Sympatický muž středního věku si prohlíží zatím ještě prázdné hlediště v jednom z předních sektorů demonstrace na Letné. Poznává mě. „Fandím vám!“ – „Tak co děláte tady?“ ptám se. Odpověď byla jednoduchá. Zajímalo ho, jak to vypadá. Bylo 90 minut před demonstrací, která měla být opět tou největší od roku 2019.
Předpokládal jsem dost podobný počet účastníků jako tehdy. Všechno tomu totiž napovídalo. Předplatitelů mají více než tehdy. Mediální pokrytí a reklamu mají absolutně masivní. Zaznamenal jsem stovky článků a desítky rozhovorů, které předem avizovaly, že demonstrace bude, a zvaly potenciální účastníky. Další stovky článků nálepkovaly a strašily současnou údajně proruskou vládou tak, aby lidi nakopli nejen k internetové nenávisti, ale také k účasti na této demonstraci. Propagace byla masivní a zcela bezprecedentní. Zatímco na demonstrace proti vládě Fialy, které několikrát zaplnily Václavské náměstí, dorazili vždy pouze dva reportéři ČT, z nichž jeden šel rovnou za protidemonstranty, tady bylo snad až deset aut České televize, z toho polovina dodávek.
Přesto se hlediště neplnilo tak rychle, jak jsem očekával. S několika účastníky jsem se rozhodl prohodit pár slov. První rozhovor jsem vedl s mladíky, se kterými jsem hovořil i o neziskových organizacích. Ukázal jsem jim nenávistné komentáře, které se sypou na Natálii Vachatovou. Kritizovali to. Nenávist na internetu je šílená a oboustranná, shodli jsme se. Že ta nenávist proti Vachatové byla nakonec opět šířena přímo z pódia a zakládá se na lžích, jsem s nimi už řešit nechtěl. Neměl jsem totiž v plánu se s těmi lidmi hádat. Už v tu chvíli na ty kluky někdo z pořadatelů zakřičel, ať se mnou nemluví, že jsem prý provokatér.
Když jsem s nimi domluvil, potkal jsem Adama Šejnu z Restart Česko. To je poměrně čerstvý mladý tvůrce, který se proslavil diskuzemi s demonstranty z únorové akce nesoucí se na obláčku Macinkových SMS. Ty už i sám Petr Pavel označil za blbost, přestože se kvůli nim málem rozbrečel a utekl z tiskové konference. Adam nachytal liberály na tom, jak se mu přiznali, že by zakazovali nepohodlné strany. To je ta jejich demokracie. A tak měl Milion chvilek pro demokracii dvojí systém, kterým se plánoval zbavit nevhodných diskuzí. Ano, skutečně. „Chvilkaři“ zjistili, že Adam plánuje na demonstraci dorazit, a tak mu chtěli aktivně bránit v natáčení rozhovorů.
Máte povolení?
První úroveň jejich demokratické obrany byla v podobě pořadatelů. Jakmile mě spatřili s mikrofonem a kamerou v ruce, jak si povídám s lidmi, okamžitě mě obklíčili a ptali se, jestli mám povolení. Pamatuji si demonstrace z minulosti. Třeba akce proti islámu z let 2015 či 2016. Tam byly protiakce velmi hlasité a mnohdy se snažily třeba přehlušit řečníky původní demonstrace. Když se jim v tom bránilo, bylo to přece „ohrožování jejich svobody projevu“. Já jsem byl na demonstraci Milionu chvilek déle než hodinu před jejím začátkem a už jsem byl jakýmsi narušitelem bez povolení. To samo o sobě vypovídá o radikalizaci takzvaných liberálních demokratů a o narůstajícím odporu ke svobodné a otevřené debatě.
Druhá úroveň spočívala v nasazení party extremistů kolem Vojtěcha Pšenáka, Oldřišky Blujové a jakési Loly Candy. Ti si vyhlédli právě Adama z Restartu a začali ho pronásledovat. Když se s někým pokusil zahájit rozhovor, řvali na potenciální respondenty, že je to provokatér od Motoristů. Kazili mu tak pokusy diskutovat. Mezitím jsem já diskutoval celkem v klidu. Nikoho jsem neštval, přestože jsem jim projevil jiný názor, než mají oni. Ti lidé jsou vystrašení z toho, co jim v médiích píší a říkají. Nelze se na ně zlobit, protože jsou zmanipulovaní. A všichni byli v klidu.
Pak jsem se šel projít směrem ke kyvadlu, protože z něj je hezký výhled na Prahu. Tam jsem znovu potkal „Restarta“ Adama a opět měl za sebou lidský ocas v podobě profesionálních pronásledujících. Ti se snažili Adama přesvědčit, že jsem, a teď budu paní, nebo snad dokonce ještě slečnu (fakt nevím, protože mě to nezajímá) Blujovou citovat: „Otevřeně proruský!“ Bez ohledu na to, že jsem 24. února 2022 večer ve svém živém vysílání ruskou invazi odsoudil. O den později jsem se v dalším vysílání hádal s paní, která invazi bránila. Volal jsem po sankcích a varoval před tím, že Evropa je slabá a stejně je nezavede dostatečně tvrdé. A ty, které zavede, nakonec neublíží Rusku, ale nám. Všechno mám zaznamenané. Tehdy jsem byl naštvaný také proto, že jsem tušil, že ruskou invazi Fialova vláda krutě zneužije proti vlastním spoluobčanům. A přesně tak se i stalo. Bývalá koalice tak ostatně činí až doposud. Kdokoliv řekne něco jiného než oni, je „otevřeně proruský“. To, že kritizuji brutální ukrajinskou korupci, značí, že bych nechtěl žít ani pod Zelenským, ani pod Putinem, a rozhodně to neznamená, že jsem proruský. Sousloví „otevřeně proruský“ je tak velmi zábavné.
Blujová a spol. nás pronásledovali tak dlouho, že jsme se jich museli zbavit kombinací rychlých nástupů a výstupů z tramvaje a část z nás musela odjet taxíkem, aby se do něj Blujová nemohla nacpat. Jsou prostě lidé, kterým můžete stokrát vysvětlit, že vás nezajímají, že nemáte zájem o jejich nadávky, že tam nejste kvůli nim, ale není to nic platné. Řekněme si narovinu, je to jako mluvit do takové zdi, proti které působí ostatní zdi jako inteligentní filozofové.
Ten nejvíc proruský člověk, kterého si lze představit…
Demonstrace se nesla ve strachu z Ruska, v šíření nálepek, demagogie, lží a nenávisti. Minář na lidi křičel něco ve smyslu, že Natálie Vachatová je ten nejvíc proruský člověk, kterého si lze představit. Jistě ji pak přišlo dalších pár liberálních výhrůžek smrtí. Ivan Trojan tam dokonce řekl: „Jsme pro dialog, ale někdy je třeba ukázat sílu!“ A já se ptám, výhrůžky člena ODS směrem k Vachatové jsou ještě ten dialog, nebo už je to síla? Kdybych se Trojana mohl zeptat, vypadal by ten dotaz přesně takhle.
Mé prognózy byly nakonec přesné. Letná byla plná. Agresivita a rozčarování, většinou dokonce z dezinformací mainstreamu, bylo velké. Lidí přišlo velmi podobné množství jako v roce 2019. A stejně jako tehdy, na dění ve vysoké politice nebude mít tato demonstrace žádný vliv. Když jsem po akci ještě šel na Praze 7 na procházku, koukal jsem na ty demonstranty, jak poté, co si zapískali, zazpívali, zakřičeli a kolektivně se rozčarovali, odcházejí z demonstrace potichu, beze slov, bez energie. A v tom mi to došlo. I oni vědí, že demonstrace nezmění vůbec nic. A je to strašně dobře. Ani ty Jindřicha Rajchla, ani ty Mikuláše Mináře, ani nikoho jiného. Nikdo nemůže rozhodovat za vládu z ulice, zvláště když byly volby. Demonstrace bude vždy setkání jedné bubliny, která se utvrdí v tom svém „skvělém“ názoru. Buďme rádi, že to tak je. Až přijde demonstrace, ve které skutečně půjde o naši demokracii, tak už bude fakt zle.
Na druhou stranu, média hlavního proudu (především PR oddělení Pražského hradu, tedy Seznam, který z našich daní dostává miliony za pozitivní články o Petru Pavlovi) předvedla, čeho jsou schopna. To, co několik týdnů před demonstrací předváděla, přesvědčilo snad úplně každého s rozvinutým kritickým myšlením, že jejich skryté vlivy je opravdu potřeba odkrýt. Takhle agresivní, ulhanou a šílenou propagandu jsme tu snad ještě neměli. Proto je účast na této demonstraci naprosto nepodstatná. Dokonce bych řekl, že i ta Letná z roku 2019 byla tehdy ještě mnohem poctivější. Propaganda prostě nebyla tak silná. Tehdy zároveň spolek Milion chvilek pro demokracii vydával na výplaty jen 7 % svého rozpočtu. V roce 2024 to už bylo 65 % a desetkrát víc v absolutní částce. To taky vypovídá o mnohém…
Čtěte také:
Proč bude sobotní demonstrace na Letné jedno velké fiasko
Každý „chvilkař“ tahá trakař
Milion chvilek a sto tisíc lidí? Ani náhodou…
