„Cítím se rozpolcený,“ říká Hamíd Násirí, zaměstnanec farmaceutické firmy žijící ve Frankfurtu. „Určitě oplakávám oběti v Íránu,“ doplňuje 45letý muž. Ale když vidí Izrael, jak útočí na islámskou vládu, známou podle něj také svými brutálními metodami, dává mu to určitou naději. I přesto zůstává přesvědčený, že opravdová demokracie může vzejít jen zevnitř, což si myslí i ostatní dotazovaní.
„Íránci se musí sami rozhodnout, jak se zbavit mulláhů bez vměšování ze zahraničí,“ přidává svůj názor vedoucí restaurace ve Frankfurtu, kterého izraelský útok rozzuřil.
Jeho vztek sdílí i Šabnam, Berlíňanka íránského a amerického původu. „Íránci již desítky let snáší hospodářský kolaps, cenzuru a strach. Útoky (izraelského premiéra Benjamina) Netanjahua dnes tlačí íránský lid do nevyhnutelné pasti bránit právě ten systém, který nenávidíme, jen abychom ochránili své lidi a své domovy,“ říká.
Hamídrezá Džavdanová, herečka a režisérka z Teheránu žijící Paříži, chce věřit, že dějiny jdou kupředu, a stále doufá v politické změny.
Přesně toho jsem se bála
Izrael vede na Írán od 13. června útok bezprecedentní velikosti zaměřený na stovky vojenských a jaderných cílů. Má zabránit tomu, aby země získala atomovou bombu. Teherán v reakci zvyšuje počet raketových střel vypálených na Izrael.
„Tohoto momentu jsem se obávala už nevím jak dlouho, ale stejně se mi zdá nereálné vidět fotografie mé rodné vesnice v plamenech,“ říká ve Stockholmu 42letá Baharan Kazemiová, švédsko-íránská autorka dětských knih.
„Umírají tu nevinní lidé, ale válka se zdá jako jediné řešení pro to, aby se věci doopravdy změnily. Kolik už jsme viděli protestů? A stejně se nic nestalo,“ míní 32letá Paría, vedoucí íránské restaurace v Londýně. Myslí tím zejména protivládní protesty s heslem „Žena, život, svoboda“, které jsou od roku 2022 íránskými úřady násilně potlačovány. „Ještě máme nějakou rodinu a také přátele v Íránu, v Teheránu. Prchají na sever. Velmi se o ně bojíme,“ říká Paría.
Změnu režimu si přeje i její matka, 65letá Mona, která žije v Londýně už 30 let. „Bojíme se ale toho, co bude následovat,“ říká.
K tomuto znepokojení se přidává i strach o blízké, kteří zůstali v Íránu. „Někteří členové rodiny mi neodpovídají na zprávy, jiní utekli z Teheránu,“ říká Kazemiová a dodává, že cítí strach, smutek, vztek a bezmoc.
Bratr herečky Džavdanové, kterému je 71 let, jí v pondělí volal s informací, že Teherán musí být evakuován. „Můj bratr je člověk se sníženou pohyblivostí, nemůže jen tak opustit Teherán. Ten má navíc deset milionů obyvatel. Kam všichni půjdou?“ ptá se.
U Alího žijícího v Londýně také převládá strach o rodinu. „Mám rodinu v Íránu, v Kermánšáhu, který bombardují. Nikdy jsem tento režim nepodporoval, nemám ho rád. Ale kdo bude trpět? Lidé,“ říká tento 49letý muž.
„Izrael nerespektuje mezinárodní právo a vraždí civilisty v Gaze,“ uvádí nejmenovaná 34letá právnička švédsko-íránského původu. „To ve mně vyvolává vážné obavy z možnosti, že Izrael povede stejný druh války v mé druhé zemi, Íránu,“ doplňuje.
Íránský překladatel v Berlíně, který si přeje zůstat v anonymitě, má jenom jedno přání, a to aby válka svrhla režim mulláhů. „Doufám v to z celého mého srdce. Pak alespoň nebudou všechny ty smrti zbytečné,“ říká.
Čtěte také:
Operace Rising Lion aneb izraelský vojenský triumf nad Íránem
Přehledně: Co víme o íránském raketovém útoku na Izrael a chystané odvetě
Bezpečnostní expert: Izrael si nemůže dovolit ukázat slabost. Útok na Rafah je nezbytný
A proč by měli mít radost? To nejsou pražští nebo brněnští ultra debilové radující se toho, že někdo ničí jejich zem a ochotně se k ničitelům přidávající…
Zabití armádní špičky a likvidace vývoje atomové bomby nebylo “ ničení jejich země“. Bohužel nebyla zlikvidována teokracie. Ale něco musí udělat Iránci sami.