády Demokratické strany, o hodně levicovější než ta minulá. Porady s Obamou se tam konají týdně. Sám Obama si kdysi zavtipkoval, že by nejraději řídil někoho jako loutku mikrofonem a naslouchátky. Jenže to asi zřejmě taky nebyl vtip.

Obamisté

Lokální volby už zaznamenávají úspěšné výsledky obamistů. Mamdaniho New York se rapidně mění v totalitní stát, v němž je někdy těžké poznat, v čem je komunistický a v čem nacistický. Pochodují jím rozlícené davy mávající teroristickými vlajkami a útočící na synagogy, za shovívavého přihlížení brooklynského starosty Antonia Reynosa ze strany zvané Working Families Party (Strana pracujících rodin) a napomínání synagog, aby neprovokovaly pořádáním „proizraelských akcí“ (jako bohoslužby). A za netečného přihlížení policistů dostávajících rozkaz proti davům nezasahovat. Židy pokoušející se o obranu obvinila nová vrchní prokurátorka Letitia James z „perzekuce muslimů, Arabů, Palestinců“.     

Na řízení bytové politiky (zastropování nájmů a zabavování nemovitostí) nasadil marxistickou radikálku jménem Cea Weaver proslulou sloganem „vlastnictví bydlení je zbraň bělošského suprematismu“ (sama je bílá) a politikou zabavování soukromého majetku. A aby ukázal, jak moc miluje Ameriku, zrušil veřejné oslavy 250. výročí jejího vzniku.

Socialismus jako „jediná správná odpověď na všechny problémy Ameriky“ je systematicky naléván do studentských mozků, aniž by byl provázen informacemi o jeho historických selháních a zločinech. Sondáže Rasmussen Reports a Heartland Institute zjišťují, že ve věkové kategorii 18–24 si téměř 60 procent přeje prezidentské volební vítězství „demokratického socialisty“. V jedné univerzitní sondáži 67 procent studentů cítí k socialismu vstřícnost nebo jim nevadí. Sondáž Young America Foundation už roce 2023 zjistila, že jen necelá třetina mládeže dokáže definovat socialismus jako zestátnění ekonomiky, zatímco 66 procent jej popsalo jen jako „stát poskytující více služeb“.

Zničení kapitalismu

A tak není divu, že na kandidátky Demokratické strany se dostávají marxističtí radikálové. Hodně publikovaným příkladem, jehož kandidatuře do Kongresu fandí i Washington Post a New York Times, je populární blogger tureckého původu Hasan Piker, proslavený (nám odjinud povědomým) výrokem, že „pád Sovětského svazu byl největší katastrofou 20. století“. Demokratický kandidát Graham Platner se netají nacistickým tetováním a sympatiemi k socialismu nacistickému. S programem „pozavírat a vykastrovat americké sionisty“ kandiduje v Texasu sexuální terapeutka Maureen Galindo, „neboť mají na svědomí většinu světové pedofilie“.

Schvalování vraždy Charlieho Kirka je u demokratů téměř každodenní, seznam dalších kandidátů na vraždy koluje mezi demokraty na internetu. Jsou na něm mimo jiné (vedle samozřejmě Trumpa a Muska) konzervativní komentátoři Ben Shapiro a Joe Rogan a spisovatelka J. K. Rowling.

Ale za vší tou populární až populistickou socialistickou kulisou probíhá něco, čeho si málokdo všímá a čemu jsou všichni socialisté jen těmi příslovečnými užitečnými idioty: civilizační džihád. U všech těch socialistických kandidátů a už zvítězivších politiků je nápadná spolupráce s islámskými organizacemi, nenávist k Izraeli a prachobyčejný antisemitismus. A za těmito kulisami se Amerika plnou parou islamizuje. 

Mamdani pořádá islámské bohoslužby s imámem oslavujícím „mučedníky, jejichž rukama povstanou věřící a jejichž meč bude zabíjet bezvěrce“. Jeho vrchní prokurátorka uvítala ramadán „podporou našim muslimským komunitám proti islamofobii“. Nebývalý počet muslimů nastoupil do vlivných funkcí jeho městské správy, jako Umair Khan coby hlavní poradce vrchní prokurátorky. O ramadánu zesilovače vysílaly na veřejnost „Alláhu akbar“ pětkrát denně.

Virginský státní senátor Saddam Salim prosazuje klasifikaci islamofobie jako trestného činu. Muslimští technici v Googlu předávali senzitivní technické informace Íránu.

Alláhu akbar

Kalifornská univerzita v San Franciscu povzbuzuje studenty k nákupu hamásovského šátku „kefie“, aby ho nosili na promoci „na podporu palestinských studentů“. Texas otevřel v Dallasu „Americkou muslimskou univerzitu“, na níž se bude „snoubit moderní technologie s islámskými hodnotami“. Texaské střední školy podporují islámskou propagaci distribucí koránů, plakátů, hidžábů, pamfletů vysvětlujících zákony šaría.

Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 6/2026.

Upoutávka
Přečtěte si v elektronickém vydání měsíčníku TO
Přečíst
Ukázat komentáře (4)
  1. Musk by měl tvrdě šlapat do kolonizace vesmíru, tady bude ta debilizace Západu za chvíli k nežití.

  2. Oponentura článku (použil jsem Claude 4.6 Opusú:

    Úvodní poznámka k metodě
    Tato oponentura se snaží být symetricky kritická: tam, kde Kuras reálné jevy zveličuje nebo nepodkládá daty, to říká jasně. Tam, kde upozorňuje na skutečné problémy — byť nevhodným způsobem — to přiznává stejně jasně. Cílem není Kurase „vyvrátit“, ale odlišit, co v jeho textu je doložitelné, co je přehnané a co je čistá rétorika.
    Druhá poznámka: tento text je komentář psaný pro ideologicky spřízněné publikum, nikoli akademická analýza. To je legitimní žánr — ale problém nastává ve chvíli, kdy autor prezentuje názory a obavy jako fakta. Právě to je hlavní předmět kritiky.
    ________________________________________
    1. „Komunistický převrat“ v Demokratické straně
    Co je reálné
    Demokratická strana prochází viditelným vnitřním napětím mezi centristickým establishmentem a progresivním křídlem. Organizace jako Democratic Socialists of America (DSA) mají reálný vliv na část primárek, zejména v městských obvodech. Politici jako Bernie Sanders, Alexandria Ocasio-Cortez nebo Rashida Tlaib se otevřeně hlásí k „demokratickému socialismu“. Prvomájové demonstrace s účastí levicových organizací se skutečně konaly.
    Kuras také správně identifikuje, že část aktivistické scény používá radikální slovník — včetně výrazů jako „diktatura proletariátu“ — a že tato scéna je financována z různých zdrojů, včetně bohatých donorů.
    Kde dochází ke zkreslení
    Označit tento vývoj za „malý komunistický převrat“ je hyperbola, která neodpovídá politologickým faktům:
    • Oficiální program Demokratické strany (dostupný na democrats.org) neobsahuje znárodňování, zrušení soukromého vlastnictví ani plánovanou ekonomiku.
    • Vedení strany — Hakeem Jeffries (předseda frakce ve Sněmovně), Chuck Schumer (lídr v Senátu) — patří k centristickému proudu.
    • DSA má odhadem 80–90 tisíc členů v zemi s 330 miliony obyvatel a několika desítkami milionů demokratických voličů. Jde o viditelnou, ale marginální sílu.
    Kuras navíc systematicky slévá do jednoho proudu čtyři velmi různé kategorie:
    Proud / Příklady / Reálný vliv / Cíle;
    Mainstreamoví liberálové / Biden, Schumer, Jeffries / Dominantní /Liberální kapitalismus se sociálním státem;
    Progresivní sociáldemokraté / Sanders, Warren, AOC / Významná menšina / Skandinávský model, Green New Deal;
    Demokratičtí socialisté (DSA) / Několik kongresmanů, lokální politici / Malá menšina / Demokratická cesta k socialismu;
    Marxistické/komunistické skupiny / CPUSA, RCA, FRSO / Marginální / Revoluční změna systému;
    Tím vzniká dojem, že celá strana je „komunistická“, zatímco reálný obraz je: středolevá strana s rostoucím, ale stále menšinovým progresivním křídlem.
    Poznámka k symetrii
    Seriózní analýza americké polarizace musí zahrnout oba póly. Kuras zcela ignoruje analogickou radikalizaci na pravici — QAnon, „Stop the Steal“, křesťanský nacionalismus, otevřeně rasistické kandidáty. Analýza, která bere v potaz pouze jednu stranu polarizace, je strukturálně neúplná.
    ________________________________________
    2. Financování prvomájových protestů — „2 miliardy dolarů“
    Reálné jádro
    Levicová a progresivní hnutí v USA jsou skutečně financována ze směsi zdrojů — malých dárců, odborů i bohatých donorů. „Miliardáři podporující politiku namířenou proti miliardářům“ není paradox, ale dobře zdokumentovaný jev: část bohatých Američanů podporuje přerozdělovací politiku z ideových důvodů. To platí pro Sorose, Steyera i řadu menších donorů.
    Problém s číslem 2 miliardy
    Kuras tvrdí, že Fox News „spočítala“ přibližně 2 miliardy dolarů pro organizace v koalici May Day Strong „na prvomájové protesty“. Toto tvrzení má několik vážných problémů:
    • Chybí odkaz na konkrétní reportáž, metodiku a časový rámec.
    • Číslo je extrémně vysoké: pro srovnání, celkové výdaje obou stran na prezidentskou kampaň 2024 se pohybovaly kolem 4 miliard dolarů. Dvě miliardy na jeden den demonstrací by byly bezprecedentní.
    • Pravděpodobnější vysvětlení: jde o kumulativní roční nebo víceleté příjmy desítek organizací, nikoli přímé náklady na 1. máj.
    Bez ověřitelného zdroje nelze toto číslo považovat za fakticko tvrzení. Je to ilustrace, nikoli doložený údaj.
    ________________________________________
    3. Neville Roy Singham a čínský vliv
    Co je doloženo
    Investigativní reportáže — zejména New York Times (srpen 2023) — zdokumentovaly, že Neville Roy Singham financuje pro-čínská média a levicové projekty v USA i globálně, přičemž tyto struktury mají vazby na čínský propagandistický aparát. Jde o reálný a vážný problém: pro-pekingské vlivové operace v USA jsou dobře zdokumentovány i ve zprávách FBI a kongresových vyšetřovacích výborů.
    Kuras tedy správně upozorňuje na existenci těchto sítí.
    Kde přidává bez doložení
    Tvrzení „pomáhá Číně nakupovat americké politiky“ nebo „řídí americkou revoluci ze Šanghaje“ jsou nad rámec toho, co publikované investigativní materiály prokazují. Doloženo je financování mediálních projektů a NGO — ne přímý nákup politiků v trestněprávním smyslu. Pokud takové případy existují, je třeba uvést konkrétní rozsudky nebo obžaloby.
    Seriózní rámec by řekl: Singham je součástí vlivové infrastruktury podporující pro-čínský narativ — a to je samo o sobě závažné. Není třeba to přehánět na „maoistické řízení americké levice ze Šanghaje“, aby byl problém brán vážně. Přehánění paradoxně oslabuje argument.
    ________________________________________
    4. Mladí Američané a „socialismus“
    Co průzkumy skutečně ukazují
    Průzkumy Rasmussen Reports, Heartland Institute a Young America’s Foundation skutečně ukazují vyšší sympatie k „socialismu“ u mladých Američanů než u starších generací. To je reálný a politicky významný trend.
    Kuras ale sám v článku uvádí klíčový údaj: 66 % studentů popisuje socialismus jako „stát poskytující více služeb“, nikoli jako zestátnění ekonomiky. A pak tento údaj ignoruje a pokračuje v rámování, jako by šlo o příznivce bolševické revoluce.
    Férová interpretace
    Data ukazují, že mladí Američané chtějí větší sociální stát — levnější zdravotnictví, dostupnější školství, silnější sociální záchrannou síť. To jsou politiky běžné v zemích EU. Zaměňovat tuto preferenci s podporou „diktatury proletariátu“ je analyticky nepoctivé.
    Reálný závěr: v USA probíhá posun části mladé generace směrem k preferenci sociálního státu. To je důležité politické téma. Není to předvoj leninské revoluce.
    ________________________________________
    5. New York a „totalitní stát“
    Reálné problémy
    New York se v posledních letech posunul doleva: silnější regulace nájmů, progresivnější prokurátoři, váhavý přístup policie k některým demonstracím. Po 7. říjnu 2023 se v ulicích i na kampusech objevila výrazně propalestinská a někdy antisemitská rétorika. Tyto jevy jsou reálné a legitimně kritizovatelné.
    Definice totalitního státu
    Podle standardní politologické literatury (Juan Linz, Totalitarian and Authoritarian Regimes, 1975; Hannah Arendt, The Origins of Totalitarianism, 1951) totalitarismus vyžaduje:
    1. Monopol jedné strany na moc
    2. Kontrolu médií a informací
    3. Potlačení opozice státní represí
    4. Ideologickou indoktrinaci jako státní politiku
    5. Systém teroru proti odpůrcům
    New York nesplňuje žádný z těchto znaků:
    • Funguje tam pluralita stran a svobodné volby
    • Existují silná nezávislá média včetně konzervativních (New York Post, Wall Street Journal)
    • Soudy pravidelně ruší rozhodnutí městských orgánů
    • Opozice se svobodně organizuje a kandiduje
    Výrok, že New York je „totalitní stát“ nebo že je „těžko poznat, v čem je komunistický a v čem nacistický“, je politicky emotivní, ale analyticky neudržitelný. Navíc smíchání komunismu a nacismu bez vysvětlení je samo o sobě pojmový chaos — tyto ideologie jsou v klíčových ohledech protichůdné.
    Kritika konkrétních kroků — rétorika Cei Weaver, postoje prokurátorů, váhavost policie při antisemitských incidentech — je legitimní. Nazvat New York „totalitním státem“ tuto kritiku paradoxně oslabuje, protože ji zbavuje věrohodnosti.
    ________________________________________
    6. Obama a „stínová vláda“
    Co je běžné a reálné
    Bývalí prezidenti v USA zůstávají politicky aktivní. Obama má reálný neformální vliv na demokratickou strategii, personální politiku a veřejný diskurz — pravděpodobně větší než většina jeho předchůdců. Jeho role při Bidenově odstoupení z kandidatury v roce 2024 nebo jeho kontakty s klíčovými donory jsou příklady tohoto vlivu. To je legitimní téma.
    Kde začíná konspirační rámec
    Teze o „podzemní stínové vládě“ sídlící v Kaloramě, která operativně řídí federální byrokracii a sabotuje legitimně zvolenou vládu, splňuje znaky konspirační teorie v odborném smyslu (Sunstein & Vermeule, 2009):
    • Tvrzení o skrytém koordinovaném řízení bez transparentních důkazů
    • Opírání se o indicie a asociace místo přímých dokladů
    • Citace Fettermanových výroků a Obamova vtipu jako „důkazů“
    Kuras sám přiznává, že „zní to jako konspirační teorie“ — a pak ji přesto podá jako faktický popis reality. To je typický rétorický manévr: inokulace proti kritice bez skutečného zpochybnění teze.
    Seriózní formulace: Obama má nadstandardní neformální vliv na demokratickou politiku. Není doloženo, že existuje centrálně řízená paralelní vláda v konspiračním smyslu.
    ________________________________________
    7. Islamizace a „civilizační džihád“
    Co je reálné
    Muslimská populace v USA roste, ale tvoří odhadem 1–2 % obyvatel (Pew Research Center). V některých enklávách je přítomnost muslimských komunit výraznější. Existují islamistické organizace s politickými ambicemi. Po 7. říjnu 2023 se v propalestinském hnutí objevila rétorika, která místy přecházela v otevřený antisemitismus.
    Existuje také reálný fenomén, který akademická literatura označuje jako „red-green alliance“: část západní levice spolupracuje s islamistickými hnutími na základě sdíleného anti-imperialistického a anti-izraelského narativu. Toto propojení je dokumentovatelné a zaslouží si seriózní analýzu.
    Kde Kuras paušalizuje
    Tvrzení „Amerika se plnou parou islamizuje“ není podloženo žádnými demografickými daty ani legislativními změnami, které by ukazovaly na systémový posun k islámskému právu.
    Kuras záměrně směšuje tři velmi různé kategorie:
    Kategorie Popis
    Islám jako náboženství Osobní víra, kulturní identita — většina amerických muslimů
    Politický islamismus Snaha o prosazení islámských norem do politiky
    Násilný džihádismus Ozbrojený boj za islámský stát
    Muslimský úředník v městské správě, kefíja na promoci nebo návrh zákona o islamofobii jsou kulturní a politické jevy v rámci pluralitní demokracie — ne důkazy „civilizačního džihádu“.
    Kde Kuras trefuje skutečný problém
    Část progresivní levice má selektivní citlivost: velmi ostře reaguje na islamofobii, ale zároveň relativizuje nebo přehlíží islamistický antisemitismus. To je reálný a závažný problém, který si zaslouží přímou kritiku. Kuras na něj upozorňuje — ale apokalyptickým rámcem „islamizace Ameriky“ tuto legitimní kritiku zbavuje věrohodnosti.
    ________________________________________
    8. Selektivní výběr extrémů
    Kuras uvádí řadu šokujících příkladů demokratických kandidátů: blogger obdivující SSSR, kandidát s nacistickým tetováním, terapeutka s antisemitskými výroky. Tyto příklady mohou být reálné — americký politický systém má tisíce lokálních kandidátů a mezi nimi se extrémní případy vždy najdou.
    Problém je v zobecnění: z několika extrémních kandidátů nelze odvozovat charakter celé strany. Symetricky by bylo možné sestavit stejně šokující seznam z republikánské strany — a ani to by nebyl férový obraz.
    Seriózní analýza musí rozlišit mezi:
    • Extrémními výstřelky na okraji strany
    • Mainstreamovou politikou strany jako celku
    Kuras toto rozlišení systematicky odmítá.
    ________________________________________
    9. Argumentační techniky v textu
    Pro přehlednost — techniky, které se v textu opakují:
    Technika / Příklad v textu / Proč je problematická;
    Selektivní výběr extrémů / Kandidát s nacistickým tetováním jako obraz Demokratů / Zobecňuje okraj na celek;
    Pojmové zplošťování / Socialismus = komunismus = nacismus = islamismus / Stírá klíčové ideologické rozdíly;
    Vina asociací / Levicový politik + muslimská organizace = džihád / Kauzalita bez důkazu;
    Neověřitelné zdroje / „Fox News spočítala“, „v jedné sondáži“ / Nelze ověřit ani vyvrátit;
    Apokalyptický rámec / „Totalitní New York“, „islamizace plnou parou“ / Dramatizace bez dat;
    Humor jako přiznání / Obamův vtip interpretován jako odhalení záměrů / Doslovné čtení ironie;
    Inokulace / „Zní to jako konspirační teorie, ale…“ / Předem neutralizuje kritiku;
    ________________________________________
    10. Souhrnné hodnocení
    Kurasův text vychází z reálných trendů v americké politice a společnosti. Tyto problémy jsou skutečné a zaslouží si seriózní debatu:
    Co stojí za to brát vážně:
    • Posun části Demokratické strany doleva a napětí mezi centristy a progresivisty
    • Kampusový antisemitismus po 7. říjnu 2023
    • Pro-čínské vlivové sítě (Singham, NGO financované s vazbami na Peking)
    • Selektivní empatie části levice vůči islamistickým partnerům
    • Vliv velkých peněz na politická hnutí — zleva i zprava
    Co nelze brát doslova:
    • „Komunistický převrat“ v Demokratické straně
    • „Totalitní New York“
    • „Stínová vláda Obamy“ bez doložených důkazů
    • „Amerika se plnou parou islamizuje“
    Klíčová diagnóza: Kuras píše silně ideologizovaný mobilizační komentář. Jako varovná glosa pro spřízněné čtenáře funguje. Jako analýza americké politiky selhává — ne proto, že by jeho obavy byly vždy neopodstatněné, ale proto, že způsob jejich podání (zplošťování pojmů, apokalyptické rámování, selektivní výběr bez dat) brání seriózní debatě o problémech, které sám nastoluje.
    Paradox Kurasova textu: tím, že skutečné problémy (čínský vliv, antisemitismus, radikalizace) zasazuje do rámce „komunistického převratu“ a „islamizace“, oslabuje jejich věrohodnost u čtenářů, kteří nejsou předem přesvědčeni. Seriózní analýza stejných jevů by byla přesvědčivější — a užitečnější.

  3. to Kamil Regent:
    Výše uvedeným blábolem dokazujete, že u vás ani omylem nehrozí, že byste kdy byl k čemukoli užitečný. Kde vám ten mozek tak vymyli? Na které humanitní či společensko-šarlatánské sračce?

    Jste jen další hovno, které na nás míní celý život parazitovat!

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Spisovatel
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >