Je dobré si říct, co je to vlastně starobní důchod. Není to sociální dávka, almužna nebo milodar. Fakticky je to část mzdy či platu odložená v čase (bez ohledu na to, zda jde o průběžný či fondový systém). Je dobré si uvědomit, že pokud vaše průměrná čistá mzda činí 45 tisíc korun měsíčně, pak vaše hrubá mzda musí být 57,9 tisíce korun, přičemž zaměstnavatel „za vás“ musí odvést dalších 19 tisíc měsíčně. Jinými slovy, ke své čisté mzdě 45 tisíc musíte reálně vydělat minimálně dalších 32 tisíc Kč, které odvedete na sociálním a zdravotním „pojištění“. Ve skutečnosti musíte vydělat ještě mnohem víc, protože v téhle rovnici z vás nemá zaměstnavatel ani korunu zisku (který navíc zdaňuje také). Pro nárok na důchod musíte odpracovat minimálně 35 let, ale ve skutečnosti vás s ohledem na věk odchodu do důchodu čeká více než 40 let práce. Část z vás se důchodu ani nedožije.
Tahle země není pro starý
Průměrný důchod v této zemi dnes činí něco málo přes 21 tisíc korun měsíčně. Tento důchod má drtivá většina starobních důchodců, pod osm tisíc korun má důchod zhruba 20 tisíc lidí, nad 30 tisíc korun má důchod cca 70 tisíc lidí. Celkem je starobních důchodců přes 2,35 milionu, převažují ženy. S touto „horentní sumou“ musí senior zvládnou poplatit léky (přestože máme „bezplatné zdravotnictví“), potraviny (které nám tu oligopol zahraničních obchodních řetězců prodává za německé ceny, čehož si svého času všimnul i náš Nutelliér, aniž by na tom cokoliv změnil), energie (které vláda Andreje Babiše hodlá snížit o 10 % až letos). Pokud nebydlí ve vlastním domě či bytě, což zachraňuje většinu českých důchodců, pak musí zaplatit také nájem (který je díky bytové krizi rovněž na historickém maximu – například měsíční nájem bytu 2+1 v Olomouci nepořídíte pod 13 tisíc korun měsíčně). Levně můžete bydlet na vesnici, pak ale máte další náklady na dojíždění.
Není tedy divu, že je část starobních důchodců současně příjemcem sociálních dávek, jednoduše proto, že jim jejich důchod nestačí ani na takto skromné dožití. Cestování do zahraničí? Vlastní koníčky? Dárky pro vnoučata? Spoření na nenadálé výdaje? Nenechte se vysmát. Proto mnozí důchodci počítají doslova každou korunu. Proto řadu důchodců už teď finančně podporují jejich potomci, ale řada dalších seniorů takové štěstí z nejrůznějších důvodů nemá. Proto důchodci nakupují ve slevách, pokud rovnou nevyužívají potravinové banky (jen mezi lety 2023 a 2024 narostl počet osob využívajících tuto pomoc o 30 % na 400 tisíc osob, v roce 2025 již počet těchto osob činil 430 tisíc, z toho 60 % tvoří senioři a samoživitelky s dětmi). Takhle nevypadá „důstojný podzim života“, ale sociální katastrofa. Řev o nenažraných důchodcích se proto zcela míjí s realitou.
Nejde přitom o to, že stát na důchody „nemá peníze“. Důchodový systém vykazuje dekády pomalu se prohlubující strukturální deficit, plynoucí primárně z nárůstu počtu starobních důchodců a současného poklesu ekonomicky aktivních obyvatel. Současným řešením je dorovnávání důchodového účtu z jiných příjmů státu. Z toho plyne, že otázka výše starobních důchodů je otázkou vládních priorit a plyne z omezených zdrojů, kdy stát jednoduše nemá prostředky na všechny „žádoucí“ výdaje najednou a musí si vybrat, čemu dá přednost na úkor něčeho jiného. Pro minulou vládu Petra Fialy nebyli prioritou čeští důchodci, ba ani čeští občané, což je zřejmé z finančních toků v letech 2022 až 2025. Na výdajové stránce to jsou stovky miliard korun na podporu Ukrajiny, stovky miliard na nákupy nehorázně předražené vojenské techniky, desítky miliard na dotace „obnovitelných zdrojů energie“. Na příjmové stránce je to neřešení každoročního odlivu dalších stamiliard z dividend českých poboček zahraničních společností a nulový tlak na růst mezd v soukromém sektoru – například omezením počtu pracovních víz pro cizince včetně uprchlíků z Ukrajiny.
Důchodci volí podle svých zájmů
Pětikoalice nemusela vůbec snižovat životní úroveň českých starobních důchodců. Stačilo, aby snížila výdaje například na „muniční iniciativu“, odmítla navýšit cenu F-35 z původních 100 na 150 miliard korun nebo přestala poskytovat „dočasnou“ ochranu statisícům Ukrajinců – a chybějící miliardy na mimořádnou valorizaci starobních důchodů by se našly i bez dalšího zadlužení celé země. Jenže to by znamenalo konflikt se silnými zájmovými skupinami a vlastními sponzory. Proto se pětikoaliční vláda vydala cestou nejmenšího odporu: miliardy nacházela u důchodců, příjemců sociálních dávek a invalidů (z těch posledních se dle posudkových lékařů zázrakem stávali opět zdraví lidé), kterým plošně snižovala jejich už tak mizernou životní úroveň s tím, že kdo bojuje o přežití, nemá energii ani čas protestovat a beznozí na demonstraci nepřijdou. Tento kalkul pětikoalici vydržel téměř až do říjnových voleb.
Až v rámci předvolební kampaně začalo z průzkumů vládním stranám docházet, že by měly něco nabídnout také starobním důchodcům, protože jediným důchodcem chválícím vládu za snížení životní úrovně byl pan Václav z Vysočiny, ve skutečnosti německý důchodce z fotobanky. Nicméně koalice SPOLU se ve svém předvolebním programu zmohla pouze na tezi, že „stabilizovali důchodový systém, který je předvídatelný a především spravedlivý“. Důchodcům pak rozhodně neslibovala vyšší důchody, namísto toho přišla s lákavou nabídkou „moderních služeb pro seniory“, spočívající v navýšení kapacit domovů důchodců, podpoře péče v domácím prostředí a „vytvoření co nejlepších podmínek pro aktivní a zdravé stárnutí“. Piráti slibovali zabezpečení „důstojných důchodů díky šlapající ekonomice“ a změně nastavení penzijních fondů, které mají rekordně nízké výnosy, tak, aby peníze bezpečně pracovaly pro vás, neležely mrtvé v dluhopisech a každý se mohl těšit na svou penzi. STAN nabízel voličům ve svém „dobrém programu“ různé formy podpory vlastního spoření na důchod. O zvýšení valorizace důchodů byste v něm nenašli ani slovo.
Zhruba tři měsíce do voleb začalo být z neměnných preferencí hnutí ANO přesahujících 31 % i Petru Ludwigovi jasné, že jen s těmito sliby pětikoalice nevystačí, a začal útočit na české důchodce, aby nevolili podle vlastních zájmů, ale upřednostnili ve volbách zájmy svých vnoučat – těch vnoučat, kterým pětikoalice během své vlády nachystala deindustrializaci, energetickou chudobu, bytovou krizi, šlapací kolo místo osobního auta a válku s Ruskem – avšak agresivní nátlak (ani program antiBabiš) nezabral. Nezabralo ani strašení ruskými tanky, odevzdávání hlasovacích lístků či výhrůžky ukončení styků s vnuky, pokud bude prarodič volit ANO. Starobní důchodci (spolu s dalšími voličskými skupinami) poslali Fialovu vládu do opozice. Díky tomu skončily i Stanjurovy rozpočtové kejkle a ukázalo se, že Fialova vláda předala veřejné finance vládě Andreje Babiše v naprostém rozvratu a s vylhaným rozpočtem na rok 2026, ve kterém na plánované výdaje chybělo zhruba 100 miliard korun, z toho jen na důchody chybělo pět až sedm miliard.
Pětikoaliční beznaděj
Pětikoalice se z prohraných voleb do Poslanecké sněmovny nijak nepoučila. Je pro ni snazší obvinit ze své neschopnosti řešit reálné problémy a nabízet věrohodná řešení prezentovaná skutečnými osobnostmi ty „zlé voliče“, v tomto případě starobní důchodce, kteří si v demokratických volbách „dovolili“ hlasovat podle svých zájmů a odmítli se nechat snadno zmanipulovat sliby „šťastných zítřků“, které nebudou. Pětikoalice zcela rezignovala na pozitivní program. Nemá žádný recept na řešení deficitu důchodového systému a za „penzijní reformu“ vydává kombinaci snížení penzí a zvýšení věku odchodu do důchodu, což žádné řešení není, mimo jiné proto, že případné budoucí vládě v konečném důsledku nezbyde, než směšně nízké důchody dorovnávat sociálními dávkami.
Jediné, co pětikoalici zbylo, je sjednocovat své voliče skrze vytváření společného nepřítele. Tím nepřítelem jsou ti nejslabší členové naší společnosti: lidé dožívající svůj život po dekádách neustálé tvrdé práce. Mají zdravotní potíže, často čelí sociální izolaci, často jsou odkázáni na pomoc druhých, v tíživé ekonomické situaci. Jejich zločin? Odmítají živořit a jsou příliš početní na to, aby je šlo v demokratických volbách obejít, navíc jejich počty stále rostou. Pětikoalice by jim nejraději omezila volební právo, kdyby to šlo, ale protože tak daleko ještě nejsme, zkouší je alespoň zmanipulovat, znechutit a zastrašit. Ludwigy, Horáky a další „lepšolidi“ v tomto nenávistném úsilí nebrzdí ani fakt, že oni sami jednou budou taky starobními důchodci. Myslí si, že se jich nic z toho, co teď sejí, týkat nebude. To je jejich další hluboký omyl.
Jimi budovaná společnost má podobu hyení tlamy, která vyžírá pracující v produktivním věku, znemožňuje jim smysluplnou tvorbu úspor, a nakonec ty samé lidi bez skrupulí zahodí jako ohlodanou kost, když už kvůli svému věku a s tím spojeným omezením pracovat nemohou.
Závěrečná otázka
Dnešní šiřitelé nenávisti se mohou snadno dostat do pozice dnešních starobních důchodců, odkázaných na péči svého okolí například proto, že jim v třiapadesáti letech praskne výduť v mozku, ukončí tak jejich ekonomicky činnou kariéru a pošle je do penze s minimálním důchodem. Mohou se pro své názory snadno stát terčem fyzických útoků. Domácímu násilí podle aktuálních dat čelí už třetina seniorů – tedy 783 tisíc osob. Každý třetí starobní důchodce, kterého potkáte na ulici, v supermarketu, v tramvaji nebo v čekárně praktického lékaře, je obětí domácího násilí, například v domovech důchodců. Často se to bojí oznámit, často trvá roky, než útoky dosáhnou takové intenzity, že už jde o holý život. Policejní statistiky reflektují jen počty nahlášených a řešených případů. Je jich zlomek celkového počtu těchto případů.
Proto se všech výše jmenovaných ptám na jednoduchou otázku: myslíte si, že vaše rozdmýchávání mezigeneračního konfliktu, vaše nenávistné výlevy namířené proti starobním důchodcům a vaše pojetí starobního důchodu jako národohospodářské škody a prožrané budoucnosti vede ke snížení množství násilných trestných činů páchaných na seniorech, nebo naopak povzbuzuje i potenciální pachatele „dát dědkovi přes držku“?
Na tuto otázku nemusíte odpovídat. Protože všechno, co odteď řeknete, bude použito proti vám. Protože na tuhle mou otázku už Japonsko, které je ve stárnutí populace mnohem dál než Česká republika, dávno dalo jednoznačnou odpověď. Protože ve fungujícím právním státě by vás za tohle šíření nenávisti už dávno trestně stíhali. Protože ta samá nenávist, namířená vůči těm nejslabším sociálním skupinám, měla ve 20. století své konečné vyústění v oplocených táborech, kremačních pecích a masových hrobech, což připomínám zejména těm z vás, kteří se tak rádi a okázale pohoršujete nad údajnou propagací nacismu Filipem Turkem. A protože – vaší oblíbenou frází – důchodci nemůžou za vaše „podělaný“ životy…
Čtěte také:
Důchodci nemůžou za vaše „podělaný“ životy, díl první
Dědova mísa aneb jak důchodci ujídají chleba vnoučatům
Co o člověku vypovídá nespokojenost s vládou pana Fialy
