Menu
Přihlásit se

Komentář.

Česká politická kultura barikád a sanitárních kordonů

Česká politická scéna připomíná spíš historickou rekonstrukci bitvy než moderní demokracii. Jedni staví barikády, druzí sanitární kordony, a všichni společně hledají, kam by ještě mohli zatlouct pomyslný hřebík do rakve dialogu. Výsledek? Těžká technika se sice už nepoužívá, ale tankování nenávisti jede na plný plyn.

Adam Čaloud
Publikováno 15/01/2025
Doba čtení 4 min.
Zdroj: Profimedia

Naše politická scéna je dlouhodobě rozdělená hlubokými ideologickými příkopy, které brání efektivní spolupráci mezi jednotlivými tábory. Tyto rozdíly lze přirovnat k „barikádám“, symbolizujícím odpor a izolaci, a „sanitárním kordonům“, záměrně stavěným k vyloučení politických oponentů. Tento fenomén má své kořeny v historických událostech, ale promítá se i v současné politické kultuře, která místo dialogu často volí strategii polarizace a vyloučení. Jak ovlivňuje tato dynamika budoucnost české politiky a její schopnost čelit výzvám dnešní doby?

Jedna z prvních zmínek o „barikádách“ v českém politickém prostředí se objevují již v revolučním roce 1848, kdy se Praha stala dějištěm ozbrojených konfliktů mezi revolučními silami a rakouskou armádou. Barikády tehdy symbolizovaly boj za svobodu a spravedlnost, ale také polarizaci mezi liberály a konzervativci. Tento obraz se postupně transformoval do symbolické podoby politických barikád, které brání dialogu mezi jednotlivými skupinami. V období normalizace (1970–1989) se metaforické barikády a sanitární kordony staly součástí režimní politiky. Disidenti byli izolováni od veřejnosti pomocí cenzury, sledování a represí. Tento model izolace a odmítání dialogu se přenesl i do polistopadové české politiky, kde se stal nástrojem k udržení moci nebo k diskreditaci oponentů.

Absence pravolevého zápolení

Dřívější dominantní střet mezi pravicí a levicí, reprezentovaný zejména ODS a ČSSD, ustoupil do pozadí. Tradiční pravolevé dělení, které určovalo politickou scénu od 90. let, bylo nahrazeno novým konfliktem – konzervativně-liberálním sporem. ČSSD, kdysi hlavní levicová strana, ztratila svou pozici a stala se marginální politickou silou.

Naopak ODS, kdysi hlavní pravicová síla, dnes tvoří součást vládní koalice, která se snaží vymezit vůči uskupením, jenž považuje za „populistická a extremistická.“ Tento posun od pravolevého soupeření ke kulturním a hodnotovým konfliktům je patrný i v dalších evropských zemích.

Dominance konzervativně-liberálního sporu

Současná česká politika je rozdělena na konzervativní a liberální tábor. Konzervativní strany, jako jsou SPD, Trikolora nebo nově vzniklé hnutí PRO, se vymezují proti liberalismu, který spojují s elitářstvím, klimatickým alarmismem a „bruselskou diktaturou“.

Na druhé straně liberální tábor, reprezentovaný vládní koalicí SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL), Piráty a STAN staví svou politiku na podpoře evropské integrace, ekologických opatřeních a „násilné“ modernizaci společnosti.

Tento hodnotový střet se promítá do všech oblastí politického života. Příkladem může být spor o energetickou politiku, kdy konzervativní strany kritizují Green Deal jako škodlivý pro českou ekonomiku, zatímco liberální strany ho obhajují jako nutnost pro boj s klimatickou krizí.

Role liberálních uskupení v izolaci opozice

Sanitární kordony, tedy snaha izolovat určité politické subjekty, se staly běžnou praxí v české politice. Zmíněný přístup je častější u liberálních stran, které se snaží zabránit, aby konzervativní a „populistické“ subjekty participovaly na moci. Příklady lze najít i v zahraničí, v Německu, kde je Alternativa pro Německo (AfD) systematicky izolována, nebo ve Francii, kde se podobně přistupuje k Národnímu shromáždění Marine Le Penové.

V českém kontextu se sanitární kordony projevily například v rozhodnutí současné vlády, aby SPD nebyla zastoupena ve vedení Poslanecké sněmovny. Tato strategie má zabránit legitimizaci subjektů, které současná vláda považuje za ohrožení „demokratických hodnot“. SPD však tuto izolaci využívá k posílení svého obrazu „strany pro obyčejné lidi“, což jí pomáhá mobilizovat voliče.

Kordon „antibabiš“

Parlamentní volby v roce 2021 jsou příkladem sanitárního kordonu liberálních stran vůči hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi. Po volbách se vytvořila široká koalice, jejímž hlavním cílem bylo zabránit, aby se Babiš stal znovu premiérem.

Tento „antibabišovský“ blok sjednotil strany s různými ideologiemi, od „konzervativní“ ODS po progresivisticé Piráty, což ukazuje, jak silná může být snaha o izolaci jednoho politického subjektu.

Důsledky kultury barikád a sanitárních kordonů

Polarizace české politiky a izolace některých subjektů mají vážné dopady na společnost. Především dochází k erozi důvěry v politiku jako celek. Voliči, jejichž strany se ocitají v izolaci, mají pocit, že je systém nastaven proti nim a ztrácejí víru v demokratické instituce. Tento pocit odcizení a frustrace často vede k radikalizaci a posiluje uzavřenost v rámci vlastních názorových bublin.

Společnost se tak stále více fragmentuje na vzájemně nekomunikující skupiny, což brání hledání společných řešení a prohlubuje konflikty. Zároveň se ztrácí prostor pro kompromis, který je klíčovým prvkem zdravé demokracie. Politická kultura se stále více zaměřuje na ostré vymezování a konfrontaci, místo aby hledala cestu k dialogu a konsenzu. Tento trend ohrožuje schopnost české politiky čelit dlouhodobým výzvám, jako jsou digitalizace nebo stárnutí populace, které vyžadují spolupráci napříč politickým spektrem.

Možná cesta vpřed

Aby se česká politika mohla posunout směrem k dialogu, je nutné hledat způsoby, jak tuto polarizaci překonat. Klíčem k tomu je podpora otevřeného dialogu mezi politickými stranami, které by se měly zaměřit na hledání společných zájmů, i když se liší v ideologii. Toto můžeme pozorovat na vztahu catch all hnutí ANO a pravicové strany Motoristé sobě. Právě motoristé porušili nepsané pravidlo „demobloku“, že se s Babišem nejedná.

Je důležité zdůraznit, že politická debata by měla být vedena s respektem a snahou porozumět opačnému názoru, což by mohlo přispět k obnovení důvěry občanů v demokratický proces. Dalším důležitým krokem je posilování mediální gramotnosti, která občanům umožní lépe kriticky vyhodnocovat informace a odolávat manipulacím. Média a sociální sítě by měly hrát zodpovědnější roli v předkládání vyvážených informací a podporovat veřejnou diskusi, která nebude tak polarizující.

Pokud se česká politika dokáže posunout tímto směrem, může přispět k vytvoření společnosti, která bude méně rozdělená a více orientovaná na spolupráci a hledání pozitivních řešení.

Čtěte také:
Je cosi shnilého na vzývané liberální demokracii
Co změnil milion propadlých hlasů v parlamentních volbách v roce 2021 a co se dá očekávat od těch následujících?
Proč ověřovači pravd cílí jenom na pravičáky?

Komentáře (2)

  1. Dnes večer na CNN…opravdu „šílená“ debata progresivisticke Nerudove ze Stanu a Turka z Motoristů, moderována Wolfovou…škoda , že Wolfová raději nezpívá jako maminka a Nerudova někde neblaboli za katedrou. Opravdu smutný poslech argumentů vládní linky.

  2. V jednom s autorem nesouhlasím a to je jakési zobecňování problému. Pamatuji si velmi dobře tzv.pravo-levý střed od začátku 90.let a navzdory divokému „odnárodňování“ musím přiznat, co bych dal za tehdejší úroveň diskuse.

    Tzv. SANITÁRNÍ KORDON je už bez obalu o ZAMEZENÍ JAKÉKOLI DISKUSE tzv. liberálů, kteří samozřejmě žádnými liberály nikdy nebyli, nejsou a nebudou s těmi, co nazývají antisystém. Jde jednoznačně o jakési „KONEČNÉ ŘEŠENÍ“, dobře známé z historie, kdy vládnoucí garnitury ať už v USA, EU nebo v jiných zemích tzv.západní demokracie, uplatňují jakýsi nový režim „lepších a odpovědnějších zítřků“ s pomocí deep state tak, že nejrůznějšími způsoby indoktrinují obyvatele a případné odpůrce ostrakizují, nálepkují těmi nejhoršími přirovnáními, kriminalizují je, nebo se je snaží vytlačit na okraj společnosti, aby podobně jak už to známe, definitivně ovládli případný odpor tím, že odstraní tzv. svobodnou soutěž, do které patří především svobodné volby. Příkladů už máme tolik, že můžeme bez obalu mluvit o zločinném systému.
    Tím se ovšem připodobňují těm, které vedou jako své největší nepřátele, protože používají jejich praktiky.

    Naprosté nepochopení této podstaty nikoliv už problému, ale stavu, jen napomáhá předstírání, že se pohybujeme ještě v nějaké demokracii a tím pomáháme toto děsivé dílo dotvořit.

Napsat komentář